Václav
žil v malé obci v horách
jako správce podnikové chaty. Ona chatařina, při
které jde jen o sezónní záležitost, pana Václava
začas značně demoralizovala. Hosté
přijížděli totiž jen o letních, vánočních a
zimních prázdninách, jinak zůstávala chata téměř
prázdná. Dal se pak z nudy, bezradnosti a snad i z
psychické slabosti na pití, takže ho manželka po
mnoha bouřlivých scénách opustila i s dítětem, což
ho ovšem přimklo k alkoholu ještě pevněji. 8. dubna
1963 časně ráno nalezli Václava v bezvědomí poblíž dřevníku. Mysleli, že je jako vždy
opilý, jenže on se z opilosti neprobral ani za několik
hodin. Důkladné vyšetření
tělesné schránky prokázalo akutní zápal
plic, navíc těžkou a neoperovatelnou srdeční vadu
spočívající v nedomykavosti srdečních chlopní.
Posléze však byla objevena i výduť aorty a její malá
průchodnost. Nemoc na tehdejší možnosti medicíny závažná,
neoperovatelná a vlastně smrtelná. Když byl
doslova na umření, přišla ho do nemocnice navštívit
bývalá manželka s dítětem. Rodinná návštěva Václava
nesmírně dojala, takže se v duchu zapřisáhl, že s
pitím jednou provždy skončí a uzdraví se. A protože
v nemocnici už po celé tři týdny nepil, takže překonal
nejhorší abstinenční potíže, zeptal se manželky,
zda by se k ní směl vrátit, kdyby přestal pít. Přisvědčila.
Doktor ale řekl Václavovi, že medicína je na jeho
srdeční nemoc krátká. Poradil mu, aby navštívil
profesora Filozofické fakulty v Praze, který byl
při svém třicetiletém pobytu v Číně svědkem některých
terapeutických zázraků, které se týkaly právě záhadných
případů vyléčení srdce. Máte silnou vůli,
obrovský motiv a také odhodlání bojovat, napsal
profesor v jednom z dopisů adresovaných Václavovi. Přečtěte
si můj překlad části publikace o čakrách - možná
že právě zde naleznete inspiraci pro svůj autoléčebný
postup... O čakrách Slova
čakra pochází ze sanskrtu a znamená kruh nebo kolo.
Václav se rychle ponořil do studia zaslané odborné
literatury, kde se psalo o čakrách a o nemocech v důsledku
neprůchodnosti těchto energetických center. Dozvěděl
se, že hinduistická jóga rozeznává šest čaker,
tedy význačných energetických center lidského těla.
Tibetská hinduistická jóga rozlišovala rovněž několik
čaker, taoistická jóga pak sedm hlavních energetických
center. Čakry vskutku existují, což se dá v dnešní
době snadno prokázat pomocí citlivých elektronických
přístrojů. Senzibilové čakry rovněž spolehlivě
vidí, i když je třeba lokalizují do různých míst
a definují jejich funkce z části rozdílně. |
||
První čakra, kořenová (základní), je umístěna v dolní části páteře, reprezentuje naši duševní stabilitu a vitalitu, ukotvuje nás ve světě materiálním, ale i v duchovním. |
||
Druhá čakra, sakrální, je umístěna přímo pod pupíkem a navozuje naši schopnost vnímat sebe sama, ale představuje i způsob realizace naší sexuální energie. Toto energetické centrum reguluje rovněž náš vztah k alkoholu, drogám a meditacím. |
||
Třetí čakra, solárního plexu, představuje především centrum našeho ega, reguluje naše základní motivy ve smyslu útok - útěk. Materialisticky se vztahuje zejména k trávicí soustavě. |
||
Čtvrtá čakra je srdeční. Ovlivňuje vše, co souvisí s emocemi a s objektivním vztahem ke světu. Po fyzické stránce se pak vztahuje k srdci a plícím a k dýchání. |
||
Pátá čakra je krční a představuje zejména víru v sebe, komunikaci a schopnost sebeprojevení, ve fyzické oblasti se váže zejména ke štítné žláze. |
||
Šestá čakra je označována jako čakra třetího oka a představuje centrum vůle, inteligence a sebekontroly. Ve fyzické oblasti se pak váže k mozku, očím a uším. |
||
Sedmá, tzv. korunní čakra je centrem intuice a víry ve smysl všeho. Vztahuje se k nejvýznačnějším funkcím mozku, takže pak zabezpečuje rovněž logické i analytické myšlení. |
||
Propojení energií |
||
Václav
se dozvěděl, že zdraví člověka zabezpečuje
průchodnost všech čaker a rovněž jejich vzájemný
soulad ve smyslu hermetického zákona jak nahoře, tak
dole. Uvedení čaker do souladu však neznamená jen
zprovoznění a propojení celkové energie v těle, ale
především předchozí uvědomění si vlastních
psychických nedostatků, například hluboce zakořeněných
komplexů, myšlenkových stereotypů, chybných životních
postojů, pocitů viny a škodlivých fixací, podle
nichž musí být svět taxován jen podle omezujících
informací každého člověka. Odstranění těchto
hluboce zakořeněných nedostatků ve vědomí člověka
spočívá tedy především ve skutečnosti, že si
nemocný tyto nedostatky uvědomí a posléze se je snaží
odstranit či vykořenit ze svého nitra. Jedině tímto
způsobem pak dosáhne úplného energetického otevření
a propojení energie všech čaker a tím potažmo
fyzického i duševního zdraví. Václav
si uvědomil, co se s ním dělo v okamžiku, kdy
se dozvěděl o své nemoci a o smrti, které se ocitl
zcela nepřipraven nablízku. Zprvu byl jen šokován,
ale poté se na přicházející smrt podíval objektivněji
a překvapivě i bez přílišných emocí. Vše okolo i
uvnitř sebe rázem posuzoval skrze fakt nastupujícího
konce. Podivuhodně se pak zklidnil. Pozoroval vnímavě
každé své psychické pohnutí. Rozvažoval zcela nově
a objektivněji o svém předchozím životě, o svých
každodenních vinách, o závažných proviněních,
jichž se dopustil na svých blízkých. Pociťoval
opravdu onu vnitřní pokoru. Posléze si už nic nezastíral
s vědomím, že vše v jeho životě bylo předem řízeno
osudovou příčinou a osudovým následkem, že tedy vše,
co dobrého způsobil svými myšlenkami a činy, se obrátilo
v jeho prospěch, zatímco zlo a nepřátelství, jehož
byl iniciátorem, se stalo po jistém čase prostředkem
jeho mravní i fyzické zkázy. Další fáze uzdravování
Václava byla nejen díky jeho introspekce, ale i pomocí
dechových cvičení, jimiž uvolňoval energeticky
zablokovanou srdeční čakru. |
||
Blanka Malá |
||