Těžký byznys s názvem Karolina
aneb jak síly peněz a švejkovin vytvářejí ostravskou kauzu v mezinárodním měřítku
Korupce je sice původem cizí slovo, ovšem v luzích a hájích našich politiků, manažerů a úředníků velmi rychle zdomácnělo. Korumpovat znamená – podle Slovníku cizích slov – vlivem, často penězi, dosahovat nesprávného jednání někoho. Je přitom jasné, že na velké peníze se snahy o korupci lepí jako vosy na bonbon. A v případě území Karolina se jedná opravdu o velké peníze, o miliardy korun. Vezměme to ale od začátku.
Trocha historie
Území Karoliny je významnou částí Ostravy od roku 1842, kdy zde byla uvedena do provozu koksovna a návazné provozy těžkého průmyslu. Po ukončení výroby v roce 1985 byly její průmyslové objekty zbořeny, ovšem ekologická zátěž zůstala. Především šlo o vysoké obsahy dehtových látek, aromatických uhlovodíků a fenolu v podložních zeminách i v podzemní vodě. Sanace kontaminovaných zemin – asi milion tun – byla rozplánována na období 1996 až 2002 a byly na ni uvolněny téměř dvě miliardy korun státních dotací.
Za srdce Karoliny lze označit devět hektarů z celkové plochy sedmkrát větší. Památkově chráněna dvojhala asi nepředstavuje nějak velký problém, ovšem totéž se už nedá říci o rozměrné haldě, která není dekontaminována. Náklady na její odstranění se různí. Existují názory, že jde o miliardovou položku, ale také názory, že kdo z ní vytěží šrot a další suroviny, tomu ještě „zbude na pivo“. Miliarda sem, nebo tam - tady už to začíná zavánět švejkovinou.
Územní plán města hned v roce 1985 počítal jak se společenskou výstavbou, tak i s objekty pro bydlení na Karolině, jenže okolí bylo hygieniky vyhlášeno za ochranné pásmo, omezující výstavbu. Nicméně první veřejná urbanistická soutěž proběhla v roce 1987. Vítězný návrh byl samozřejmě poplatný své době. Další studii, která o čtyři roky později spatřila světlo světa po výběrovém konkurzu (a byla mimo jiné představena na mezinárodním veletrhu ve Francii) vyhodnotili odborníci jako ubohou.
Pak přišel rok 1999, na ostravské radnici vládla ODS, a ta vyhlásila na využití Karoliny mezinárodní architektonicko-urbanistickou soutěž.. Výsledek byl parádní, ale obrazně řečeno, kdo tehdy mohl tušit, že slavnostní valčík se během pěti let změní v bezohledný dupák?
Horká polévka – nebo kaše?
Zájem o soutěž překvapil i samotné pořadatele. Obeslalo ji devadesát tvůrčích týmů, jejichž díla pak hodnotila mezinárodně uznávaná porota. Zvítězila skupina architektů a urbanistů z gliwické Slezské polytechniky, s projektem New city. Všichni byli nadšení, ceny byly vyplaceny (dohromady stála soutěž městskou pokladnu zhruba pět milionů korun) – a co dál? Vůbec nic. Další švejkovina.
Pro objektivitu je nutno říci, že z výsledků soutěže nevyplývala pořadatelům žádná povinnost a že za projektem polských autorů nestál žádný investor. Ale mám podezření, že jenom čeští úředníci dokáží objednat a milionově zaplatit dílo, které nakonec strčí do šuplíku, třebaže legálně.
Pak otěže vlády na radnici převzala ČSSD. Nový primátor Aleš Zedník měl o využití Karoliny nové představy, zvlášť poté, co k němu „na námluvy“ přišla německá společnost ECE s nabídkou, že v Ostravě hodlá investovat tři miliardy korun. Nebyla to však jediná nabídka. Ohlásili se například zástupci firmy Lotus Lesure z Nizozemí. „Polské řešení je překonané, nereaguje na potřeby trhu a investorů,“ nechali se slyšet. „Naši partneři z Los Angeles se specializují na vytváření měst a vědí, jak je postavit, aby v nich lidé rádi utráceli.“
Na adresu nových zájemců říká hlavní architekt města Ostravy Jaroslav Sedlecký: „Jejich návrh skýtá více možností k improvizaci, je jaksi měkčí a ne tolik monumentální, jako návrh Poláků.“ Možná právě to bylo zároveň impulsem k prohlášení primátora Zedníka, který ještě více píchl do „polského vosího hnízda“: „Nikdo by nás neměl nutit jíst pět let starou polévku,“ oznámil.
Odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Právní zástupkyně polských architektů Simona Pavlicová sděluje novinářům podezření, že někteří členové vedení města se chovají korupčně. Důkazy sice nemá, pravdou však je, že její tvrzení je podpořeno další švejkovinou: v územním plánu se objevuje podivná chyba, kterou zastupitelé hodlají nestandardně rychle napravit. Může se pak někdo divit, že se do situace vkládají redaktoři, památkáři, policisté, sociologové, architekti a dokonce i písničkář? Samozřejmě – každý má názor a každému jde o blaho Ostravy.
Mediální bubliny
Když primátor Aleš Zedník dostal na tiskovce ke Karolině dotaz, zda přijal úplatek od společnosti Sey Development, chtěl po tazateli omluvu. Protože se jí nedočkal, sám z místnosti demonstrativně odešel. Podle Moravskoslezského deníku své chování zdůvodnil posléze takto:„Myslíte si, že je normální, aby kdokoliv přišel na tiskovou konferenci primátora, choval se jako prase a zůstalo to bez odezvy? Tak bych se neodvážil jednat s bezdomovci. Člověk placený z kapes lobby, která cítí, že oprávněným jednáním města se jí vzdalují těžké prachy – a oni se domnívají, že mají monopol – provokoval tak, že lituji toho, že jsem mu nedal pár facek. Co si ten hajzl myslí, že může kohokoli osočovat? A z čeho?“
V primátorovi evidentně bouchnul kotel. Teď je otázka, zda zápalkou byla z hloubi duše uražená čest, nebo strach z prozrazení aféry. Vezměme to ale logicky. Kdyby primátor úplatek přijal, měl by zájem celou věc takto vyostřit? Na to ať si každý odpoví sám.
Za sebe jsem rád, že existují novináři, kteří kladou provokativní dotazy a jsem také rád, že ještě existují politikové, kteří reagují přirozeně a nikoli podle schémat a pouček z manažerských kurzů. Přesto samozřejmě platí, že jemnější slovník jemnějšího ducha značí.
Jiným extrémem, který byl v souvislosti s Karolinou v médiích propírán, bylo trestní oznámení Simony Pavlicové na náměstka primátora Víta Rupricha (SNK) pro trestný čin vyhrožování zastřelením. Pan Ruprich výrok takového druhu vůči paní Pavlicové rezolutně popírá, ona však tvrdí, že na to má svědka a že má strach o svůj život a zdraví. Nebyl jsem u toho a nevím, kdo co řekl. Ale kdyby si paní Pavlicová zašla za dobrým psychologem, určitě by ji strachu zbavil. Myslím, že by se měla spíš bát toho, co jí kdo na veřejnosti neřekne, než naopak…
Svojí trochou do mlýna vzrušení přispěli také členové sdružení Za starou Ostravu. Ti však nikoho neurazili, nechtěli nikoho zavraždit, jenom na pozemek Karoliny vysílali laserovou show a vydali několik prohlášení. Jestli jsem je správně pochopil, podporují projekt polských architektů. Ale nepochopil jsem, kde na něho vezmou peníze.
Jak to vidí opozice
Protože je kauza Karolina skutečně poněkud zašmodrchaná, šel jsem také zjistit názory druhé strany, tedy opoziční ODS. Lukáš Ženatý se hodlá v podzimních komunálních volbách postavit proti Aleši Zedníkovi (tuto informaci zřejmě přinášíme jako první). Těžko lze proto pana Ženatého podezírat z toho, že by měl zájem krýt nějaké lumpárny ČSSD.
„Podle mého v tisku dosud nezazněla pořádně jedna věc,“ řekl. „V roce 1999 nebyly na Karolině sceleny pozemky, město tam nemělo dominantní vlastnický podíl a jediným nástrojem, kterým disponovalo, bylo územní plánování. Proto tehdy měla architektonická soutěž smysl. Měla totiž přinést koncept zástavby a v momentě, kdyby výsledky soutěže byly promítnuty do územního plánu, mělo by město jednotnou páku na různé investory. Dnes je však situace zcela jiná. Město mezitím vykoupilo pozemky od Dalkie, MCHZ, OKD i od drobných vlastníků, přičemž my jsme scelení pozemků pod jednoho vlastníka podporovali. V těchto nových podmínkách už starý záměr nepotřebujeme a město si může dovolit vyhlásit na celé území jednu soutěž pro developery (z anglického develop = rozvoj), což se loni v prosinci stalo.“
Otázka: Nakolik s novou situací korespondoval například loňský zájem firmy ECE z Hamburku?
„Vůbec nijak. Někdy v červnu chtěla tato společnost koupit nezajímavější část Karoliny pro nejzajímavější účel a to jsme byli rezolutně proti. Řekli jsme, že je zapotřebí vyhlásit developerskou soutěž na celek, nikoli na vyzobnutí rozinky. A dosáhli jsme toho.“
Otázka: Kterým směrem odhadujete další vývoj?
„V soutěžních podmínkách je mimo jiné povinnost zajistit finanční krytí projektu. Vím že si je vyzvedlo minimálně pět zájemců a nikomu dalšímu se v účasti nebrání. Podotýkám, že se nebude licitovat o penězích za pozemky, u těch je prodejní cena pro všechny stejná – mám pocit že 1200 korun za metr čtverečný. Takže po uzávěrce soutěže na konci dubna prostě zvítězí nejlepší návrh.“
Otázka: Jak vnímáte různá podezření z korupce v souvislosti s Karolinou?
„Prý o ní měla svědčit změna v územním plánu města… Neviděl jsem v tom sebemenší smysl, což jsem uvedl i při vyšetřování, když jsem měl podat vysvětlení. A co se týče samotných výsledků soutěže, určitě mohou být veřejně přístupné i s projekty soutěžících, protože jejich součástí budou mimo jiné modely a semináře. Navíc si uvědomte, že když má zastupitelstvo pětapadesát členů, musí pro vítězný návrh hlasovat alespoň 28 zastupitelů. Za sebe bych byl samozřejmě nejradši, kdyby převaha vítěze byla mnohem jasnější. Kde tady vidíte prostor pro korupci?“
Závěr? Určitě ne
Jak z průběhu kauzy vyplývá, „česká specifika“ se nevyhnula ani Karolině. Přesto je skutečně nemyslitelné, že by někdo podplatil osmadvacet zastupitelů a ono se to v našich poměrech neprofláklo. Mnohem reálnější je představa, že různí lobbyisté a neuspokojení žadatelé budou v příštích měsících jak kalit vody, tak i vytvářet nejrůznější tlaky. Ve hře o území Karoliny jsou opravdu miliardy korun. Možnost tak rozsáhlé výstavby v centru metropole je totiž unikátní nejen v Evropě, ale zřejmě i ve světě.
Jiří Muladi