Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ingrid,
zítra Otýlie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Štědrý den
 
Začínal  dost brzy. S dědou jsme šli vysekávat z ledu -  tenkrát byl každým rokem - haltýře s rybami na podzim pro tuto příležitost nachytanými a uloženými. Bývaly dva až tři. Ten třetí nebyl pokaždé. Jen když se povedlo chytit úhoře. V menším byly ryby na polívku a ve velkém směsice do kuchyně.
 
Zima- nezima, zpracovávali jsme to na ponku. Odměnou byl pro dědu horký grog. Pro mě až když už jsem byl habán. Tam se ryby zabily, očistily a vykuchaly. Porce podle přání babičky vyprané se teprve nesly ke sporáku. Vařila se černá omáčka a rybí polévka. Půst byl dodržován za pomoci vánočky a jiných dobrot.
 
Kolem páté odpoledne mě většinou strejda Petrovickej vzal  na koně a šli jsme hlídat na nábřeží.
Za prvé -  kdo první rozsvítí, tam budou mít celý rok blechy a za druhé - jestli nejde Ježíšek.
Toho jsme pravidelně propásli. Vyzdobený a rozsvícený stromek s dárky pod ním už stál. Již jako malý kluk jsem obdivoval barevné žárovky co byly mezi svíčkami. To byla práce dědy.
 
Nejdřív se sedlo ke stolu a večeřeli jsme. Tu nedostižnou babiččinu rybí polévku a potom řízek z ryby. Až potom přišly na řadu dárky. Ale ty bylo nezbytné předem “voprskat“ - tj. zapálit několik prskavek. Teprve nadešel čas, kdy jsem já jako nejmenší dárky rozdával. Jednou jsem se při tomto aktu - už jako gymnasista - obyčejně rozbulel. Strašně mi přišlo líto, že všichni mi něco dávají a já, protože nevydělávám, jim nemohu dát nic.
 
V tomto čase byl u pana doktora vyhlášen poplach. Šlo o kostičky zapíchané v krku některé tety Krůtové. To byly tři už starší, velice hodné slečny. Nebylo dobře možné si tento svátek bez toho představit. Dokonce už i pan doktor nabádal dědu, aby jim žádné ryby nedával. Ale vzhledem k sousedským vztahům to nebylo proveditelné.
 
Nakonec se vždy čekalo na „vytrubování“. To chodil obecní sluha s manželkou. Ona vybavena nůší a on křídlovkou. Vešli do síně, on zahrál jakousi fanfáru, popřáli veselé vánoce a hodně zdraví. Odměnou bývalo něco z kuchyně nebo později i nějaké peníze. Teprve potom bylo možné zamknout.
 
Na svátečním stole nesměl chybět chleba, sůl, pár rybích šupin a med. Také o jeden talíř navíc, kdyby někdo přišel. Od stolu směla, nebo měla, vstávat jen babička. A muselo se dojídat. Donesli jsme kousek vánočky jako úlitbu řece a rybám, obrazně lesu a zvěři i ovocným stromům. Babička podělila drůbež a zvířata.
 
Zbývalo  jen jít na Půlnoční,  ale to už jsem byl taky větší  - zazpívat si za doprovodu varhan nebo i jiných nástrojů Narodil se Kristus pán a jiné koledy. Končívala ta  zvláštní atmosférou dýchající bohoslužba písničkou Aby nás Pán Bůh miloval s refrénem Dej nám Pán Bůh zdraví v tom Vltavském kraji.

 
 
Pro mne z toho všeho zbylo vzpomínání a ta pravá - podle receptu babičky - rybí plavajznická polévka.
 
Antonín Suk
 
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 02.01.2017  12:12
 Datum
Jméno
Téma
 02.01.  12:12 Vendula
 24.12.  23:46 Alena
 23.12.  14:08 ferbl
 23.12.  10:14 Von
 23.12.  06:19 Bobo :-)))
 23.12.  00:13 Mara