Svět se mění
Svět se mění, jinak to nemůže byt už jen pro nové a nové poznatky, objevy. Mění se nejen svět, ale především život lidí.
Dnes je samozřejmostí pro mladou generaci mobil, internet a další technická zařízení, která před několika lety neexistovala a představa o něčem podobném byla pokládána za fantazii.
Objevy mohou ve svém důsledku mít i zcela rozdílné dopady pro život lidí. Klasickým příkladem je objev štěpení uranu, který pro lidstvo otevřel nepředstavitelné možnosti získávání energie, ale současně i nebezpečí zničení života na zemi.
Já se však ve své úvaze pokusím ukázat na dopady zcela běžné, obyčejné.
Přesto, že minimálně jezdím vlakem či autobusem všiml jsem si, že okna, samozřejmá součást těchto dopravních prostředků se stala zbytečná. Nikdo se cestou nedívá ven, všichni hledí (jak rád bych užil výstižnější výraz) do mobilu.
Doma jsem si na to již zvykl, ale zjištění, že to řada lidí dělá i při zájezdech v zahraničí
často i při prvé návštěvě cizí země mě opakovaně (zatím) šokuje. Pokračování dovolené na lehátku u bazénu s mobilem jako hlavním společníkem se pak již jeví jako normální.
Pro příjem stravy mobil zatím selhává, ale neselhává jeho využití při jídle, naprostou samozřejmostí je pustit při obědě dítěti na mobilu pohádku, aby nezlobilo a nerušilo rodiče s mobilem u ucha. Obávám se toho, že až si kuchaři všimnou, že lidé nekoukají do talíře, tedy nekoukají co jedí, tak budou servírovat jen kaši nebo kroupy, vždyť při zobání krup se na mobilu lze dívat na kachnu nebo sushi…
Z naznačeného se ukazuje, že dopad překotného rozvoje techniky nemá jen pozitiva.
Vybavují se mně vzpomínky na služební cesty během kterých jsem sice vykonal práci, splnil úkol, ale to nekontrolovatelné volno kolem, naprosté vyloučení kontroly šéfem, kde ty předmobilní doby jsou?
Do jaké míry během jednoho lidského života je člověk schopen vstřebat ty změny, osvojit si je a aplikovat do svého života, do jaké míry jeho život obohatí, nebo jej naopak vlastně nepoškodí je složitá otázka.
Seriozní odpověď není jednoduchá a nemůže být bez toho, že není řešení spojené s řešením změn společenských podmínek života s tím spojených. Sem patří změny kvalifikace lidí, pracovní doby, věku nástupu do důchodu, a další otázky.
Je všeobecně známé, že na počátku průmyslové výroby zavádění strojů vedlo ke ztrátě zaměstnání, že dělníci stroje, protože dle jejich mínění jim braly práci rozbíjeli. Nyní by se těžko ujala myšlenka rozbíjet počítače, automatické výrobní linky či kombajny na polích, i když ve svých důsledcích nahrazují lidskou práci.
Jedním z předpokladů přínosu technického pokroku pro život lidí je uzpůsobení života společnosti tak, aby byl zajištěn pozitivní dopad na většinu společnosti.
Pokračuje úspěšně zavádění vlaků ať již na železnici, či v metru bez strojvůdce a další a další náhrady lidské práce, ke kterým určitě dojde, ač se to může zdát nepředstavitelné.
Problém vidím v tom, že se dopadem těchto změn na život lidí nikdo nezabývá. Nezabývá se tím vláda, univerzity, nevyhlašují se na to granty.
Spoléhá se, že to vyřeší trh, že to vyřeší prachy. Ty prachy zde hrají mimořádnou roli, právě ty prachy, zisk, ženou ten technický pokrok, výrobní či obchodní společnost, která neobstojí v aplikaci nové techniky odpadne, zkrachuje, a co ti lidé ?
Hypotéka se dá vyřídit i splácet mobilem a každý ví jak takový mobil vypadá.
Nikdo však neví, jak bude vypadat při poslední splátce, určitě bude jiný nový, neopotřebovaný.
Ale jak bude vypadat ten človíček po pětadvaceti letech života v zadlužení si skoro představit lze.