Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete známého moderátora československých otužilců Vladimíra Kulíčka podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, když Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemřel.
Určitě uvítáte ještě jeho další doposud nepublikované články z nevydané knížky "I to se může stát... Aneb nevážně o vážném."
Václav Židek
Rytíři na jedno použití
Na procházce pod památnou horou Blaník vypravuje děda svému vnukovi pověst o blanických rytířích, kteří vyjedou na pomoc české zemi, až jí bude nejhůře.
„A dědo, proč tedy už nevyjeli?“
„Protože ještě není úplně nejhůře!“
Chvíle ticha.
„Hm, to tedy nevyjedou nikdy, protože vždycky může být ještě trochu hůře!!“
„Ale ne, to oni už vědí, kdy mají vyjet!“
„Jak to mohou vědět, když tam pořád chrápou, jak jsi říkal, to oni tam mají mobily, nebo Internet??“
„Nic takového, to jsou bájní rytíři a ti to vědí i bez Internetu a mobilů. A nechrápou, ale pokojně spějí. Probudí se v pravou chvíli!“
Chvíle ticha.
"Ale co když oni opravdu vyjedou a potom bude ještě hůř??“
„Nebude, proto jsou to bájní rytíři, aby přišli právě v čas!“
Chvíle ticha.
„Hmmm, dědo, to nic není! To jsou jenom takoví rytíři na jedno použití!!!“
Cenné informace
„Mamííí, co pohání ty obláčky?“ „Nic je nepohání, to oni jen tak plavou.“ Chvíli ticho.
„A mami, plavou prsa nebo kraula?“
„Ne, oni se spíš jen vezou.“
„Tak neplavou?“
„Ne.“
„Mamííí, mají vozíček?“
„Na co?“
„No, co se na něm vezou?“
„Dej pokoj, hele, jak tam svítí krásná hvězdička!“
Na pomalu šeřícím se nebi výrazně září planeta Venuše jako večernice. Po trávníku důstojně pochoduje havran polní.
„Mamííí, co je to za ptáčka?“
„To je vrána!“ Nad trávníkem přeletí sojka. "A co je tohle?"
„Taky vrána.“
„Cenné informace“ vstřebává paměť malých dětí zvláště intenzivně a dlouho si je pamatují. Jak dlouho v době dospívání bude trvat, než všechny nesmysly z paměti vykoření a co si asi pomyslí o rodičích – neumětelích. Snad každý z nás to zná alespoň částečně z vlastní zkušenosti.
Těžké dilema
Procházím zvolna Dlážděnou ulicí, dochází mě dvojice pubescentů. Musím vyslechnout část rozhovoru:
„A von ti, vole, říkal něco jako že nemáš požádat manželky bližního svého! To je asi z nějaký sexuologie!“ „Ale kdepak, vole, to bude z bible!“
„Bible, to je jako kniha, né?“
„No jasně, vole, kniha!“
„A kdo ji napsal?“
Druhý mladík byl zřejmě uveden do rozpaků: „Nó, to nikdo nenapsal!“
„Co je to za blbost, když kniha, tak ji musel někdo napsat!!“
„Nó, asi ji někdo napsal, ale to se neví.“
„To si nemohli poznamenat, kdo to napsal?“
„To bylo dávno a tehdy neuměli psát!“
„Když neuměli psát, tak jak mohli napsat knihu?“
Mladíci se vzdalují, víc už neslyším. Jestlipak ten problém nějak vyřešili?