Možná mi to nebudete věřit, ale když jsem takhle jednou opět začal „listovat“ ve svých chválách, ke své neskonalé hrůze jsem zjistil, že v nich ještě chybí chvála deště! A vážně nevím, jak jsem se mohl dopustit takového nehorázného faux pas! Je jasné, že to tak nemohu nechat, spěchám to napravit, a doufám, že pozdě nehoním bycha…
Déšť patří mezi nejzákladnější prvky nejen našeho počasí a hraje hlavní roli v koloběhu vody na naší modré planetě. Bez nadsázky lze tvrdit, že bez deště by na naší Zemi nevznikl život a samozřejmě i leccos dalšího.
Jak déšť vzniká, co se s tou vodou děje v ovzduší, na zemi i pod jejím povrchem a další odbornější záležitosti ponechám stranou. Opět se tedy pokusím vychválit déšť z poněkud jiného úhlu pohledu a snad přinesu i pár „dešťových“ zajímavostí. Nejprve se podívejme, jak se déšť prosadil v umění.
Déšť se dostal do titulních rolí v literatuře, v dramatu i ve filmu. Snad alespoň ti dříve narození se pamatují na slavný román L.Bromfielda - Když nastaly deště - z monzunové Indie, který byl zfilmován několikrát. Mimochodem – autor tohoto románu se stal už před 2. světovou válkou průkopníkem udržitelného a ekologického zemědělství v USA. Připomenu divadelní hru N.R.Nashe – Obchodník s deštěm a její následné zfilmování s úžasnými herci Burtem Lancastrem a Katharine Hapbernovou z poloviny 50. let minulého století. A když jsme narazili na obchodování s deštěm, představte si, že už v té době se prováděly první pokusy o umělý déšť. To se do neškodných obláčků vystřelovaly rakety, které oblak obohatily o kondenzační jádra jodidu stříbrného, a když se to povedlo, proběhly dokonce v USA první soudní procesy mezi farmáři o „ukradení deště“!
V textech světových i našich evergreenů a hitů se to ovšem všemi možnými atmosférickými jevy přímo hemží! A světe div se, když jsme sledovali, která slova se vyskytují nejčastěji, vyhrála to sice samozřejmě láska, ale hned na druhém místě se umístil – DÉŠŤ – potažmo RAIN! Není se co divit, je to přece slovíčko nádherně laskavé, voňavé a v uších přímo doslova pohladí. A nejen v češtině, ale i ve světových jazycích, čehož využil např. G.B.Shaw ve svém Pygmalionu. Voňavý důkaz pak nacházíme i v názvu jedné krásné písničky – Lásko, voníš deštěm. A po dešti opravdu ve vzduchu voní přírodní silice, které se uvolňují z ovlažené půdy. Jinak se v dešti zpívá, stéká po oknech, do skel bubnují kapky, mží do vlasů, a tak dále a tak podobně.
Je ale docela zajímavé, že v našich mírných zeměpisných šířkách se déšť většinou opěvuje s jakýmsi smutkem a je spojován spíše se smutnou náladou, jako např. o Dušičkovém počasí. A přitom jsou samozřejmě na zeměkouli suché tropické oblasti, kde se střídají období sucha s obdobím dešťů, a kde déšť vítá vše živé! Zde je zářným příkladem středoafrická Botswana v poušti Kalahari, která má déšť ve svém státním znaku! Samozřejmě je tam v tamějším jazyku. A to není vše, slovo „pula“ používají Botswanci jako velmi přátelský pozdrav a jmenuje se tak i místní měna. Díky internetu se můžete podívat na ten jejich krásný státní znak v plné parádě.
A na závěr této snad trochu kuriózní dešťové chvály si dovolím zařadit i několik světových a také našich místních dešťových rarit. Myslím, že i ty si trochu chvály zaslouží, a že „pár“ těch čísel unesete.
Koho by napadlo, že mezi nejdeštivější místa na světě patří jeden z havajských ostrovů – Kauai, když Havaj je u nás synonymem pro tropický ráj? Přitom tam v období 1920 -1945 na návětří hory Mont Waialeale měli celoroční srážkový normál 12 344 mm a pršívá tam 335 dnů v roce! Snad už je známo, že 1 mm srážek znamená 1 litr vody na každý metr čtvereční.
Ale absolutní světové rekordy v ročním přídělu dešťové vody byly zaznamenány v monzunové oblasti na severovýchodě Indie v Himalájích. Cherrapanji je považováno už více než 150 let za nejvlhčí místo na světě. V kalendářním roce 1861 zde spadlo 23 000 mm, tedy 23 kubíků vody na každý metr čtvereční a za 12 měsíců – od 1. srpna 1860 do 31. července 1861 dokonce téměř 26,5 kubíků! A ten červenec 1861 drží pak měsíční světový rekord srážkovým úhrnem 9 300 mm! Takové příděly vody si určitě neumíme představit, protože náš celoroční průměr srážek je 674 mm, v nejvlhčím roce 2002 u nás spadlo 916 mm a z toho v srpnu 202 mm.
Možná ještě zajímavější jsou pak krátkodobé úhrny dešťových srážek. Na ostrov Reunion v Indickém oceánu přinesla počátkem ledna 1966 tropická bouře Denise během 24 hodin 1 825 mm srážek, což je množství vody, které u nás spadlo od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019, tedy za tři roky! V jediném dnu u nás spadlo nejvíce srážek 29. 7. 1897 na Nové Louce v Jizerských horách a to 345 mm a druhý největší příděl vody 312 mm dostal Cínovec v Krušných horách při povodňově situaci 12. 8. 2002.
A ještě srážkové epizody nejkratší. 22.6.1946 spadlo v USA ve městě Holt ve státě Missouri za jednu hodinu 305 mm srážek! U nás - přimhouřením oka - dosti podobný liják zaznamenali 25. 5. 1872 v Mladoticích na Plzeňsku. Za 1,5 hod. spadlo 237 mm, což by se dalo zredukovat asi na 160 mm za 1 hodinu. A na samý závěr této dešťové chvály dva údaje minutové. V Praze – Podbabě spadlo 18.8.1986 za 5 minut 19 mm a 4. 7. 1956 ve městě Unionwille, ve státě Maryland za jedinou minutu 31,2 mm! Jistě je velmi zajímavé, že tyto poslední údaje ze světa jsou alespoň řádově srovnatelné s těmi tuzemskými, na rozdíl od klimatických údajů dlouhodobých. Doufám, že jsem těmi čísly příliš neunavil.