Olymp
Trochu přeskakuji, vím, ale moji čtenáři mají pravdu v tom, že by bylo vhodné přiblížit některá božstva. O tom, že o Olymp se také válčilo a Zeus přišel na svět až jako šesté dítě krutého otce, jsem se zmiňoval v Rohu hojnosti. Také o jeho sourozencích, kteří se vrátili na svět z otcova žaludku.
Mimochodem, když jsem to vyprávěl své devítileté vnučce, to vyzvracení pozdějších bohů nějak nemohla uznat.
Na Olympu seděl tedy především Zeus a jeho pět sourozenců, sestra i manželka Héra, bůh moří Poseidon , bůh podsvětí Hádes, Deméter, dárkyně obilí a ochránkyně zemědělství a Hestia, bohyně rodinného krbu.
A Diovy děti: bohyně moudrosti Athéna, bůh války Ares, bůh slunce Apollón, bohyně měsíce a lovu Artemis, bohyně lásky Afrodita, posel bohů Hermes a bůh ohně a kovářů Héfaistos.
O tom, že potravou bohů byly nektar a ambrozie, patrně víte. O zábavu se staraly Grácie a Múzy.
Paláce na Olympu postavili Titáni, Kyklopové, které Zeus vysvobodil z podsvětí. No a krásnou výzdobu vykoval Héfaistos, k němuž se časem vrátím podrobněji, stejně jako k několika dalším bohům.
Pro lepší představu bájného jeviště bychom měli ještě vědět, že označení olympos patrně v době předřecké platilo pro jakoukoliv horu, na níž sídlili bohové. Dokonce snad nejen horu, pro jakýkoliv nadoblačný prostor. To, co je dnes považováno za bájný Olymp, je horský masiv v severním Řecku u Egejského moře. Zeměpisnými podrobnostmi vás nebudu zatěžovat, je na každém čtenáři, zda si splní malý domácí úkol a projde si mapu Řecka.
A tak první část vyprávění o hoře bohů zakončím citací z Homéra: „...Olymp, sídlo bohů domnělé a věčné, jež bouře nikdy nebičují, déšť nepromáčí a sníh nezasype. Jen klid a mír a nebe bezoblaké zde září za nejčistšího dne. ...Tam se jeho božští obyvatelé veselí navěky.“
Tak vítejte v sídle řeckých bohů, snad se vám tam bude líbit. Příště některé z nich přiblížím podrobněji.