Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Robin,
zítra Marika.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Psí život 
 
Toto zamyšlení mě vklouzlo do hlavy v okamžiku, kdy se v mé blízkosti objevil jeden smutný a nešťastný pes.
 
Nevím, proč si někdo myslí, že pes ve městě má lepší život než pes na vesnici. Tuto myšlenku jsem jednou vyslechla při poslechu rozhlasového rozjímání nad životem zvířat v městských bytech. Městskému psu je prý poskytováno pravidelné venčení i strava a mnohému páníčkovi je náhradou při ztrátě osoby blízké.  Procházek si užívají s radostí, a dobu, kdy lidé musí opustit svůj domov, většinou prospí.  V mladých rodinách pak rodiče učí děti, jak pečovat o němou tvář. Se zvířecím kamarádem prožijí nejedno skvělé dobrodružství a pes se jím stane na mnoho let věrným kamarádem.
 
Venkovský pes naopak slouží člověku převážně jako hlídací a často bývá uvázaný na řetězu u boudy po celý život. Mnohdy si kladu otázku, v čem je problém a proč se ke svým souputníkům často chováme s přezíravostí a s nepochopením.  Čím jsem starší, tím hůř zvládám vědomí o špatném zacházení s těmi, kteří nám zpříjemňují život, případně jsou součástí potravního řetězce. Nemohu se dívat na zprávy, které upozorňují televizního diváka na nelidské zacházení se svěřenými mu zvířaty, ani informace o drancování naší krásné modré planety.  V době mého působení v Jeseníkách jsem byla zaskočena chováním některých lidí, kteří vždy tvrdili, že zvířatům musí stačit kus žvance, případně čerstvá podestýlka, a na co s nimi nějaké brikule. „Dyť jsou to jen zvířata“ říkávali s oblibou, „tak proč s nimi takové cavyky.“
 
Domnívala jsem se, že městský člověk je citlivější a ohleduplnější ke všemu živému, ale hlavním důvodem jeho zacházení se zvířaty jsou návykové zvyklosti, které mu do vínku vštípí rodiče. Od toho se potom odvíjí jeho další chování.
 
Onen smutný pes má vskutku psí život. Celý den je bud zavřený v koupelně, nebo na rozpáleném dvorku, i když v současné době s možností vstupu do rozpálené zahrádky. Do bytu nesmí, neboť po něm všude zůstávají chlupy, jak říká majitelka, byť jde o malé, krátkosrsté plemeno. Nikdo s ním nejde za celý rok ani jednou na procházku, neboť na takové blbosti není čas. Nikdo s ním za celý den nepromluví, nikdo ho nepohladí a o koupi nějakých pamlsků, nebo hraček nemůže být ani řeč. Kdo by vyhazoval peníze za tak drahé věci. V době nepřítomnosti majitelky pes neustále zoufale vyje a utápí se ve svém žalu. Na otázku proč si vlastně psa pořizovala, říká, že se aspoň necítí v tom velkém domě tak sama. Ale jak se cítí ten pes, není pro ni podstatné. Dyť je to jen zvíře.
 
Nemůžeme si ho vzít, neboť není kastrovaný a naše madam by velmi žárlila, kdyby se někdo vměšoval mezi jejího milovaného páníčka. Já jsem v tomto směru jen osoba, která je v naší smečce trpěna a smí jí občas podstrčit nějaký pamlsek. Jen by mně zajímalo, jak to dělá anglická královna matka, když má těch psů hned několik. Milovaný páníček je pro Cony vůdce smečky a osoba, na kterou je všemi smysly upřena její malá a citlivá psí duše.
 
Asi budu brzo žárlit.
 
Irena Atzlerová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 01.04.2017  14:43
 Datum
Jméno
Téma
 01.04.  14:43 Alena
 01.04.  06:05 Bobo :-)))