ahojky v nedělním ledovém, leč slunečném, ránu. Už jsme s Windou byly dvakrát venku - před šestou a před půl hodinkou. S Milanovým kloboukem proti odpornému větru a v jeho prastaré - ze šedesátých let - bundě, pod kterou se vejdu i v několika svetrech, jsem jí dělala doprovod, když hledala to správné místečko, aby se přikrčila a vypustila čtyři kapky. Při té druhé anabázi v ledovém větru se ztratila za balíkem slámy, co tady zbyl po beráncích a doufám, že tam udělala bobka a nebude mě za hodinu zase honit ven.
Nejste samotni, kdo čučí v baráku. Nejdelší pobyt na čerstvém vzduchu konám sice mnohokrát za den podle potřeb Windousky, ale jen po cestě dolů k bráně a pak po schodech nahoru. Povyražení jsou při a poté všelijaká, jako například předvčerejší byt zamořený zplodinami - černými a mastnými! - protože jsem spěchala dolů převzít od pošťandy balík, který jsem si neobjednala, ale přesto za něj zaplatila osmsetpadesátdvěkorunyčeské, neboť hrůzná byla představa, co všechno bych musela podniknout, abych se ho zbavila, když tam nikde nebyl uveden odesílatel. Vedlo mne k tomu také vědomí, že ať už je v něm, co chce, mám tady širokou rodinu a někomu se to bude určitě hodit. Takže jsem se ještě zapovídala o balíku s Markem, co šel právě kolem za prací, a společně jsme ten balík otevřeli, abychom zjistili, že je to nový vodní filtr, jehož rok používaného dvojníka jsem před třemi dny!!! posílala k výměně a pochopitelně jsem netušila, že to bude vyřízeno tak rychle. Ještě jsme kolem toho dali pár slov pěkně poskládaných do vět jednoduchých i delších souvětí, zasmáli jsme se, a protože dul leďák a začala mi být jo pořádná zima, spěchaly jsme s Windou a filtrem domů.
Jo, málem bych zapomněla na ty zplodiny. Tedy zapomněla o nich dopsat, jak vznikly, že jsem v tom spěchu nechala na rozpálené plotýnce hrnec s nakrájenou slaninou. Ale já na ně skrzevá ten tajemný balík zapomněla opravdu, ona to původně byla slanina, co měla sloužit dosud nenakrájené cibuli a nachystanému masu jako základ mňam obědu. No a teď si představ středověkou kuchyni, kde se kuchtilo nad otevřeným ohněm a zplodiny vynášené kouřem do okolí začernily všechno, co bylo v dosahu - tak vypadala ta moje původně bělostná od kachliček až po strop, skříňky a taky dřevem okrasným obložený strop sám – všechno černě, mastně černě!!!!
Oběd se nekonal, konala se tříhodinová hnusná práce úklidová, kdy já, stará bába, jsem lezla po štaflích tam a zase zpátky, přitom dejchala ten odporný puch, který se prolezl celým bytem a, i když jsem měla průvan durch od prvního na poslední okno a dveře a ubožátka kytičky, co je přes zimu opečovávám doma, jsem vystavila ledovému vzduchu, ještě včera jsem měla pocit, že to cejtím.
Tož tak.
* * *
Píšu až dneska ráno, večer jsem už měla vypnutý PC.
Dovedu si představit, jak Ti bylo za volantem, když si ten přiblblej predátor čechral a hladil svoje EGO a předváděl se, jak umí krásně vybržďovat a k tomu ještě před vrcholem kopce! Jo, (teda jen mezi náma děvčatama) i takoví se najdou. Ženskou by to nenapadlo, ale Miloškovi to raděj neříkej. Až se tady zase sejdeme, povykládám, co se mi před mnoha a mnoha lety s podobným predátorem přihodilo a co jsem přihodila nakonec já jemu.
Momentálně unikám před současností, neb se mi nelíbí, beru jednu knížku za druhou (mám jich 1023 kusů - před pár dny jsem se vybičovala a spočítala jsem, co mám po regálech, ještě něco je ve skříňkách, ale tam se mi nechce lézt na kolena, když není, kdo by mě pak zvedl) a čtu a čtu a čtu a skončím, teprve až je všechny přečtu, protože mnohé jsem ještě vůbec (skrzevá průběh života) nečetla a jen je přiřadila k ostatním s těšením se, až na ně budu mít čas a pohodu. No a u těch, co jsem už kdysi četla, jsem pozapomněla děj...
Kamarádko moje zlatá, když jedete kolem, vidíte sami, jak jsme tady všude zaautovaní, ale když mi aspoň hodinu předem dáte avízo, kluci rádi udělají místo, abyste mohli projet nahoru, nebo aspoň zaparkovali dole, když už nebude zbytí.
Bylo by prima, kdyby se počasí umoudřilo, teda aspoň ono, když už lidi blbnou na kvadrát.
Tak jsem dopila kafe a musím si vzít ranní prášky, na které občas zapomínám. Winda už zase spokojeně spinká nejspíš v posteli, svítí sluníčko a hnedle je život aspoň přes okno veselejší.
Opětujeme „maličko na líčko“ a těšíme se na shledání.
Páááá @}-->--- MaW