Skvosty, které nezapadly
Měl jsem asi docela zvláštní přání, ale asi před deseti lety jsem skutečně hledal pěvecký sbor, který by pro mne nacvičil a zazpíval dvě písně, dokonce církevní. Ne, že bych byl nějak zbožný, ale z pozůstalosti mého otce mi zůstalo kromě stařičkého alba se zažloutlými fotografiemi něco pro mne neobyčejně cenného: obnošený maďarsko – latinský zpěvník písní velebících Boha z roku 1934, s názvem Harmonia Sacra. Otec, venkovský kantor a regenschori byl nejen výborným učitelem, ale i sbormistrem docela pozoruhodných sborů a pro úplnost dramaturgem a režisérem vesnického divadla, zkrátka nositelem kultury nevelké slovensko-maďarské obce. Nejednou jsem poslouchal koncerty jeho sboru, nebo i poměrně velkého rozšířeného souboru, kdy své úsilí na početně navštíveném veřejném vystoupení propojil se svými přáteli – dirigenty a jejich sbory ze širšího okolí. Chtěl jsem si připomenout toho skvělého, moudrého člověka.
Otcův mužský sbor (sedí vpředu druhý zleva)
Z oněch vystoupení mi natrvalo utkvěly v paměti dvě přitažlivé skladby, pozoruhodný melodický kánon napsaný už kdysi začátkem 19. století a neméně pamětihodný sbor, vhodný k slavnostním církevním příležitostem, nejspíše asi o 100 let mladší. Obě tyto skladby jsem nalezl ve zmíněném zpěvníku v maďarštině, ale do notové osnovy byl otcovou rukou vepsán i slovenský text. Soudím, že překlad pocházel z jeho pera.
Jedno z veřejných vystoupení – dirigent děkuje obecenstvu
Autorem kánonu pro 4 hlasy byl Ludwig Ernst Gebhardi (1787-1862), prvotní text byl napsán v latině jako vánoční kánon (Noel Canon) Gloria Patri a já jsem kdysi měl možnost několikráte vyslechnout jeho maďarské a slovenské znění. Zaujala mě zpráva o jeho velkolepém předvedení v dubnu 1934 v Budapešti spojenými sbory čtyř velkých škol hlavního města Budapešti, podle tehdejší zprávy jeho zvuky „otevřely nebesa, která naplno zněla“. Byl jsem svědkem daleko skromnějšího provedení hlasy snad 150 účinkujících, ale výsledný dojem byl stejně velkolepý, byl to zážitek, který zůstal v paměti na celý život.
Autorem slavnostního sboru, v latině Omnis Terra, byl László Halmos (1909-1997), maďarský skladatel a dirigent, skladba poutá nevšední dynamikou a zvukomalbou, důvtipným vedením jednotlivých hlasů, kontrapunktem, dnes už nevídanou líbivou harmonií. V otcově nastudování zněl mnohokrát v slovenštině i maďarštině, na stará kolena, kdy už žádný sbor nedirigoval, pokud vím, postaral se ve svém posledním působišti alespoň o jeho nacvičení.
Ano, hledal jsem sbor, který by některou z mých památných skladeb nastudoval, jako vzpomínku na toho vzácného člověka, mého otce, toužil jsem je opět vyslechnout. Obrátil jsem se na jeden brněnský amatérský sbor, skladby se mu zdály zastaralé, věnují se pouze nové tvorbě. Pokusil jsem se inspirovat profesionály, jeden z brněnských chrámových sborů, marně. Zvolil jsem alespoň náhradní řešení, skladby jsem naprogramoval pro virtuální zpěváčky, pro čtyři hlasy beze slov a občas si je připomenul pomocí počítače.
V těchto dnech jsem si opět připomněl výročí otcova narození. A v neklidném spánku mě překvapil příjemný sen, stál před svým početním sborem, můj drahý dirigent se rozmáchl širokým gestem a já jsem mohl v mimořádně živém snu opět slyšet kompozice, které mě tolik zaujaly, které jsem si na celý život zamiloval.
Sen netrval dlouho, ale o hluboké noci dlouho dozníval a najednou přišel nápad: ty poutavé skladby přece nemohly jen tak zapadnout, ztratit se v tom nekonečném přívalu tónů bezmála dalšího století. Jednal jsem okamžitě, neváhal jsem usednout k počítači, kdy ještě celý dům oddychoval a obrátil se na vyhledávač. A byl jsem potěšen, obě skladby jsou stále součástí repertoáru nejednoho sboru.
Nejprve jsem nalezl zvukový záznam latinského znění „vánočního“ kánonu Gloria Patri – Chválu ti vzdáváme bože náš. Ještě bohatší se ukázala úroda videozáznamu jeho maďarských verzí. Mohl jsem si dokonce vybrat mezi skromným vánočním provedením základní melodie ve venkovském kostelíku nebo interpretací docela pozoruhodných dětských sborů, nebo početných smíšených sborů dětí i dospělých.
Nezklamalo ani vyhledání slavnostního sboru Omnis Terra – Všetky kraje Boha velebujte, tentokrát už jen v maďarštině, pochopitelně, autorem je maďarský skladatel. Videozáznamů jsem nalezl bezmála desítku, například koncertu velkého smíšeného sboru, i komornější interpretaci, která nás zavádí do působivého prostředí budínského korunovačního chrámu uherských králů; zážitek z hudby umocňuje nádherné prostředí.
Milý Otecko, v duchu som sa aspon na niekolko chvíl vrátil do detských a inošských rokov, kedy si ma učil nielen písať, čítať a počítať, ale aj poznávat krásy hudby aj slova – a vobec nevadí, že to bola hudba cirkevná. Hlavne je to hudba, ktorá byt je krásna, musí byť, inak je to iba organizovaný hluk a ten nemám rád (Toto už som musel napisat po slovensky. Slováci mi nech prepáčia pravopisné chyby, ST nepozná vokáň, prehlasované samohlásky ani mekké l.)
* * *
Kdybyste se přece jen rozhodli některou z těch pro mne neobyčejně drahých skladeb si poslechnout, můžete se obrátit na níže uvedené adresy.
Latinské znění „vánočního“ kánonu Gloria Patri, najdete na
http://www.sheetmusicplus.com/look_inside/3672720/audio/10609 . Našel jsem i několik videozáznamů, zřejmě z amatérských kamer, ale YouTube není ten pravý prostředek pro zprostředkováním krásy zvuku.
Z několika provedení slavnostního sboru Omnis terra se mi nejvíce zamlouvá komorní provedení z důstojného prostředí budínského Matyášova korunovačního chrámu na http://www.youtube.com/watch?v=936mdx9SZaQm