Významná opavská rodačka
Tuto neděli 13. května 2007 proběhne od 15:00 ve výukovém centru ostravské zoo
přednáška Zuzany Beranové věnovaná světově proslulé ochránkyni přírody, spisovatelce a malířce Joy Adamsové. Přednáškou bude zahájena výstava věnovaná této významné opavské rodačce. Výstava bude k vidění v pavilonu slonů až do 30. května 2007.
Joy Adamsová - světově proslulá ochránkyně přírody, spisovatelka a malířka
1910 - Narozena jako Friederike Victoria Gessnerová v Opavě, která byla tehdy součástí Rakouska – Uherska
1922 - Po rozvodu rodičů se stěhuje do Vídně, kde žije se svou babičkou
1927 - Získává ve Vídni hudební vzdělání (Staatspruefung Piano), které ji opravňuje k pedagogické činnosti
Získává diplom v kursu pro módní návrhářky
1929-1930 Věnuje se sochařství
1931-1932 Zabývá se prací s kovem ve vídeňské umělecké škole (Kunstgewerbe Schule)
1931-1935 Studuje medicínu
1935 - Vdává se za Viktora von Klarwill, vídeňského bankovního úředníka židovského původu
Přijíždí do Keni, aby zde našla nový domov pro sebe i svého manžela, který potřebuje útočiště před Hitlerovou expanzí. Během cesty lodí se blíže seznamuje se švýcarským botanikem Peterem Bally. Rozhoduje se, že se rozvede s rakouským manželem. Rychle z Keni odjíždí, aby v Rakousku zahájila rozvodové řízení
1938 - Vrací se do Keni a bere si svého druhého manžela Petera Ballyho, který ji zasvěcuje nejen do krás africké přírody, ale také do malování rostlin. Peter je sám uznávaným botanickým malířem, avšak Joy jej překonává. Její kresby splňují nejen náročné technické požadavky spojené s přesným zobrazením rostlin, ale současně se stávají uměleckým dílem. Joy pochopila sílu tropického světla a dokázala uplatnit jeho odraz v sytosti barev.
V tomto období Joy dokončuje 700 botanických kreseb, za které mimo jiné získává v Londýně Grenfellovu zlatou medaili. Část kreseb byla vystavena, část použita jako ilustrace celkem 7 knih. Ani jedna z knih nevyšla v češtině, V Keni jsou však některé z nich stále v prodeji a stále se využívají. Jedná se o následující publikace: Gardening in East Africa – 3 díly, Trees and Shrubs of the Uganda Protectorate), Trees and Shrubs of East Africa, Some wild flowers of Kenya, The flora of the Belgian Congo
Také její druhé manželství končí rozvodem. Později se vdává za svého třetího manžela, strážce zvěře George Adamsona. Přestože s ním žije až do své tragické smrti, manželství je poznamenáno několika rozlukami.
Pracuje na zakázce britské koloniální vlády, která spočívá ve zhotovení portrétů příslušníků všech keňských kmenů. Joy i přes útrapy spojené s malováním v náročném prostředí nakonec zakončuje 600 kreseb, které se mezitím stávají keňským národním pokladem, neboť řada kmenů dnes již zanikla. Joy využívá své důslednosti i smyslu pro detail a souběžně s malováním sbírá významné etnografické údaje spojené s životem určitého kmene, které později vydá knižně. Kresby dnes tvoří základ stálé expozice Keňského národního muzea v Nairobi. Část kreseb je také vystavena v sídle keňského prezidenta. Kromě toho Joy v tomto období také dokončuje 80 kreseb korálových ryb.
Přichází klíčová událost v životě Adamsonových. George Adamson nachází malé lvíče, které s Joy pojmenují Elsa a spolu jej vychovávají.
1960 - Joy popisuje svůj život s Elsou v knize Příběh lvice Elsy (v anglickém originále Born free, a lioness of two worlds), která se stává bestsellerem a je přeložena do 25 jazyků. Přestože i před touto knihou byly vydány publikace o soužití člověka se zvířaty, kniha se stává úspěšnou vzhledem ke svému načasování. Vychází v době, kdy vznikají zárodky ekologického hnutí, které se naplno rozvine v 70. letech. Kniha navíc vykresluje neobvyklé soužití člověka se zvířetem – křehká žena žijící s lvicí v drsné africké přírodě. Tato romantická kombinace si získala srdce čtenářů po celém světě.
