Tisk se v nedávných dnech zabýval oblibou hypermarketů mezi zákazníky v Česku. Prý je jich máme nejvíc mezi novými členy Unie. Asi je to pravda, i naše rodina si tyto velkoprodejny oblíbila. Zprvu to bylo Tesco, které jsme navštěvovali při výjezdech z Prahy na chalupu, pak přišel na řadu o něco levnější Interspar. Když však za kopcem otevřeli Kaufland, zvítězil nade všemi, i nad ohromným smíchovským Carrefourem. Přičinil se o to malý incident, který se odehrál po první vstupní prohlídce. Koupil jsem si tam pár maličkostí k večeři, ale v patře mě upoutaly levné zahradnické nůžky – pouhých 75 Kč – no, nekupte to! Hned jsem je o víkendu odvezl na chalupu a vyzkoušel na keříčku růží. Při druhém střihu se rameno rukojeti zlomilo, v kovu byl kaz. To se může stát, a nepochyboval jsem, že mi je v Cafouru bez řečí vymění. Zmýlil jsem se. Dožadovali se nekompromisně pokladního bloku, který jsem už samozřejmě neměl, když hlavním cílem nákupu byla večeře. Nepomohl ani přivolaný vedoucí. Naštval jsem se a Cafour ztratil mou přízeň.
Asi za měsíc jsem nakupoval v Kauflandu – a ejhle, stejné nůžky měli také, dokonce o fous levnější. Tak jsem, s trochou studu, zkusil štěstí tam. V reklamacích nůžky bez řečí převzali, zeptali se, zda chci jiné, nebo vrátit peníze. Vybral jsem si jiné a ocenil přistup k věci. Sedmdesát korun jim za ztrátu přízně nestálo, ač i oni měli právo požadovat pokladní blok.
Carrefour navzdory protestům občanů vyrostl i u nás, ve Vršovicích. Přičinil se o to mj. bezplatný zájezd do Paříže, který firma uspořádala pro zastupitele a vedoucí úředníky úřadu městské části. Za těchto okolností nepomohl odpor občanského sdružení, ani protesty ministerstva životního prostředí, které sídlí naproti. Hlavním argumentem odpůrců bylo zhoršení životního prostředí nárůstem automobilové dopravy, úbytkem zeleně atp. Nákupní středisko nebylo ani zapotřebí, protože možností obstarat si nákupy bylo dost a Cafour způsobil úpadek řady malých obchodníků. Místo obchodního domu, představeného na maketě, vyrostl v Edenu mamutí obchodní komplex s obrovskou administrativní budovou. Zdá se však, že investice se firmě nevyplatila, protože byla nucena z Česka odejít a řetězec prodejen prodala Tescu. Přisuzuji to mj. pozdnímu příchodu do republiky, který způsobil, že nejschopnější pracovníci už pracovali v konkurenčních firmách a Carrefour neposkytoval kvalitní služby, ani výhodné ceny.
S velkou aférou vstoupil na český trh Lidl. Postaralo se o to kácení stromů na místě prodejen, a je nepochybné, že to konkurence patřičně rozmázla ve sdělovacích prostředcích. Lidl se zapsal opravdu nízkými cenami a získal přízeň mnohých. Nic ale netrvá věčně. Zřícený strop pod nánosem sněhu pověst firmy opět poškodil, a také ceny už nepatří mezi nejnižší, i když se občas nějaký sólokapr najde. Má nejnovější špatná zkušenost je z Rakovníka, kde jsem teprve doma zjistil, že mi pokladní namarkovala nejprve jednu petlahev minerálky a pak vynásobila znovu celkovým počtem v balíku, čili jednu účtovala navíc. Prý se to stává – tak pozor na to!
Nejen ceny rozhodují o přízni zákazníků. Kromě pohotové reakce na reklamace je to zejména ochota zákazníka čekat ve frontě před pokladnami. Spěch je atributem dnešní doby a čekat dlouhé minuty na zaplacení před polovinou neobsazených pokladen je opravdu mrzuté. Tady se zdá, že mají co dohánět zejména v Intersparu.
Hypermarkety se staly fenoménem nové doby, v níž pro držitele větší částek peněz není nic nedostupné. Nabídka zboží je tak bohatá, že se v ní jedinec ztrácí a stále častěji naráží na druhy zboží, jehož užití je pro něj záhadou.
Žijeme stále lépe, ale zda také radostněji – to je otázka.