Tyto chvály jsem samozřejmě psal postupně pro jeden internetový magazín a máloco potěší autora tak, jako povzbuzení – a zde váhám, zda mám napsat – od milých kolegů autorů či od podobně postižených psavců. Od některých jsem pak dokonce dostával typy na zajímavé náměty, ze kterých jsem měl samozřejmě radost, ale na druhé straně to ve mně vyvolávalo i jistě obavy. A to proto, že na některé jsem si prostě netroufal a asi bych dotyčné možná i zklamal svým poněkud svérázným chválením. A tak jsem to někdy zaonačil tak, že jsem využil doporučeného námětu alespoň částečně, a toto je ten případ.
Člověk mívá ve svém životě jen několik nejlepších přátel a někteří z nich, ti z druhu homo sapiens, bohužel někdy nepatří k těm „nejtrvalejším“. A tak na naše nejvěrnější přátele bylo pasováno z říše živočišné pár většinou čtyřnohých mazlíčků a z říše neživotné pak právě KNIHA! Ta to dopracovala tak daleko, že jí byl v roce 1955 dokonce přidělen v kalendáři jeden měsíc – jmenovitě březen. A to by na všeobecný úvod pro důvod chválení knihy mělo stačit a mohu přejít k důvodům osobním.
Přátel z nejvyššího živočišného druhu mám sice na současné poměry ještě poměrně dost, leč těch nejvěrnějších ubývá, z nejrůznějších důvodů. Osobního domácího ani venkovního živého přítele-mazlíčka jsem bohužel nikdy neměl a tak zcela jistě mám nejvíce osobních přátel papírových. Je jich dokonce tolik, že je ani nespočítám. Pravda, většina z nich stojí pokorně v knihovně a práší se na ně, některé jsou dokonce potupně uvězněny ve skříni a na příklad celou „podknihovnu“ detektivek jsem uskladnil ve stodole na chalupě…
Asi bych měl nejprve vychválit knihu knih – Bibli, ale přiznám se, že jsem ji četl pouze v dětství a ve velmi zkrácené verzi. Navíc – vychvalovat knihu, která má celosvětový rekord v počtu vydaných exemplářů se mi zdá být nadbytečné, šampióny přece chválí každý! A tak se musím přiznat k ještě jednomu svému prohřešku. Ačkoliv mám většinou více sympatií pro outsidery, kteří dle mého názoru podpory potřebují, i já jednou podlehl a kdysi jsem složil jakousi rádoby ódu na naši českou knihu knih:
Napsáno už bylo mnoho knih, co příběhů ukryto je v nich!
Některou jen sotva dočteš, neboť tě hned nudí,
z jiných to zas pesimizmem na sto honů studí,
jako by je napsal zvrhlý mnich…
Nebudu tu dlouho chodit kolem horké kaše,
je jen jedna kniha knih – a to je chlouba naše.
Poručík Dub, felkdkurát Katz, nadporučík Lukáš,
při četbě té knihy knih ať chceš či nechceš, jucháš.
Už jistě víš, která je to, které se to tejká,
tož zvedni číš a připij s námi na našeho Švejka!
A když už se tu tak zpovídám, tak s ruměncem v líci přiznám, že i tuto naši knihu knih jsem přečetl jen ledabyle a ocenil jsem pouze některé historky, zejména po vlastních zkušenostech z naší lidově demokratické armády. A nakonec – ruku na srdce – nepřeháníme to švejkování často až nad únosnou míru?
Ale teď vážněji. Knihy jsou – tak jako všechno – špatné, dobré, vynikající a naprosto nezbytné! Každý má samozřejmě svou stupnici hodnot i co se týče knih. Jsou takové, které si čtenář nikdy nekoupí, jiné sice koupí, ale nedočte, dále takové, které přečte jedním dechem, i když třeba pouze jednou. K některým knihám se ale rád vrací a na vrcholu pak bývá pár opravdových „papírových přátel“ nejvěrnějších. Nikdo mi to nemusí věřit, ale na vrcholu mého knižního Olympu je už od mládí Jirotkův nesmrtelný Saturnin a sladké koblihy také zbožňuji, i když mi je jeden náš politik „trochu“ znechutil. A nemusím snad ani zdůrazňovat, jak jsem rád, že právě tato „má“ vrcholová kniha to vyhrála ve velké anketě u českých čtenářů, když konečně porazila bestsellery české a zejména současné světové!
Protože tyto chvály mívají většínou plus mínus padesát řádků, musím končit a vychrlit závěrečný chvalebný apel, který je bohužel moc potřebný: Nenechejme se zcela pohltit elektronickými médii a zachovejme přízeň i potištěnému papíru, svázanému i brožovanému, ilustrovanému i neilustrovanému, hlavně pak necenzurovanému! Neboť - kde bychom byli, nebýt knih – od Bible až po Saturnina! Prostě – KNIHU – přítelkyni nestačí chválit pouze jeden jediný měsíc v roce, ale každý z nás by ji měl chválit pokud možno celý svůj čtenářský život!
PS – nakladatelé, knihkupci (tedy přesněji „knihprodejci“) a zejména autoři to jistě uvítají!