Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BÁJEČNÁ PROVENCE - 13
Den šestý odpoledne
OPĚT  MARSEILLE …
 
A tak náš autobus znovu směřuje do Marseille.Toto přístavní město je druhé největší ve Francii a skladba jeho více jak 820 000 obyvatel je vskutku víc jak různorodá. Najdeme zde představitele snad všech ras. Město se rozprostírá u Středozemního moře v délce 70 km. Sahá od Starého přístavu až na vrcholky kopců. Od svého založení kolem roku 600 př.n.l., kdy se tu usídlili Řekové z Malé Asie, bylo město stále znovu dobýváno. Historicky nejznámější je dobytí města Caesarem v roce 49 př.n.l. Tehdy Caesar  zkonfiskoval místní flotilu a soustředil římské obchody jinam. Město však postihly i jiné pohromy. V roce 1720 to byla morová rána, jíž padla za oběť polovina marseillského obyvatelstva. Přístav zůstal až nezávislým na Francii až do 15.století. Teprve poté si Marseille vytváří svou pověst města rebelů. Jim vděčí za svůj název i hymna revolucionářů La Marseillaise.  V koloniálním období v 19. stol. město prosperovalo. K jeho prosperitě jistě přispělo i otevření Suezského průplavu. Za 2.světové války však město bylo masivně bombardováno, zasvé  vzala i valná část historické čtvrti Le Panier nad starým přístavem.Hospodářský úpadek v 90.letech 20.století s sebou přinesl nezaměstnanost, chudobu a kriminalitu, organizovaný zločin. Dnes město už krizi překonalo a je skutečným centrem dění celého kraje.
 
Několik minut před 13.hodinou nás autobus vyklopí ve Starém přístavu v Marseille a odjíždí kamsi daleko na parkoviště. Průvodce nás požádá o chvíli strpení a jde zakoupit jízdenky na plánovaný odpolední výlet lodí na Ile d´If. Zanedlouho se vrací, nese jízdenky na plavbu začínající v 15 hodin, ale netváří se příliš optimisticky. V pokladně se totiž dozvěděl, že fouká dost silný vítr, a pokud ještě zesílí, budou vlny tak vysoké, že se vyplutí výletních lodí na ostrov nebude realizovat. Domlouváme se tedy, že čas zbývající do vyplutí lodi věnujeme dokoupení zásob na ráno (snídaně nebude, a než nás nasytí v letadle, uplynou ještě dobré tři hodiny), prohlídce aspoň kousku proslulého bulváru La Canebiére, živé dopravní tepny,jenž je sídlem spousty bank, úřadů, obchodů i různých podniků. Po půlhodině strávené na tomto bulváru si začínám v duchu vážit klidného městečka, v němž žiji. Vydáváme se tedy pomalu zpět na nábřeží  Starého přístavu, neboť se blíží čas, kdy se máme sejít s průvodcem a absolvovat výlet na místo věznění bájného hraběte Monte Christa. Třetí hodina už minula a průvodce konečně přichází. Avšak přináší Jobovu zvěst: lodi které do této doby „premávaly“, mají od 15 hodin zákaz vyplutí. A máme po žížalkách! Jsme zklamáni a jako náhradu za zmařený výlet lodí jdeme absolvovat vyjížďku  bílým výletním vláčkem starou městskou čtvrtí nad Starým přístavem. Obsadíme  většinu míst ve třech vagoncích, vláček  zacinká a vydá se na cestu do neznáma. Objedeme Starý přístav, z toho nového zahlédnu pár jeřábů (sedím totiž-jak je už mým zvykem-opět v nevýhodné pozici) a  vláček začíná šplhat do kopce. Ulice jsou užší a užší, domy starší a starší, dláždění hrbolatější a hrbolatější…Raději nemluvím,abych si nepřekousla jazyk. Asi po 15 minutách vláček zastaví a průvodce nám nabízí, aby ti, kdo mají zájem, vystoupili, prohlédli si rázovité náměstíčko a jeho okolí, a příštím vláčkem, asi za 20 minut, pokračovali zpátky k přístavu. Rozhodnout se je třeba během několika sekund, takže část naší výpravy zůstává a druhá, menší část odjíždí dolů k přístavu, kde má čekat  na náš návrat. Prohlížíme si jednu z pečlivě zrestaurovaných  historických staveb, které přežily válečné bombardování-La Vieille Charité, bývalý dům chudiny ze 17.století. Dnes je tam umístěno např. Muzeum afrického a indiánského umění a umění Oceánie i výstavní prostory. Na zevrubnou prohlídku však není čas, a tak se projdeme jen po nádvoří a pak se vydáme z náměstíčka stíněného platany do úzkých křivolakých uliček. Ale brzy se obracíme zpátky, necítíme se tam nějak moc jistě. A je paradoxní, že právě tohle nás zachránilo. Jsme totiž na náměstíčku ve chvíli, kdy přijíždí vláček, který nás má odvézt za ostatními, ale nerespektuje jízdní řád a přijel o 10 minut dřív. Zmatky tedy pokračují. Nastupujeme ve spěchu, ale průvodce je přesvědčen, že dva lidé chybí, a tak zůstává na místě, aby je vyhledal a dalším vláčkem dopravil za námi… 
A tady události nabraly spád.
Míla Nová
Foto:
Jedeme do staré Marseille
K bulváru La Canebiére
Kolem pevnosti
La Vieille Charité
Starý přístav v Marseille
 
Další články autorky:
 
 
 
 
 
 
 


Komentáře
Poslední komentář: 07.12.2008  18:44
 Datum
Jméno
Téma
 07.12.  18:44 Mila Všem a Janičce Vesuvance něco navíc
 07.12.  18:31 Jelena
 07.12.  12:30 Vesuvanka díky :-)))
 07.12.  12:30 Vesuvanka díky :-)))
 07.12.  09:55 Bobo :-)))
 07.12.  09:40 Magdalena
 07.12.  09:35 jisuch53
 07.12.  09:35 Gabi-florka
 07.12.  08:19 Beatrix
 07.12.  07:55 hera
 07.12.  00:23 wiki