Také dostáváte v různých poštovních a letákových zásilkách výzvy k přispění na cokoli? Já jsem srdce měkkého a tak jsem se nechala obměkčit různými nadacemi a fondy. Nejsem bohatá, a tak přispívám po stokorunce na Fond ohrožených dětí, Nadaci Naše dítě, Charitě v Kostelci, Hospici Anežky České, Přátelům přírody a když se mi ty složenky před Vánocemi sejdou, je to ouvej. Ale vždycky si připomenu náboženství a přísloví „ Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno.“ a spolu s účty za telefon a internet jdu zaplatit na poštu ty drobné částky. Pak si řeknu,co asi každý. Kdyby milion lidí dalo po stokorunce, je to slušný peníz.
Když jsem spolu se složenkou dostala od Fondu ohrožených dětí i jejich zpravodaj a četla jej, stahovalo se mi hrdlo lítostí nad strašnými osudy některých bezbranných tvorečků. Současně se mne zmocňuje bezradnost a obdiv k lidem, kteří tyto osudy dovedou zvrátit a přesvědčí i zkostnatělou státní mašinérii, aby povolila jiné životní cesty, než dětský domov. Také se hluboce skláním před úspěchy této organizace. Hospic Anežky České mi spolu s děkovným dopisem poslal 2 voňavé pozdravy ve formě čajových sáčků a v jejich zprávě je potěšující, že se starají o ty, o které společnost nemívá zájem. O nevyléčitelně nemocné,přestárlé. U všech organizací je jedno společné. Lidský život je pro ně jedinečný dar a snaží se ho chránit ve všech podobách. Aby každý, ať malý tvoreček či bezmocný stařeček věděli, že někam patří,že jsou přijímáni, že mají ve své blízkosti někoho, kdo o ně stojí a má je rád.
Ne každý člověk je schopen takové činnosti, ale přispět na ni i nepatrnou částkou dává dobrý pocit, že pomáhat je krásné a dobré. Životní krédo člověka má být láska, práce, odpouštění. A projev lásky může mít i finanční podobu a nejen v čase Vánočním. Nikdo tím nezchudne, naopak se obohatí o pocit prospěšnosti něčemu vyššímu - vědomí a svědomí. Dává to radost z plného života, ve kterém jeden druhému nejsme lhostejní.