Do třetice radosti více 2/2
No, to jsem celá já, na starý kolena začínám panikařit, když dva dny nevidím majitele výstavního hnízda v truhlíku.
Ale dnes ku poledni, když jsem se zadívala už po bůhvípokolikáté na truhlík ozářený sluníčkem, něco mi tam nehrálo. Byl tam divný hranatý obdélníkový stín, který nemohl být nic jiného než stín konce kosího ocásku. Opatrně, málem bez dechu, jsem se přiblížila k zácloně, abych viděla co nejlíp. Mezi lístečky mahonie vykukoval zobáček a černé kulaté oko kosice se dívalo upřeně na mě. Fotit přes záclonu, aby pak bylo vidět, co je za ní, to neumím, na to nemám ten správný foťák. Vyjít ven a zkusit to zblízka, bylo neřešitelné, vylekala bych kosici, která by se pak už opravdu nemusela ke hnízdu vrátit. Vzdala jsem ten nápad a radovala se aspoň ze skutečnosti, že kosice na svoje krásné hnízdo nezanevřela, ani ji nic nevylekalo a že určitě už nějaké vajíčko v hnízdě je. O hodinu později zmizel stín ocásku, tak jsem se v jedné ruce štokrle (žebřík by byl lepší, ale třeba by se kosice při návratu polekala), ve druhé foťáček vydala nakouknout do hnízda. Vidět jsem tam neviděla, ale foťák v rukou nad hlavou ano. No, trochu jsem to na štokrleti nevybalancovala, ale dalo se to dodatečně zaostřit.
Druhý dubnový den roku 2016
* * *
A co když se přidá ještě radost čtvrtá…
To tak bývá, že člověk se rozumem rozhodne, ale okolnosti jeho rozhodnutí otočí naruby. Tak dlouho se mne Hančí ptala, jestli jsem se nerozmyslela, až najednou přišla se zprávou, že by pro mě měla malou čtyřletou yorkšírku, kterou zachránili z „množírny“, ukázala mi její obrázek a byla bych hodně velký kruťas, kdyby pohled na to malinkaté stvořeníčko se smutnýma očima mnou nepohnul.
A tak od pátečního večera prvního apríla už nejsem sama doma, je o koho se starat a proč se radovat, když za pouhé dva dny se to křehounké zvířátko přestalo bát, po důkladném prozkoumání nového domova si na starém ušáku našlo to pravé místečko k odpočinku a seznámilo se s nadšenou rodinnou smečkou dvou kluků borderů a jedné chlupaté psí holky. Teď ji čeká příjemná vykrmovací kúra, aby jí nekoukala žebírka a narostl pěkný kožíšek, když starého zamuchlaného a zablešeného musela být zbavena. Čeká nás blahodárné jaro.