Co tomu řekne tatínek
Při různých příležitostech se mně vybaví zážitek z poloviny sedmdesátých let minulého století. A stejně jako je vzdálená ta doba je vzdálené i místo, kde se odehrál.
Při rozhovoru s japonským obchodním partnerem na dotaz, jak bude řešit určitou životní situaci mi sdělil, že se poradí s tatínkem.
S ohledem na jeho věk pokročilého padesátníka jsem odhadl věk jeho tatínka přes osmdesát let minimálně. Přiznám se, že mne to překvapilo a to i přes to, že v té době určitý princip seniority byl ve světě zcela běžný. Prezidenti, ministři i další politici nebyli ve věku „svazáků“ terminologií tehdejší doby u nás.
Jinými slovy v té době nejen v Japonsku, ale v naprosté většině zemí, bez ohledu na politické poměry se respektovala zkušenost, zkušenost v oboru činnosti, tak i zkušenost životní.
Pokládal jsem to tehdy, ale stejně tak i nyní, za přirozené a odůvodněné a nepotřeboval jsem k tomu žádné studie. Vystačil jsem si s úvahou, že i ten nejchytřejší absolvent VŠ ve věku 25 let bude stejně schopný po dalších 25 letech, pouze s rozdílem, že bude mít 25 let zkušenosti ve své práci, oboru a 25 let životní zkušenosti. Pro okolí pak možnost posoudit ho na základě toho co vykonal, čeho docílil a tím i předpokladu usoudit, co od něho lze očekávat.
Hledím proto s rozpaky až obavou co přinese doba, kdy se obojí podceňuje, přehlíží, neuznává. Jako perlička mě pak připadá přehlížení zkušenosti s piráty. Nejen zkušenosti, ale dokázaného faktu, že piráti jsou banditi, násilníci, zloději, kteří když se zmocnili lodi, tak ji vyloupili a dokormidlovali ke zkáze. Na popírání této zkušenosti a na usilování pirátů o kormidlování státu proto hledím s obavou.
V závěru mého zamyšlení a nastíněného bych chtěl zpochybnit případný názor, že mám pesimistický názor na mladé lidi a jejich schopnosti konkrétním poznatkem opět z Japonska.
Všechny velké japonské firmy mají výzkumná centra. Devadesát procent jejich zaměstnanců jsou ve věku do 40 let. Nastupují sem po škole a končí právě kolem té čtyřícítky, ona totiž opět ta zkušenost ukázala, že do tohoto věku je největší schopnost nových myšlenek, objevů.
Po té čtyřicítce je pochopitelně nepropustí, ale přecházejí do rozhodujících funkcí v řízení výroby, často jde o realizaci jejich objevů, či podílu na vývoji nového produktu.
Jinými slovy, člověk během svého života, respektive práce prochází různými etapami a zkušenost ukazuje, že je určitá posloupnost. Pokud je respektována je to v zájmu firmy, potom prosperuje. A v zájmu státu, života v dané zemi to nemůže být jiné.