Štědrý den
Začínal dost brzy. S dědou jsme šli vysekávat z ledu - tenkrát byl každým rokem - haltýře s rybami na podzim pro tuto příležitost nachytanými a uloženými. Bývaly dva až tři. Ten třetí nebyl pokaždé. Jen když se povedlo chytit úhoře. V menším byly ryby na polívku a ve velkém směsice do kuchyně.
Zima- nezima, zpracovávali jsme to na ponku. Odměnou byl pro dědu horký grog. Pro mě až když už jsem byl habán. Tam se ryby zabily, očistily a vykuchaly. Porce podle přání babičky vyprané se teprve nesly ke sporáku. Vařila se černá omáčka a rybí polévka. Půst byl dodržován za pomoci vánočky a jiných dobrot.
Kolem páté odpoledne mě většinou strejda Petrovickej vzal na koně a šli jsme hlídat na nábřeží.
Za prvé - kdo první rozsvítí, tam budou mít celý rok blechy a za druhé - jestli nejde Ježíšek.
Toho jsme pravidelně propásli. Vyzdobený a rozsvícený stromek s dárky pod ním už stál. Již jako malý kluk jsem obdivoval barevné žárovky co byly mezi svíčkami. To byla práce dědy.
Nejdřív se sedlo ke stolu a večeřeli jsme. Tu nedostižnou babiččinu rybí polévku a potom řízek z ryby. Až potom přišly na řadu dárky. Ale ty bylo nezbytné předem “voprskat“ - tj. zapálit několik prskavek. Teprve nadešel čas, kdy jsem já jako nejmenší dárky rozdával. Jednou jsem se při tomto aktu - už jako gymnasista - obyčejně rozbulel. Strašně mi přišlo líto, že všichni mi něco dávají a já, protože nevydělávám, jim nemohu dát nic.
V tomto čase byl u pana doktora vyhlášen poplach. Šlo o kostičky zapíchané v krku některé tety Krůtové. To byly tři už starší, velice hodné slečny. Nebylo dobře možné si tento svátek bez toho představit. Dokonce už i pan doktor nabádal dědu, aby jim žádné ryby nedával. Ale vzhledem k sousedským vztahům to nebylo proveditelné.
Nakonec se vždy čekalo na „vytrubování“. To chodil obecní sluha s manželkou. Ona vybavena nůší a on křídlovkou. Vešli do síně, on zahrál jakousi fanfáru, popřáli veselé vánoce a hodně zdraví. Odměnou bývalo něco z kuchyně nebo později i nějaké peníze. Teprve potom bylo možné zamknout.
Na svátečním stole nesměl chybět chleba, sůl, pár rybích šupin a med. Také o jeden talíř navíc, kdyby někdo přišel. Od stolu směla, nebo měla, vstávat jen babička. A muselo se dojídat. Donesli jsme kousek vánočky jako úlitbu řece a rybám, obrazně lesu a zvěři i ovocným stromům. Babička podělila drůbež a zvířata.
Zbývalo jen jít na Půlnoční, ale to už jsem byl taky větší - zazpívat si za doprovodu varhan nebo i jiných nástrojů Narodil se Kristus pán a jiné koledy. Končívala ta zvláštní atmosférou dýchající bohoslužba písničkou Aby nás Pán Bůh miloval s refrénem Dej nám Pán Bůh zdraví v tom Vltavském kraji.
Pro mne z toho všeho zbylo vzpomínání a ta pravá - podle receptu babičky - rybí plavajznická polévka.