Když jsem nedávno navštívil Komerční banku, zjistil jsem, že mě odbavuje pohledná dívka, pod jejímž jménem na stolečku se stkví nápis: Finanční poradce. Důkladně jsem si ji prohlédl a zeptal se: Vy jste muž?
Překvapeně na mne koukla a zeptala se:
Proč? Není to vidět, že jsem žena?
Je, odvětil jsem, ale proč tu nemáte napsáno finanční poradkyně? Stydíte se za to, že jste žena?
Uvedena do rozpaků, řekla: To nám sem dali. Máme to tak všechny.
Že by měly protestovat je ani nenapadlo. Proč vlastně taky, když možná zrovna vaše praktická lékařka se označuje jako lékař, manažerka jako manažer a editorka jako editor? Zvlášť pikantní je, když kupříkladu MUDr. Františka Nováková má pod svým jménem na vývěsce ženský lékař nebo urolog. Nevím, jak to bude letos, ale při minulých volbách také mnohé kandidátky na poslankyně označovaly své profese mužským rodem. Už proto bych jim nevěřil. Uvidíme, až nám rozdají volební lístky.
Tato mánie, označovat se jako muž, pronikla i do přechylování jmen. Že u knih zahraničních autorů mnohdy nepoznáme, zda je psal muž či žena, si pomalu zvykáme. Jasno v tom nemají ani vydavatelé. Podíváme-li se na nabídku Knižního klubu, najdeme některá jména přechýlená, jak je to v češtině zvykem, jiná v původním cizojazyčném znění, bez koncovky – ová. Nejhorší je, že i mnohé ženy v Česku se snaží pod různými záminkami příslušnost ke svému pohlaví skrýt pod nepřechýlený tvar jména. Těžko rozhodnout, zda se tím považují za jakési bojovnice za ženská práva nebo si tak zvyšují svou prestiž.
Někdy je to přechýlení opravdu problém. Podívejme se například na učeň a učnice, kde se často hovoří o učenkách, ačkoli to je ženský tvar od slova učenec. (Učeňka by ale bylo správně). Docela by mne zajímalo, jak pojmenovat ženu – detektiva. Detektivka to asi není, ač se to přímo nabízí, avšak to už je vžitý název pro druh románu.
Když už jsme na tento druh povolání narazili, v televizi běží hned dva pořady, v nichž ženy, komisařky, zaujímají vůdčí postavení. Je to jednak německá Kobra 11, jednak francouzská Julie Lescautová. Obě komisařky mají podřízené muže, a ti je nazývají nesprávně slovem šéfová. Proč nesprávně? Inu proto, že šéfová je manželka šéfa. Dáma v čelním postavení je však šéfka, a to nějak překladatelům uniklo. Nezaznamenal jsem, že by někde ženy protestovaly, že je jim vlastně vůdčí postavení upřeno a že jsou degradovány.
Nepovažuji se za nějakého jazykového puristu, ani za zatvrdlého konzervativce, ale myslím si, že existují určité tradice, které by se měly ctít a dodržovat. Když už nám v televizi říkají mějte pěkný večer, mohli bychom se za chvíli zdravit slovy: jak dělat vy dělat?