Opět u koně
V památný den, 17. listopadu, se opět konala u pomníku sv. Václava demonstrace odpůrců amerického radaru v Brdech. I za velmi nepříznivého počasí, bylo chladno a mrholilo, se na Václavském náměstí sešlo dva až čtyři tisíce lidí, aby vyjádřili veřejně svůj názor. Nebyli tu tentokrát jen lidé z Prahy, ale z mnoha míst republiky a podporu jim svou přítomností vyjádřili i představitelé odborových svazů, zástupci umělců, byl viděn i místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Akci svolala spolu s některými stávajícími studenty vysokých škol iniciativa Ne základnám. Nesla název Pravda a láska ještě nezvítězily s podtitulem Demokracie slaví 18. narozeniny. Dejme jí dárek: demokracii!
Pořadatelé vybrali jako hlavního řečníka starostu obce Trokavec, ležící blízko uvažované základny, pana Jana Neorala. Jeho projev byl neokázalý a přímý. Řekl mimo jiné:
Máme podivnou vládu. Vede ji premiér, který národu otevřeně říká, že se s ním nehodlá bavit. Který prokazatelně lhal na půdě parlamentu. Který v přímém přenosu ukázal národu vztyčený prostředník.
Máme podivný parlament. Pro většinu poslanců my dole neznamenáme vůbec nic.
Máme parlament, kde o návrhu, vyplácet si měsíčně 275 tisíc na hlavu, začali někteří poslanci docela vážně uvažovat. A to v době, kdy se zhoršuje životní úroveň většiny lidí. Poplatky ve zdravotnictví, zdražují se nájmy, voda, plyn, elektřina, MHD, základní potraviny. Hodně rodin bude mít hodně problémů.
Četl jsem v provládním tisku:"Umístění amerického radaru je dalším krokem v demokratizaci nastartované rokem 1989“.
Odkdy je výstavba vojenského zařízení, kterou většina národa nechce, krokem k demokratizaci? Většina národa není šťastná, že může uvítat americký radar v lesích této země. Kdo jsou proti radaru, jsou označeni politiky a provládními médii za komunisty, bolševiky, rusofily, islamisty, zbabělce a hlupáky, kteří ničemu nerozumí.
Svůj projev, přerušovaný skandovanými výkřiky DEMISI, nebo HANBA a hlasitým pískotem zakončil slovy:
Osobní prospěch - to je dnes hnací síla mnohých politiků.
Donuťme politiky a vládu, aby vrátili moc lidem - tak, jak o tom v osmdesátém devátém na tomto náměstí zpívala Marta Kubišová.
Tato vláda může udělat jenom jedinou rozumnou věc: podat demisi - a my bychom ji k tomu měli dnes a právě tady vyzvat.
Myslím si, že bychom si to všechno vážně neměli nechat líbit…
Když nic neuděláme, možná to už jednou nepůjde napravit.
Řečníků bylo víc, ale všichni se shodovali v tom, že současná vláda se nezajímá o názor širokých občanských vrstev, že o radaru je třeba vyhlásit referendum. Přečtěme si, jak o těchto věcech hovořil, přerušován souhlasnými výkřiky a skandováním, předseda hnutí Ne základnám, Jan Tamáš.
Jak se splnily a splňují naděje, které tehdy ( v listopadu1989) u nás pociťovaly miliony lidí? Politika se opět uzavírá do sebe a sleduje vlastní zájmy odlišné od zájmů většiny, i když se to děje jinými mechanismy a v jiné celkové situaci. Důležitá rozhodnutí se opět stávají záležitostí v zákulisí působících skupin bez jakéhokoli veřejného mandátu. Politiku ovlivňují účelové obchody různých klik, které si poskytují vzájemné protislužby a současně se drží v šachu choulostivými informacemi. K této hře se zneužívá stát, jak dokazuje aféra s tzv. Kubiceho zprávou před loňskými volbami, nebo současné manévry na státních zastupitelstvích v souvislosti s Čunkovou aférou. Tato hra pohrdá názory převážné většiny občanů, jak ukazuje zápas proti vzniku vojenské základny USA na našem území, kterou si nepřeje – přes všechny politické a mediální triky – většina obyvatelstva. Tato vláda nás přestala zastupovat. Už neprosazuje naše zájmy, ale hájí zájmy kohosi jiného. Z našich zaměstnanců se stali arogantní mocipáni, kteří nám chtějí vládnout. Nechápou, že demokracie je vláda lidí, že doba diktátorů a králů už skončila. Proto požadujeme jejich demisi.
