Litvou a Lotyšskem
Tak jsem se zase rozhodl pro dovolenou směr východní. Tentokrát Litvou a Lotyšskem. Pro poznávání krásné a nedotčené přírody je to asi dobré řešení. V zájezdech je také hodně přírody asi z důvodu, že těch památek a katedrál tolik není. Ne že by nebyly vůbec.
Vyjel jsem se svou láskou Pavlou a dlouhodobě používanou a oblíbenou cestovkou. Vybírám si drsnější cestování. Myslím tím poznávací, pod stanem a polopenze. Tento zájezd měl ještě podtext – pěší a vodní turistika. Zejména ta vodní turistika nás nadchla, protože jsme oba již něco sjeli a tento způsob pohybu milujeme.
Po přejezdu Polska jsme v ranních hodinách dojeli do Litvy nedaleko Kaunasu. U přehradního jezera byl umístěn skanzen Rumšišks. Na ploše asi 170 ha byly rozmístěny desítky staveb ze 18 a 19. století. Byly to moc hezké dřevěné stavby s vybavením a zařízením přibližně také z té doby.
Kaunas hrad, Klášter Pažaislis
Prohlídka nám v podstatě zabrala celý den. Navštívili jsme ještě nedaleký klášter Pažaislis, kam nás pustila z protekce matka představená. Sama nás provedla hlavně kostelem. Klášter se pozvolna upravuje a tak mimo kostela byly ostatní budovy ještě v žalostném stavu po bývalém socialistickém využívání. Díky válce byl ale i kostel bez jedněch věžních hodin a chybí ještě tři zvony, které byly roztaveny. Velké množství výzdoby kostela bylo odvezeno Němci. Podobně to vypadalo i v ostatních historických a církevních stavbách.
Skanzen
Moc jsme se těšili na první kemp a možnost se zase natáhnout. S radostí jsme uvítali kempování přímo v areálu skanzenu. Co se týká kempů, tak tam je ještě co vylepšovat. Ne že by jich v obou zemích bylo málo. Jsou, ale jejich vybavenost je dost bídná. Většinou suché záchody, tureckého typu (šlapky a díra). Teplá voda málokde a ještě navíc často jen venku za takovým jakýmsi paravánem. Dobíjel jsem baterky do kamery, fotoaparátu a mobilu jen na recepcích různé kvality. No, jsou zkrátka dost sparťanské. Jinak jsme byli většinou na travnatém povrchu, do kterého se dalo zarazit kolík. Tyto nedostatky nahrazovala většinou krásná okolní příroda. Po nočním přejezdu z domoviny i ten stan byl balzám. Někteří se zašli vykoupat do jezera. My se jen v té dosti studené vodě opláchli. Také jsme stihli ochutnat pivo ve skanzenovém občerstvení. Nebylo špatné…
Další den nás čekal Kaunas. Čas na něj byl vymezen příliš krátký a také jsme tam byli dost brzo. My se chtěli zajít podívat do muzea čertů, které je takovou zvláštností. Bylo ještě zavřeno. Škoda. Jako loutkáře mě to zajímalo. Dost takových organizačních nedostatků nám pobyt trochu kazilo.
Po prohlídce historické části města, která byla v klusu, jsme se přesunuli ke Kuršské kose do městečka Klaipeda. Tady jsme měli trávit dva dny převážně koupáním. Počasí v tuto dobu bylo chladné - podobné jako u nás a i Balt nám připomínal dovolené v NDR. Teplota okolo18 ° C byla jen pro otužilé. Ale i takoví se našli.
Na poznání Rezervace Kuršská kosa jsme měli dost času. Přejeli jsme trajektem na tuto vlastně obří písečnou dunu, která je dlouhá skoro sto kilometrů. Navštívili jsme kopec čarodějnic.
Kopec čarodějnic
V zalesněném kopci bylo plno dřevěných soch - pohádkových postav a výjevů. Myslím, že tam bylo nejvíc čarodějnic. Zašli jsme na hnízdiště kormoránů, kterých posedávalo na jednom místě na stromech stovky. Že tam sídlí dlouho a ve velkém počtu dokazoval i trus, který se využívá k výrobě hnojiva. Další zajímavostí byla procházka velkými písečnými dunami. Bylo dost větrno a tak se člověk cítil jako na poušti.
Písek byl jemný a za chvíli jsme ho měli všude. Bál jsem se dost o kameru. Procházka vedla podle tyčí, jako v zasněžených horách. Byly tam i krásné písečné pláže. Škoda, že ta voda nic moc. Po přespání na pobřeží jsme i druhý den přejeli trajektem na Kuršskou kosu a navštívili na severní části akvárium umístěné ve staré pevnosti. Hned vedle bylo delfinárium. Samozřejmě jsme nemohli vynechat vystoupení delfínů a tuleňů. Program byl fantastický.
