Chvála epigramů
V tomto tak trochu „literárním balíčku“, jsa opět poučen Wikipedií, mi snad bude prominuto, že to bude chvála opravdu kraťoučká. Vždyť ale i epigram je krátká, často satirická báseň s jasně formulovanou myšlenkou. Za jejich zakladatele je považován římský básník Martialis a u nás jsou zcela jistě nejznámější epigramy Karla Havlíčka Borovského.
Takže Martialis:
„Tady nalezneš dobrých epigramů řady
ale i dosti průměrných
a ještě více mizerných
co mají spoustu různých vad
Knížku však nelze jinak psát“
Nebo K. H. Borovský:
„Nechoď Vašku s pány na led, dobrý příklad známe,
že pán sklouzne a chudák si za něj nohu zláme!“
Omlouvám se, že mnoho dalších „epigramistů“ teď trestuhodně opominu a drze vetřu do této jistě velmi početné množiny.
Nevíme jistě, zda lze, či nelze-li,
laskat svou lásku, leze-li do zelí?
Mnozí s tváří zkrušenou ženou se jen za ženou,
a tím vším je vino, jablko Evino.
Spěchej raděj pomalu a loudej se rychle,
hranatá je někdy koule, kulatá je krychle!
Dobrá zpráva přišla zprava, že prý sleva přijde zleva!
A tak všichni správní Češi na slevu se vždycky těší.
Tunel u nás dávno není jenom pro vlak díra,
tuneluje přece kde kdo, že svět jenom zírá!
V kolektiv jsem ztratil víru, nedůvěřuji už masám,
svůj život chci prožít v míru, proto jásám jenom já sám.
Stále víc jsme hrdinové, stále víc se ženem za snem,
stavíme si modly nové, a když padnou, tiše žasnem!
Nejhorší je, když se blýská, nejen z dálky, leč i z blízka.
A když se pak zblázní milibar, navštivte náš nový, milý bar!
Špatná vlastnost, tahle pýcha, někdy až u srdce píchá.
Bohužel i pokora bývá někdy potvora!
Hamletovské dilema dneska zase tu mám –
pít stále, či chvílemi? O tom marně dumám!
Kéž se našim játrům daří, nikdo není bez viny,
hloupý je kdo zpanikaří, odnesou to ledviny.
Jak už se to stalo zvykem, pijeme jako zamlada,
stejně na nás čeká IKEM, hlavně že je nálada!