Naším nejaktuálnějším problémem je vláda, která nás přestala zastupovat a hájí zájmy skupiny mocných ve vládě Spojených států namísto zájmů našich. Jde o podobnou situaci, jako před rokem 89, jen tehdy naše vláda nehájila zájmy Západu, ale Východu. Doba pokročila, ale praktiky našich politiků zůstávají podobné. Jak by také ne – naše stávající politické špičky se narodili za minulého režimu, vyrostli za minulého režimu a uvažují stejně, jako se uvažovalo za minulého režimu. Jen Ivana nahradil John a místo do východní zadnice se leze do té západní.
Poukázal dále na neobjektivitu ČT, kritizoval politické strany, že neplní volební sliby a naléhal na uplatňování prvků přímé demokracie. Doporučil dokonce bojkot amerických výrobků a firem, jakožto nenásilnou formu nátlaku na USA, aby změnily svou nebezpečnou mír ohrožující politiku. Pokračoval:
Náš další návrh spočívá v omezení vlivu manipulujících a cenzurujících televizních stanic tím, že se na ně budeme dívat každý z nás o hodinu denně méně. Vypněte každý den aspoň na jednu hodinu vaši televizi. Navrhněte totéž lidem ve vašem okolí. Osvoboďme naše mysli od tohoto formování, které utváří naše názory ku prospěchu jiných. Využijte tuto získanou hodinu denně k něčemu pozitivnímu – přečtěte si knížku, zajděte do divadla nebo na koncert, věnujte čas svému partnerovi či partnerce, navštivte známého nebo příbuzné, jděte se projít, zkrátka dělejte to, co opravdu chcete. Přesekněme pouta pasivity, která nás vážou k televizi. Osvoboďme naše mysli a naše srdce.
Nechci čtenáře Seniortipu zatěžovat podrobným líčením toho, kdo všechno promluvil, a co řekl. Přesto mi nedá, abych vás neseznámil alespoň s některými výroky disidenta a novináře Petra Uhla.
Podstata je ale stále táž -- vláda je součástí jedné strany spíše fiktivního konfliktu, bez ohledu na fakta i na občany. Stejně jako sovětské rakety v minulosti, prosazuje i dnešní vláda radar a rakety, aby posílila vazbu naší země na mocného spojence, či spíše protektora. Studenou válku však musíme odmítnout. O otázkách mezinárodního terorismu, světové bezpečnosti, ale i odstraňování bídy ve světě, musíme jednat.
Protiraketová obrana v České republice a Polsku je primárně určena k obraně území Spojených států. Je konstruována ke zničení mezikontinentálních balistických raket ve fázi letu mimo atmosféru. Nedokáže zasáhnout rakety středního doletu, které by mohly být vypouštěny z dnes uváděného Íránu, nebo ze Sýrie či dalších států, které Bílý dům v budoucnu za darebácké označí. Radarová a raketová základna k ochraně České republiky a Evropy sloužit nemůže.
Česká vláda tedy získává občany pro myšlenku radaru poukazem na bezpečnost této země podvodem. A podvádějící vládu musíme odmítnout.
Stejně jako si Spojené státy zaslouží jinou vládu než Bushovu, i čeští občané mají nárok na demokratičtější politiku než je studenoválečnická propaganda Topolánka a Vondry. Je to jeden z důvodů, proč by tato vláda měla odejít.
Pozdrav demonstrujícím tlumočili i delegáti četných měst, kde hnutí Ne základnám má své odbočky. Jeden z nich chtěl hovořit o dvou věcech. Když však začal řečnit, zapomněl o čem je ta první, a publikum bylo velmi shovívavé. - Vymykal se poněkud projev Táni Fischerové, někdejší poslankyně. Vyslovila se jménem umělců pro referendum a proti základně, ale její poněkud vrchnostenský přístup vyvolal u některých jednotlivců pískot.
Chlad a déšť mě donutil o půl šesté odejít. Krátce po mém odchodu se dav, zmenšený o podobné odpadlíky, vydal na cestu k předsednictvu vlády. Ale to už jste měli možnosti vidět v záběrech televizních stanic.
Ivo Krieshofer