Další den jsme trávili v lázeňském městečku Palanga. Tam se nachází i největší muzeum jantaru na světě. Marně se neříká této části Litvy jantarová riviéra. Jantar a dřevořezby byly vidět všude. Samý stánek s tímto zbožím. Další den jsme přejeli do Lotyšska, do Národního parku Fauna a přenocovali na břehu řeky Gauji. Zůstali jsme tam tři dny, z toho dva dny jsme jeli po řece asi 50 km.
Půjčili nám lodě a vybavení. Zažili jsme krásnou plavbu „Lotyšským Švýcarskem“. Břehy řeky lemovaly pískovcové skály. Kemp byl v březovém lesíku a kdyby se tam ukázal dědeček hříbeček, připadal bych si jako v Mrazíkovi. V blízkosti jsme navštívili přírodní park – lesní safari v Lígatne. V oborách žijí místní zvířata a některé jsme dokonce i viděli. Také nás tu překvapila velká bouřka, která ukončila chladnější počasí a další dny už byly teplé a slunečné.
Po dojezdu do kempu v Siguldě jsme ještě vyrazili na procházku okolím. Zajímavostí byla lyžařská sjezdovka - v Litvě ani v Lotyšsku nejsou žádné velké hory, ani kopce. Tato sjezdovka je vlastně na svahu kaňonu řeky. Překvapením bylo i to, že kousek vedle byla jedna z největších bobových drah na světě. Mne samozřejmě nenapadlo nic jiného, než sejít si celou bobovou dráhu. Povolili nám to. Proběhli jsme 1350 metrů dlouhým korytem. Další den jsme navštívili blízký hrad Turajda a jeho krásném okolí.
Hrad Turajda
Tam jsem se zase setkal s nejsilnějším Čechem Jiřím Žaloudkem. Dali jsme řeč… V Rize se právě konalo neoficiální mistrovství světa nejsilnějších mužů. To jsou ti co tahají kamiony a zvedají skály apod. Cítil jsem se mezi nimi jako drobeček mezi horami masa.
Další den nás čekala prohlídka nejseverněji na světě položeného vinohradu. Byl i košt. No a potom prohlídka Rigy. Byla asi taky hodně poničena válkou. Pár hezkých objektů ve staré části a pár hezkých nových staveb. Opět jsme v rychlosti prolétli staré město a rychle přejezd zpět do Litvy.
V Litvě jsme kempovali u Národního parku Aukštaitios plné jezer. Tady jsme tři dny jezdili na veslicích. Byla to nádhera. Počasí už bylo parádní. Měli jsme dost času se i koupat. Jezera byla těsně vedle sebe a tak bylo nejhorší jen najít průjezd rákosím a proplout úžinou mezi nimi. Byla to paráda. Tady jsme taky asi po 50 m výstupu došplhali na nejvyšší horu Litvy, „vysokou“ celých 155 m. Byl odtud ale krásný rozhled asi po osmi jezerech různé velikosti. Nevěřil jsem tomu, že jsme po této stojící vodě urazili za den i 45 km. Při obou plavbách jsme konzumovali průběžně různé alkoholické nápoje. Voda nás dala dost dohromady. Nedaleko jednoho jezera jsme navštívili muzeum včelařství ve Stripeikiai a taky jeden starý vodní mlýn v Ginučiai. Muzeum včelařství bylo rozsáhlé a plné starých včelínů. Plno jich bylo dokonce i funkčních.
Co se týká místních lidí - byli vstřícní a když jsme řekli, že jsme češi, tak s námi mluvili i rusky. Naštěstí jim to šlo často tak bídně jako nám. Potraviny a jídlo byly cenově přijatelné a pivo bylo dobré.
Na konci plavby po jezerech jsme od cestovky byli pozváni na večeři do hospůdky. Dostali jsme obrovskou porci jednoho z typických jídel - cepelíny. Jsou to takové velké šišky z bramborového těsta plněné mletým masem. Sedlo na to jedno orosené pivko – také pozornost cestovky.
Celkově zájezd byl zajímavý a na organizační potíže jsme díky přírodě pozapomněli. Litva i Lotyšsko jsou země EU a jsou už dost evropské. Oproti Podkarpatské Rusi, kterou jsem projel loni, velký rozdíl. Zůstaly hezké vzpomínky, plno natočeného a nafoceného materiálu. Kdo má rád přírodu v čisté podobě, tak doporučuji. Příroda nás nezklamala.