Joy Adamsonová zasvěcuje svůj život dalším projektům souvisejícím s ochranou přírody. Zatímco její manžel se věnuje pouze lvům, Joy postupně vychovává také gepardy a leopardy. Své poznatky zpracovává do dalších knih. Česky vyšly pouze v roce 1980 Příběh levhartice Penny (z anglického originálu Queen of Shaba) a v roce 1984 její životopis Volání divočiny ( z anglického originálu Searching Spirit). Kromě toho v češtině vyšly v roce 1992 vzpomínky jejího manžela George Adamsona Můj život s Joy (v anglickém originále My pride and Joy). Joy však v zahraničí vydala knihy Living free, Forever free, Elsa and her cubs, The story of Elsa, The spotted sphings, Pippa and her cubs, Pippa‘s Challenge. Celkem se na celém světě prodalo 5 milionů výtisků těchto knih, Výtěžek z prodeje Joy věnovala na ochranu přírody. Založila nadaci “Elsa Wild Animal Appeal”, jejíž pobočky vznikly po celém světě a dodnes fungují například v USA, Kanadě, Japonsku a Keni. Konkrétně v Keni byly prostředky z nadace využity na letecké kursy pro strážce zvěře, kteří se mohli v malých letadlech dostat i do nepřístupných částí Keni a účinněji zasahovat proti pytlákům. Kromě toho Joy věnovala prostředky na založení národních parků (například Hell´s Gate, Meru, Samburu), které jsou dnes rezervacemi pro záchranu zvěře a příjmy z jejich návštěv tvoří páteř keňské ekonomiky. Kromě knih o divokých zvířatech napsala Joy Adamsonová také další knihy – kresby keňských kmenů opatřené poznámkami byly vydány pod anglickým názvem The Peoples of Kenya, vyšlo také Joy Adamson´s Africa.
Joy Adamson je v keňské rezervaci Shaba brutálně zavražděna svým bývalým sluhou, kterého dříve propustila za drobnou krádež.
Joy jako ochránkyně přírody
Manželé Joy a George Adamsonovi se stali prvními lidmi, kteří začali intenzívně prosazovat návrat zvířat žijících v zajetí zpět do divoké přírody. V anglicky mluvícím prostředí se této aktivitě říká „rehabilitation“ nebo „restocking“.
Snahy vedoucí k návratu zvířat zpět do jejich přirozeného prostředí jsou dnes široce rozšířené, ale v 60. letech, kdy Adamsonovi se svými experimenty začínali, tomu tak nebylo. Manželé získávali první zkušenosti s návratem zvířat díky soužití se lvy, přičemž jejich nejslavnější spolubydlící se stala lvice Elsa. Ta byla později vypuštěna do divoké přírody.
Elsu získali Adamsonovi náhodně – George stopoval lidožravého lva a omylem zastřelil lvici, která na ně mezitím zaútočila. Lvice byla matkou tří mláďat, která George ihned přinesl Joy.
„V autě jsem zahlédla srst lva. Než jsem se stačila zeptat, jaký je úlovek, George ukázal dozadu do vozu. Ležela tam stulená tři lvíčata, taková chlupatá skvrnitá klubíčka. O vnější svět lvíčci moc zájmu nejevili. Bylo jim jen pár dní, oči měli ještě potažené modravou blankou. Na nohy se to neumělo postavit, ale už koukali, kam by zalezli. Vzala jsem je na klín, aby se trochu uklidnili, a George mi přitom rozčileně vykládal,“ píše Joy Adamsonová ve své knize Příběh lvice Elsy.
Později Adamsonovi poslali dvě lvíčata do nizozemské zoo a sami si ponechali pouze Elsu. Ta se s nimi měla vskutku královsky. Mohla se volně pohybovat po tábořišti, doprovázela Adamsonovy na jejich expedicích, hověla si na střeše landroveru, koupala se v Indickém oceánu.
Přesto se Adamsonovi snažili v Else rozvinout její přirozené lovecké instinkty tak, aby později mohla žít nezávisle. Když byly Else tři roky, začali ji postupně připravovat na návrat do divoké přírody. Elsa se skutečně naučila sama lovit. Dokonce se spářila s divokým lvem a přivedla na svět lvíčata – dva lvíčky jménem Džespa a Gopa a malou lvici, která dostala jméno Elsička. Elsa zemřela 24. ledna 1961, zřejmě na napadení parazitem. Její potomci byli vypuštěni do Národního parku Serengeti ležícím v Tanzánii. V tomto národním parku je lvů hodně a je jisté, že někteří z nich jsou potomci slavné Elsy.
