Chvála dalších fyzikálních sil
Ačkoliv jsem už vychválil celou řadu sil mechaniky, ještě to zdaleka nestačí, je třeba si posvítit i a některé další, kterých je habaděj. O některých jste možná dosud ani neslyšeli, ani nečetli, což je zřejmě i zásluhou toho, že to jsou síly tak zvaně zdánlivé. Kdo se ale nenechá odradit, ten uvidí, že neprohloupil.
Se silou setrvačnou i odstředivou se můžeme setkat třeba v tramvaji anebo v autobuse, když se brzdí nebo když se zatáčí, ale asi největší praktický význam má další zdánlivá síla – pojmenovaná podle pana Coriolise. Je dosti podobná síle odstředivé, ale přece jen se trochu liší a určitě je zajímavější. Jak síla odstředivá tak i síla Corilolisova mají co do činění s rotačním pohybem a jejich projevy jsou zajímavé zejména na povrchu a v atmosféře naší rotující planety. Zatímco odstředivá síla působí na jakoukoliv hmotu či těleso vždy a nezáleží na tom, zda jsou v klidu nebo se pohybují, Coriolisova síla vzniká pouze za předpokladu, že ta hmota či ta tělesa se vůči rotující Zemi pohybují. Bohužel to není tak jednoduché, při tom pohybu se ještě musí měnit jejich vzdálenost od osy otáčení. Navíc asi teď leckdo tuší, že si ohřívám svou poněkud již vychladlou meteorologickou polívčičku. Tak musím raději brzdit, abych neodradil, a pouze uvedu důsledky toho všeho.
Na naší zeměkouli každá pohybující se hmota díky zdánlivé Coriolisově uchylující síle – potažmo díky zemské rotaci – se uchyluje na severní polokouli doprava od směru pohybu a na jižní polokouli doleva. Tímto efektem jsou ovlivněny na příklad známé pravidelné větry – pasáty. A snad není třeba připomínat, jak tyto větry pomáhaly při objevování Ameriky.
Pro jistotu si vypomohu dalším malým obrázkem. Na něm je schematicky znázorněno proudění kolem tlakové níže na severní polokouli poblíž Islandu. Síla způsobená tlakovými změnami je znázorněna modrými šipkami a červené šipky znázorňují sílu Coriolisovu. Výsledné proudění proti směru hodinových ručiček pak představují šipky černé. Na jižní polokouli míří červené šipky doleva a výsledné proudění vzduchu je po směru hodinových ručiček.
Corriolisova síla pak může na příklad i za to, že řeky tekoucí na severní polokouli od severu směrem k jihu mnohem více vymílají své západní břehy, zatímco řeky tekoucí od jihu na sever břehy východní. Důkazem toho jsou velké sibiřské řeky. A ještě něco – není zcela pravda, že voda vypouštěná z vany se vždy stáčí v jednom směru severně od rovníku a v opačném od této nejdelší rovnoběžky na jih, a že za to může Coriolois. Tato síla je zejména v oblastech kolem rovníku velmi slabá a mnohem více záleží na počátečním neovlivnitelném impulsu při vytažení zátky. Zajímavé, že?
A nyní obrátíme krátce pozornost k dalším slabým silám, které lidem také chvályhodně pomáhají. Jsou to na příklad povrchové kapilární síly, které pomáhají laborantům, nebo síly osmotické, které nám pomáhají při různých filtracích. Snad je známo, že ve všech těchto případech se pracuje s kapalinami a někdy i s takovými, které nám velmi chutnají.
Nesmíme zapomenout na další, tentokrát velké síly elektrické, při nichž se ve hmotě zpočátku děje něco doslova nevídaného, ale pak … Jistě je známo, že elektřina je, když třeme tyč. Méně už je známo, že kdybychom dovedli podchytit statickou elektřinu z našeho ovzduší, měli bychom energeticky i ekologicky po starostech. Vždyť na naší zeměkouli vzniká v každém okamžiku až 2000 bouřek! Kéž bychom měli pořádné kondenzátory a baterie. Navíc by se možná rázem na světě vyrovnal rozdíl mezi státy mající zásoby ropy a zemního plynu a mezi těmi, které tyto zdroje nemají, a to se všemi důsledky na světovou politiku! Ovšem chválit elektřinu, bez níž bychom si svůj život už nedovedli představit, je nošením dříví do lesa!
A nakonec ještě už jen pár řádků o chvályhodných neviditelných silách mezi malými a nejmenšími částicemi hmoty, kterým stále tak nějak nedůvěřujeme. Pravdou je, že do tohoto mikrosvěta vidí opravdu jen málo lidí, ale další pravdou také je, že – ať si říká, kdo chce co, chce - bez atomové energie se lidstvo prostě neobejde…