Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdislav,
zítra Robin.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Řídím. Uhněte!
 
Řidičák mám už dvacet let, ale kilometrů jsem najezdila asi tolik, co zvládne divočejší dítě na koloběžce. Takže když se ukázalo, že ve svém novém zaměstnání budu muset řídit služební vozidlo, jásala jsem jak vegetarián nad vepřovou kýtou.

Každá cesta je pro mě silný adrenalinový zážitek. Úplně stejně jako jízda na horské dráze, jenom neblinkám. Ale ten strach v mých útrobách, než vyjedu, to je termitiště možností, co všechno se mi může stát: ulomím si podpatek o pedál, probourám se do nádrže fekálního vozu, přejedu policajta na přechodu pro chodce, budu navěky bloudit v holešovických jednosměrkách, omylem zacouvám do proskleného vchodu České národní banky a další podobné řidičské noční můry…

Abych se alespoň částečně svého strachu zbavila, pečlivě si každou jízdu plánuju: nanečisto si projedu cestu na street view, zjistím otevírací dobu všech obchodní center cestou, pak zkontroluju stav auta – hlavně jestli jsou doplněny žvýkačky a zda rtěnka přežila to poslední vedro.

Druhý den raději vyrážím o půl hodiny dřív. Ještě že tak. Na silnicích je totální blázinec, všechno je úplně jinak. Všimla jsem si toho už po pár kilometrech, ale teď mám jistotu. Street view je na starou belu, tady v té zatáčce by měl stoprocentně jet tmavě modrý náklaďák, pamatuju si to přesně, snažila jsem se včera vyluštit nápis na jeho korbě. Místo něho se tu řítí žlutej cyklista. Sakra, to zas budu mít zpoždění, zatím se bojím předjíždět. Jízda je to ale přesto příjemná, ostatní řidiči mě vesele zdraví blikáním, někteří i troubí. Oplácím jim pozdravy a mám z toho dobrý pocit.

Na benzínce prekérka. Jediný volný stojan je ten vpravo, tak se tam hrnu. Jenomže ejhle, abych mohla použít pistoli pro kamiony, potřebovala bych nejdřív k tomu víčku od nádrže granát. Tak co teď, budu muset vycouvat a zajet jinam. Potím se jak zimní medvěd na výletě v Egyptě, všichni na mě čumí, na blondýnu. Ááále! Poklesne jim čelist, že se trefím, nic nezbourám, natankuju a dokonce zaplatím kartou s pinem (na první pokus!) za správný stojan. Jsem prostě úžasná! Všichni zírejte! Nesu se zpátky, po červeném koberci, klapající podpatky hustě dotváří atmosféru, sednu si a … nejede to. Vlezla jsem si automaticky na místo spolujezdce, jak jsem zvyklá. No, dobrá, budu tedy chvíli předstírat, že cosi hledám v přihrádce palubní desky a jakmile se uklidním já i všichni ostatní, nenápadně si přelezu na místo řidiče. OK? Cestou rozdám pár úsměvů fandícím fotografům a pokračuju v jízdě.

Žlutý cyklista mezitím ujel, už mě nezdržuje, tak cesta pěkně odsýpá. V pořádku se vracím domů.

Huráá, přežila jsem! Je to úžasná euforie, když se mi podaří trefit zase domů. Zpočátku jsem to měla s policejním doprovodem, ale teď už jsem velká holka. Řidička!
 
Renata Šindelářová

* * *
Autorka fotografie Adriana Šindelářová
Koláž Marie Zieglerová
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 10.07.2016  08:20
 Datum
Jméno
Téma
 10.07.  08:20 Renata Šindelářová
 05.07.  23:11 ZdenkaS
 04.07.  08:42 Richard
 04.07.  08:17 Pokorný