Slovenské
Tatry
|
||
Znalci
říkají, že hory jsou nejkrásnější na podzim.
Platí to dozajista i o slovenských Tatrách, o Nízkých
i těch Vysokých. Naštěstí pro znalce tento názor
nesdílejí všichni, a tak i o prázdninách turistické
trasy připomínají
městskou promenádu. Ti, kteří z dřívějška
Tatry znají, ale v posledních několika letech v nich
nebyli, by zřejmě byli ledasčím překvapení, soudím,
že ve většině případů příjemně. Když v horách prší Začínat
povídání o dovolené vyhlídkou na špatné počasí
není nejpříhodnější, ale je to účelné. Když je
v horách hezky, není nic jednoduššího a příjemnějšího
než zrána vyšlápnout do kopců. Co však dělat, když
bude tam nahoře mlhavo a deštivo? Jedna z příznivých
změn, které se v Nízkých i ve Vysokých Tatrách
staly, spočívá v tom, že i za nepříznivého počasí,
když se nedá vyrazit na horskou túru, je čím se
zabavit. Viditelně přibylo půjčoven kol a značených
cyklistických tras, v řadě míst nabízejí zájemcům
jízdu na koních, místní cestovní kanceláře zprostředkují
zájemcům rafting na horských řekách, paragliding, výlety
do blízkých zajímavých míst apod. Více možností
nabízejí i hotely. Některé mají vlastní bazény,
řada z nich má herny vybavené pro nejmenší děti a
každý se snaží nabídnout hostům něco, čím by se
zabavili, když se zrovna nedá vyrazit do hor. |
||
Za
hezkého počasí |
||
Většina
tatranských hostí přijíždí proto, aby si - podle
chuti a kondice - užila hor. Výběr je v tomto ohledu
tradičně velmi rozsáhlý. V Nízkých Tatrách jsou
to většinou snazší vycházky a okruhy Demänovskou
nebo Jánskou dolinou. Z těch náročnějších je to výstup
na Chopok nebo na Ďumbier, dvě nejvyšší tamní
hory. Ve Vysokých Tatrách je to podobné s tím, že
tam jsou i skutečné vysokohorské trasy a horolezecké
terény. Příjemné je také zjištění, že Tatry zůstávají
čisté, že se z nich nestává smetiště ani v době,
kdy se v nejnavštěvovanějších místech procházejí
denně stovky lidí. Hory zůstávají čisté i v tom
smyslu, že se z nich neztratili svišti, kamzíci ani
orli. |
||
Je
těžké se ztratit |
||
Ještě
před několika léty bylo poměrně snadné se v Tatrách
ztratit. Ani snad ne tak v horách, jako v některých
podhorských střediscích. Dnes je to obtížnější,
bylo konečně instalováno jednotné a přehledné značení,
podle něhož se snadno dostanete k tomu či onomu
hotelu, k lanovce nebo na poštu. Řada hotelů
instalovala hostům přístupné terminály informačního
systému, na nichž si lze vyhledat předpověď počasí,
prohlédnout si nabídku služeb, zjistit, kde je co zajímavého
a vidění hodného apod. V provozu jsou také informační
tabule, na nichž si návštěvníci mohou tlačítky
zvolit typ a kategorii ubytování a nechat si
vytisknout odpovídající nabídku. Pro ty, kteří přijedou,
aniž by ubytování měli předem zajištěno, je to výborná
pomůcka - ovšem jen tehdy, pokud jedno z těchto zařízení
není mimo provoz a další vám nesdělí, že v tiskárně
došel papír. Nepatříte-li k pravidelným a znalým návštěvníkům
Tater a pokud nejste všemi potřebnými znalostmi a
informacemi už dávno vybaveni, stojí za to navštívit
některé z tamních knihkupectví. V nich se v poslední
době (míněno rok až dva) objevily nové publikace, z
nichž se o Tatrách dozvíte snad všechno, co je užitečné
nebo jen dobré vědět. Od zcela praktických informací
(kapesní brožurka Vysoké Tatry) až po dějiny
jednotlivých středisek a obcí, popis všemožných
pozoruhodností a pověsti, které se k nim váží, včetně
mnoha ilustrací a map (Slovensko - polské Tatry). V
nabídce je i několik brožurek o přírodovědných,
cyklistických a dalších trasách i s tipy na to, co a
kde lze při jejich absolvování vidět. Češi jsou vítaní Čas
od času se jistě doslechnete o tom, jak se tomu či
onomu dostalo na Slovensku ústrků proto, že je Čech.
Berme podobná povídání s velkou rezervou. Čechů
jsem v Tatrách potkal hodně a nepůsobili dojmem
odstrkovaných. Ani já jsem se s žádnou národnostní
nepřízní nesetkal. Pokud si člověk třeba nepadne
do oka s číšníkem v hospodě, nebývá to zpravidla
otázka národnostní, ale problém, s níž se setkáte
kdekoliv, doma pak nejčastěji. Dovolím si tvrdit, že
Češi jako turisté jsou na Slovensku vítanými hosty.
Nemusí to být - a také to zpravidla není - projev
nostalgie po někdejší spolupatřičnosti. Důvody
jsou zcela pragmatické, řečeno se Švejkovým
Palivcem "host jako host, třeba Turek". Říká
se tomu také "neviditelná ruka trhu", která
v řadě minulých let nebyla k Tatrám dvakrát štědrá.
S námi to navíc mají Slováci jednodušší než s
Turkem už proto, že si rozumíme nejen v řeči, ale i
v tom, že když nesvítí žárovka na nočním stolku,
neztropíme skandál, nevoláme ředitele hotelu a nežádáme
dvacetiprocentní slevu, ale zajdeme si do recepce pro
novou. |
||
První tatranští turisté |
||
Dějiny
turistiky v Tatrách sahají až do 16. století. Tehdy
se poprvé lidé vypravili do hor kvůli jejich krásám,
nikoliv z čistě ekonomických důvodů. První doloženou
turistickou vycházku podnikla do Vysokých Tater osvícená
kežmarská hradní paní Beata Laská. Se společností
svých přátel se vypravila do Doliny Bielej vody a
pravděpodobně došli až k Zelenému plesu. První
horolezecký výstup pak popsal kežmarský matematik a
astronom David Fröhlich, který v roce 1615 vystoupil
na jeden z vrcholů v Lomnickém masívu, pravděpodobně
na Kežmarský štít. Skutečná turistika, zdaleka však
ne ta masová, se v Tatrách provozuje teprve od 18.
století, kdy si tam šlechtici začali stavět svá
letní sídla. K nim pak přibývaly nájemné chaty a
první hotely a v roce 1900 měla ubytovací zařízení
ve Vysokých Tatrách celkovou ubytovací kapacitu 2300
lůžek. |
||
Jirka Kolohnát |
||
Zajímavá pověst o Beatě Laské.: (klikněte na odkaz) | ||