Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Patrik,
zítra Oldřich.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným.

 

V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

 

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.


Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.


Usínání

Špatně usínám a někdy mi to trvá moc dlouho, než se vnořím do snů zapomnění. Jednou v takovém okamžiku, kdy mysl je na rozhraní bdělosti a snového propadu, jsem ji uviděla: stařenčinu chalupu. Barevnou a přesně zaostřenou jako v promítačce. Térová střecha byla čerstvě natřená a její okraje ještě plakaly černými slzami, které se ukládaly do dřevěných okapů. Nedávno obílené stěny svítily modravým nádechem a hnědá podrovnávka ještě voněla dřevěným popelem, kterým se barvívala. Dvě okna do dvora byla otevřená dokořán, s firhaňky z bílého mušelínu si pohrával vítr, vlnily se sem a tam. Dveře do malé dřevěné verandy, která byla rovněž obílená vápnem, byly otevřené tak jako vždycky po celý den. Pod verandou ještě dvě malá okénka s červení muškátů. Světnička tety Hany. Nad verandou sklopec, přes který se ukládalo seno i sláma na půdu - říkalo se vždy "hůra". Na konci přilepená stodola měla rovněž vrata otevřená. Na jejich dřevěných mostinách bylo rozloženo obilí. Bude se mlátit. Cepy. A potom ještě kůlna, kolnička v objetí sestry kulovačky, jejíž trpké plody už modrají. Jejich zralost vždy provázela mlácení a já cítím na jazyku jejich jemnou, ale trpkou chuť.


Cvak...

Diapozitiv se mění. Je na něm naše malá chaloupka. Zatím co na stařenčinu chalupu dopadalo plné odpolední slunce, naše už je ve stínu. Stojí na druhé straně dvora a slunce zůstává za jejími zády. I ona má stejnou fasádu, jen podrovnávka je daleko vyšší, protože nejdřív postavili sklep a potom na něm z nouze chaloupku, ani nemá číslo, tak je malinká. Pouze dvě místnosti rozdělené síňkou a stejná dřevěná veranda. Za každé metelice byla plná sněhu, protože jednotlivá prkna nedoléhala. Před verandou dva dřevěné schůdky vedoucí na šplízou vysypané zápraží.


Cvak...

Další obrázek. Mezi dvěma chalupami je kůlna - spíše to byla druhá stodola. Ukládaly se do ní vozy, byla v ní sečkovice, na níž se v zimě řezala sečka - seno se slámou pro dobytek. Po jedné straně měli staříček veřtat, na půdu se ukládalo seno. Ke kůlně se tlačí její dětátko - malá kůlnička, a za ní vykukuje Radhošť. Kůlnička byla jediným objektem, který se zamykal. Klíče měli jenom staříček a schovávali do ní jablka na podzim se stromů setřepaná. Do jara všechna shnila. My jsme nedostali ani jedno. Také tam visel špek a uzené maso. To staříček stařence jenom přidělovali. Někdy se stalo, že se stařenka nějak dostali ke klíčům a hned na nás volali, aby nás podělili.

Cvak...

Obrázek se pohnul. Po na štorc vydlážděném dvoře jdou staříček...
Hlavu mají v dlaních a naříkají. Moc naříkají. Potom už nikdy jsem jich neviděla tolik plakat, ani na pohřbu stařenky. Před chvílí jim řezník porazil krávu. Sežrala hřebík. A tato opravdu veliká ztráta byla důvodem k chlapskému pláči. Přišli o živitelku. Nenahradilo ji ani to, že se její maso rozprodalo sousedům.


Cvak...

V zorném poli mám další obrázek. V ospalém horkém odpoledni se stařenka uložili pod hrušku ke krátkému spočinutí. Malá housátka jim kolem hlavy vykusují trávu, jejich štěbetání stařenku uspává. Ze dvora je slyšet kejhání starých husí, slepice ohlašuje snesení vajíčka. Ve chlévě ospale a dlouze zabučí kráva. Jen tyto zvuky občas ruší jinak zcela tiché, ospalé, sluncem prohřáté odpoledne. Jako by se zastavil čas.


Cvak...

Poslední obrázek, současný. Už v polospánku si uvědomuji, že dnes tam zůstal stejný jen masiv Radhoště, lípy jsou mohutnější a na štorc vydlážděný dvůr zarostl travou.

 

Hana Juračáková

* * *

Zobrazit všechny články autorky



Komentáře
Poslední komentář: 08.09.2015  15:06
 Datum
Jméno
Téma
 08.09.  15:06 Blanka K.
 08.09.  11:28 Von
 08.09.  06:11 Bobo pro Tonyho
 08.09.  03:17 Mirka
 07.09.  16:31 janina
 07.09.  10:47 kusan
 07.09.  09:54 Ferbl