Black and White
Když si čtu v diskusích k různým tématům, včetně diskusí na SeniorTipu, tak mám často názor, že se někdy uplatňuje příliš černo-bílý pohled. Tím chci říci pohled, dle kterého je vše buď správné a nebo vše špatné. Domnívám se, že i když se lze v obecné rovině velmi snadno shodnout na názoru, že v životě nebývá vše ani dobré ani špatné a že, tak snad nikdo ani myslet nemůže. A tak v konkrétních diskusích, konkrétních názorech řady lidí je tento všeobecně proklamovaný omyl náhle opuštěn a zapomenut.
Přitom to Black and White (B/W) je mi tak sympatické, je to značka whisky, první whisky se kterou jsem před mnoha a mnoha lety ochutnal. Ve znaku měla dva pejsky, opět mě tak sympatické tvory a navíc, ke každé lahvi byl takový přívěsek ve formě dvou malinkých pejsků, myslím že kníračů, jeden černý jako uhel, druhý, bílý jako sníh.
Ale v životě už to tak bývá, co se hodí někde, se naprosto nehodí jinde, a tak jako B/W se hodí k té whisky, nehodí se do posuzování jevů, názorů. Nevím jak kdo, ale já jsem během života dospěl k poznání, zdůrazňuji poznání, nejen názoru, že snaha o černo-bílý pohled, generalizaci, zevšeobecnění se nehodí při pohledu na lidi, země, dobu, problémy.
Současná generace seniorů musí mít ještě v paměti ty projevy, kdy v "globálu" bylo vše fajn, přestože v řadě konkrétností byl „čurbes“, kdy přes rozhodující úspěchy nebylo třeba hledět na dílčí nedostatky, kdy vše bylo buď správné či špatné a často bylo rozhodující jen to, kdo to dělal.
Jak tímto pohledem bylo vše jasné a jednoduché, ale ten normální pohled na lidi mi naopak říká, že nic není B/W, že mezi lékaři, zedníky, emigranty, inženýry, učiteli, pokrývači, mladými a starými atd. se najdou lidé charakterní, schopní (i ti všeho schopní), prostě „hajzlíci“.
A obdobně každá země, stát má ve své historii události, na které může být hrdá, tak i ty druhé. A nejinak je to s dobou. Pochopitelně k nejhorším patří období válek, kdy o něčem dobrém lze jen těžko hovořit, ale jinak v jiných obdobích nebylo vše B/W, včetně pohledu do minulosti ne tak vzdálené.
A ze své zkušenosti jsem dospěl k poznání, že pokud se tímto pohledem, který není B/W podívám na různé otázky, události, témata, tak již tento pohled mi dá řadu dosti objektivních odpovědí.
Na druhou stranu tento pohled, který zákonitě vyžaduje snahu o objektivitu, kterážto nemusí být vždy v souladu s osobními zážitky, vyžaduje osvojení si poznatků, faktů, dat a dalších informací je náročný. Je rozhodně mnohem náročnější než papouškování autorit a názorů, které společnost v dané době vydává za ty jedině správné a argumentace ideologii, pochopitelně opět tou jedinou právě správnou je pro mě přímo směšná jako všechny ty B/W přístupy.
Aby to bylo ještě složitější, tak ono se vše vyvíjí, mění. Mění se lidé věkem, zkušenostmi, mění se i země a národy. A toto vše je třeba brát do úvahy do rozhodování. A podle mého názoru je to dobře a právě v tom vývoji a změně je naděje na lepší budoucí. Ta cesta není a nebude rychlá ani přímá, je často přes různé peripetie a zakolísání, ale já věřím, že to správné si tu trnitou cestu byť pomalu a s objížďkami nakonec prosadí, vždyť minulost to potvrzuje.
Pokud by tomu tak nebylo, tak jako země bychom kolem sebe měli samé špatné Němce a Rusy netřeba komentovat, Anglie a Francie, Mnichov, Maďaři - útisk bratrů Slováků, Poláci - Těšínsko, Rakušani – monarchie. Ani ta Jižní Amerika nic moc, vždy nám to „nandaj“ ve fotbale, Švédové nás mlátili 30 let, EU nám taky ubližuje, ještě, že je tady (pro některé a zatím) USA a v záloze Zimbabwe a při troše snahy i ty Filipiny, kde mají rádi Pražské jezulátko.
Ale ono to nebude zase až tak strašné, vždyť je tady to oteplování planety, i když náš nejvyšší představitel s tím nesouhlasí, ale já nyní myslím to oteplování mezi národy, to postupné odbourávání barier, hranic, předsudků a zasouvání křivd do propadliště dějin.
A stejně jako žádná země nemá ve své historii jen pozitiva, tak ani nikdo z nás nemá v životě nepřetržitou šňůru jen správných rozhodnutí, názorů, úspěchů. Není to možné, a nakonec to není to nejdůležitější. Důležitější je se snažit, aby ta pozitiva převažovala, aby to pochopení, které máme pro vlastní chyby jsme měli stejné pro ty chyby druhých, jejich omyly. A pak je jen krůček k tomu, aby spoludiskutující nebyl sok, nad kterým musím zvítězit, ale partner se kterým hledám vytříbení si názorů a nejlepší řešení. Aby ostatní země nebyly apriori nepřáteli, ale partnery pro spolupráci.
Vím, že to co tady neuměle popisuji může vypadat jako utopie, jako sen - zejména ve srovnání s diskusemi našich politiků v TV, kde hlavní zbraní je demagogie, urážka spoludiskutujícího, výčet chyb a nedostatků jeho strany a naprosto chybí racionální návrh řešení.
Nakonec ale do doby, než to bude lepší je dobrý i ten sen, vždyť i sny se někdy uskuteční, ale musí se za nimi jít, jako já šel v netu za Black and White, ověřit si zda ještě existuje.
Po řadě odkazů na erotiku pod tímto označením jsem nalezl i ty dva psíky, láhev budu hledat v supermarketu. Přeji Vám též šťastné hledání nečernobílého pohledu a přístupu na různé otázky a neposlední řadě i otestování té Black and White, je fakt dobrá a náladu nepokazí.
Jaroslav Petřík
Další články autora: