Čím více koní, tím méně rozumu?
Asi bych se měl nejdříve přiznat k nepřesnosti v nadpisu, pokud jde o ty koně jde o koňskou sílu tedy sílu koně nikoli o konkrétního koníka třeba Šemíka, jde o koně pod kapotou automobilu. Z technického a ekonomického pohledu platí, že čím více těch koní, tím výkonnější, tím rychlejší, ale tím i dražší je automobil. Potud je vše logické, normální.
Ve své úvaze mám na mysli pohled na relaci mezi počtem koní a počínáním, rozhodováním lidí. Tam se mě často zdá, že rozhodování není vždy rozumné a s postupem času se stále více se rozumnému počínání vzdaluje.
Možná je to i tím, že ty koně pod kapotou nejsou vidět. Kdyby totiž to auto nahradily třeba saně a ty koníci z pod kapoty byli zapřažení tak ta ruská trojka, která vezla Nastěnku v pohádce o Mrazíku by byla nahrazena spřežením nejméně padesáti koní. Nesmysl na první pohled, vždyť tolik by se jich ani do té pohádky nevešlo.
Pro pojíždění autem po městě, ale i převážné délce jiných cest autem by většinou vystačila ta síla trojspřežení.
Posouzení kolik koní pod kapotou je třeba je pro naprostou většinu kupců aut otázka nejen obtížná, ale přímo nesmyslná.
Naproti tomu schopnost posoudit výběr auta podle jeho velikosti a ceny z pohledu, k čemu bude sloužit se tak obtížná nejeví. Každý, kdo si pořizuje auto přeci ví, kolik bude vozit osob, jak objemná zavazadla bude vozit, na jaké vzdálenosti bude převážně jezdit a jaká cena auta je přiměřená jeho finančním možnostem.
Tím se dostávám ke smyslu mé úvahy. Již delší dobu se mě zdá, že ta správná respektive rozumná volba výběru auta se vytrácí, čím dále více se prosazuje dle mého názoru volba neodpovídající ani využití a tím ani ceně.
Ale zřejmě je to jen součást změn, kterými společnost prochází.
Vzpomínám na dobu, kdy herci předváděli často vynikajícím způsobem různé postavy ať již ve filmech či TV seriálech a byli oceňovány za tento výkon. Vracejí se mě vzpomínky na popularitu herců na základě uvedeného hereckého výkonu v současné době, kdy herce nahradily celebrity, které předvádějí zejména sebe a za každou cenu, často i skandálu a ostudy.
To předvádění sebe, tento cíl se zřejmě stává i rozhodujícím prvkem pro výběr auta.
Samostatnou kapitolou jsou auta SUV, což jsou terénní auta, určená pro jízdu v terénu, na lesních a polních cestách. Řízení těchto aut výhradně po městě našminkovanými slečinkami v lodičkách s jehlovým podpatkem by si zasloužilo studii nejlépe přímo psychiatrem.
Další krok k odlišení a předvedení se nabízí doplněním výběru o pandůry. Zatím tomu nejvíce brání dlouhé doby oprav jak ukázala poslední srážka dvou armádních, kdy oprava trvala dva roky.
Abych se zbavil podezření, že snad ta drahá auta někomu závidím, tak se přiznám, že naopak, často se díky tomu pobavím pohledem jak auto, jak se hovorově říká za melouna táhne rezavý vozík s hnojem, či špalky dřeva, aby majitel ušetřil stovku za dopravu, jak parkuje u oprýskané chalupy s odpadlými okapy, na jejichž opravu již majiteli auta nezbyly peníze, či pohledem jak z parkoviště u supermarketu postarší žena poté, co po soucit budícím nastoupení do extrémně nízkého auta odloží hole a upozorní na sebe zbytečným rachotem z opakovaného pokusu nastartovat při zařazené rychlosti - poté odfrčí rychlostí chůze v drahém sporťáku a další kilometr si udržuje vedoucí posici v pelotonu aut, kterým brání v jízdě normální rychlostí.
Nic nového pod sluncem, všechno už tady bylo, jak dokazují přísloví předků, byť v mírné aktualizaci:
Chytrému napověz, hloupého lehce v autosalonu ošálíš.
Komu není shůry dáno, ani v autosalonu nezmoudří.
Šaty dělaj člověka, auťák z Ferdy v jeho očích frajera.
Není všechno zlato, co se třpytí, natož auťák co Ferdu finančně zničí.
Ale především: Kdo chce kam, pomozme mu tam.