Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zora,
zítra Ingrid.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Smutné výročí

 

Sedmý červenec 1997 - datum, na které lidé v Bohumíně nikdy nezapomenou a zůstane navždy zapsáno v historii města. Do města vtrhla před patnácti lety katastrofická povodeň. Tisíciletá ničivá voda si brala vše, co jí přišlo do cesty. Vehnala se i do míst, kde ji nikdo nečekal. Zatopila sklepy, domy, mosty, školy, nemocnici, podniky, silnice, chodníky, železnici... Na náměstí v centru Bohumína bylo téměř 80 centimetrů vody. Chodci se proměnili v plavce, v ulicích se namísto automobilů proháněly lodě a těžká obojživelná vozidla vojáků. Zkolabovala elektřina i telefonní spojení. Bohumínské gymnázium se proměnilo ve sklad plný potravin. Na pomoc přispěchali hasiči, Český červený kříž, armáda i mnoho dobrovolníků.

 

 

 

„Měli jsme vyhlášený stupeň pohotovosti a o vodě jsme dostávali informace od okresního úřadu. Tehdy ještě nebyl na internetu stav průtoku vody. Z okresního úřadu jsme dostali nakreslenou mapku, kam vystoupí voda v nejkrizovější situaci. Centrum Bohumína i nemocnici ve Starém Bohumíně podle ní voda zasáhnout vůbec neměla. Vyzývali jsme občany k zaparkování aut na náměstí. Když jsme objížděli město, sledovali jsme, jak hladina řeky Odry klesá. Jeli jsme také do Starého Bohumína a najednou se tam začala valit voda, ale ne od řeky, naopak od Ostravy. Stali jsme se tak přímými svědky urychlené evakuace zaplavující se nemocnice, při které jsme okamžitě začali pomáhat. Vynášeli jsme pacienty spolu s vojáky a hasiči, pacienti měli kapačky, nosili jsme je do náklaďáků a nevěděli jsme, zda ještě projedou. O hodinu později by to už nebylo možné. Pacienty auta odvážela do Orlové, do Karviné, všude, kam to šlo. Jakmile jsme skončili, tak tak jsme se ještě stihli vrátit do centra města. To bylo ale do půl hodiny neočekávaně zaplaveno. Dodnes se nedá říci, co se stalo, že voda přišla tak náhle. Byla to bezmoc, hladina stoupala a my jsme nemohli nic dělat,“ vzpomíná na povodeň starosta Bohumína Petr Vícha a dodává: "Pak přišla noc a všude bylo ticho. Jediným spojovacím prostředkem byly vysílačky městských policistů, kteří byli nasazeni i na prostředcích hasičů. To jsem se na lodičce a pak po pás ve vodě vydal ven z města a pak jel z nezatopené Skřečoně na okresní štáb popsat jim naši situaci."

 

 

 

Bohumín byl pod vodou dlouhých pět dnů. Voda zaplavila přes 80 procent města. Bylo jen málo těch, kteří řádění živlu nepocítili na vlastní kůži. Povodeň zasáhla do života tisíců Bohumínských a ochromila celé město. Když voda konečně opadla, zůstala po ní katastrofální spoušť a zkáza za více než jednu miliardu korun. Podmáčené a vytopené domy, zdevastované prodejny a restaurace, zničené komunikace, uhynulá zvířata, beznaděj, smutek, slzy...

 

„Úžasná byla v první fázi vzájemná pomoc občanů, kdy šlo o životy a zdraví. Skvělí byli hasiči, ale i mnoho dalších dobrovolníků. Je třeba si uvědomit, jaké množství práce bylo třeba udělat poté, co voda opadla. Odvážet mrtvá zvířata, rozvážet jídlo, vodu, dezinfekci, zajistit ubytování postiženým, výplatu nejnutnějších sociálních dávek, obnovit dopravu... Hektických proto bylo prvních pár dnů, kdy se odstraňovali stovky, ba tisíce uhynulých zvířat a rozdělovali desinfekční prostředky. Přijela armáda, která pomáhala vyklízet lidem bahno z objektů. Zřídila se střediska, ve kterých se rozdávala humanitární pomoc a chleba, nákladní auta rozvážela pomoc po městských částech. Elektřina ještě několik dnů nefungovala, nejezdila auta. Když opadávala voda, vyráželi sociální pracovníci do poškozených oblastí, kde podle výše poškození začali okamžitě rozdělovat základní finanční prostředky, které měly pomoci přežít těch prvních pár dnů a týdnů,“ pokračuje starosta Bohumína Petr Vícha.

 

 

Povodňové vlny městu mnohé vzaly, ale přinesly s sebou i vlny solidarity mezi lidmi. „Nikdy na solidaritu napříč republikou nezapomenu. Dostali jsme spoustu nabídek, darů od lidí, rodin, pro naše zatopené rodiny. Dorazila k nám obrovská spousta humanitární pomoci od vody, přes dezinfekci, baterky, oblečení. Od obcí jsme dostali finanční dary. Jen do konce roku 1997 dostal Bohumín téměř 10 milionů korun. Nezapomínáme na to a když se jinde stane neštěstí, s vděčností pomoc vracíme a posíláme zase my peněžní pomoc postiženým obcím. Když voda tehdy před 15 lety opadla, bojovali jsme o finanční pomoc státu a o odstranění těch největších škod. Získali jsme spoustu dotací na přestavbu nebytových prostor na byty, některé domy jsme museli zdemolovat, dodal Petr Vícha s tím, že povodňové škody se odstraňovaly ještě v roce 2000.

Povodeň paradoxně přinesla Bohumínu další impuls v rozvoji města. Odvezlo se 16 tisíc tun odpadů, zrekonstruovaly se sítě, opravily se cesty, obnovily se poničené objekty a zdemolovaly naopak zchátralé domy. Lidé investovali do oprav svých rodinných domků. Určitě však v Bohumíně není nikdo, kdo by chtěl, aby se taková situace opakovala. „Od povodní se zlepšila technika i spojení. Na ochranu a možnost evakuace jsou hasiči i my lépe připraveni. Na radnici máme náhradní zdroj, který by mohl zajišťovat nabíjení mobilů a vysílaček. Dnes máme protipovodňové hráze v některých městských částech, chybí ještě ve Vrbici a Pudlově. To jsme si ostatně prověřili v roce 2010, kdy povodeň opět udeřila. Ale stav připravenosti, technika i možnosti informovanosti i prostředky hasičů jsou na mnohem vyšší úrovni. V roce 1997 jsme měli dva mobily a i ty skončily, když nebyl proud. V roce 2010 jsme udrželi zásobení elektřinou a tím i permanentní přístup tisíců lidí k informacím na internetu. O opět paradoxně pomohla velká voda v roce 2010 pro výstavbu chybějících hrází. Po ní totiž vlastníci pozemků po letech sporů prodali pozemky pod hráze ve Vrbici a ta by se měla letos začít stavět. A projektují se hráze pro Pudlov. Ale kupodivu lidé rychle zapomínají a staví i v místech, kde jsou ohroženi. Jsme někdy nepoučitelní," uzavřel starosta Petr Vícha.

Lucie Balcarová



Komentáře
Poslední komentář: 07.07.2012  14:48
 Datum
Jméno
Téma
 07.07.  14:48 janina
 07.07.  07:21 venca