Po její smrti pokračovali manželé Adamsonovi v experimentech s dalšími lvy. Zatímco George Adamson u lvů zůstal, jeho žena se pak zaměřila na gepardy a leopardy.
Joy projevovala v péči o zvířata a v přípravách na jejich návrat do divočiny neobyčejnou trpělivost. Její dům připomínal veterinární kliniku nebo zvířecí sirotčinec. Byla schopna se postarat o jakékoliv zvíře – od malého ptáčka snovače až po slůně. Když narazila na poraněné zvíře, které by bez její péče zahynulo, vzala si jej domů. Tak například sově léčila zlomené křídlo nebo šakalovi napravovala přední packu. Ochrana všech divoce žijících zvířat se stala hlavní náplní jejího života.
Joy jako mecenáška
Úspěch jejích knih, jejichž oblíbenost odstartoval „Příběh lvice Elsy,“ stejně jako následná filmová zpracování jejích děl, udělaly z Joy velmi bohatou ženu. Joy se však rozhodla, že bude i nadále vést skromný způsob života v africké buši se svými zvířecími svěřenci, a rozhodla se, že výtěžky z prodeje knih i filmových práv věnuje na ochranu přírody.
V roce 1969 založila nadaci „Elsa Conservation Trust“, která dodnes sídlí ve Velké Británii. V průběhu následujících třiceti let věnovala její nadace miliony dolarů na ochranu přírody. Například v Keni, kde žila, věnovala prostředky na založení národních parků a rezervací Meru, Samburu, Shaba, Kora a Hell´s Gate. Joy odkázala nadaci také svůj dům na břehu jezera Naivaša, který dnes funguje jako její muzeum a kde bylo zřízeno výukové středisko zaměřené na ochranu přírody.
V Keni sponzorovala další zajímavý projekt zaměřený na boj s pytláky. Poskytla prostředky na to, aby se strážci zvěře naučili létat malými letadly, a mohli tak lépe kontrolovat nepřístupná území Keni.
Joy Adamsonová však začala podporovat ekologické projekty po celém světě. Absolovovala celosvětové přednáškové turné, během kterého se věnovala nejen propagaci knih, ale také zakládání poboček své nadace. Například v Kanadě je dodnes velmi aktivní pobočka její nadace, která se jmenuje „Elsa Wild Animal Appeal of Canada.“ Tato pobočka, založená v roce 1972, výrazně přispěla k záchraně ohrožených zvířat žijících v Kanadě. Velmi aktivní jsou také pobočky v Japonsku nebo USA. Na své dobročinné aktivity vzpomíná Joy Adamsonová ve svém životopise Volání divočiny:
„Byla jsem upozorněna, že budu musit zaplatit vysoké daně ze svých honorářů, a proto jsem se rozhodla, že věnuju všechny peníze nějaké dobročinné organizaci a že tím zároveň pomůžu v boji za záchranu divokých zvířat. Začínal to být celosvětový problém a bylo třeba dospět k nějakému kategorickému řešení, jinak hrozilo nebezpečí, že divoká zvířata vyhynou.
Neuvěřitelný dopad, který měl Elsin příběh na čtenáře všech věků a národností, mě přivedl na myšlenku, že k nám byla seslána v klíčovém momentě, abychom si začali vážit světa, který jsme už skoro ztratili, světa, v němž jsme součástí přírody a žijeme v harmonii s ostatními živými bytostmi. Když si lidi četli o Else, uvědomili si, jak prázdný by byl jejich život bez zvířat, jak dovedou být roztomilá, když jim necháme jejich vlastní přirozenost a nezacházíme s nimi jako s hloupými, tupými, podřízenými bytostmi. Elsa si bleskově získávala srdce čtenářů po celém světě, a soudím, podle dopisů jejích čtenářů, které mi přicházely, že změnila
filozofii a životní dráhu mnoha čtenářů, kteří najednou ocenili pravé hodnoty života. Mezitím vykořisťování a vybíjení divokých zvířat pokračovala. Abych nějak pomohla vylepšit situaci, založila jsem v roce 1969 Elsa Wild Animal Appeal, výzvu Elsy na ochranu divoké přírody, Elsinu nadaci. Rada ručitelů v Londýně kontrolovala příjmy. Pomáhal jí také výbor založený v Keni, který měl upřesňovat prioritu.“
Program „Měsíc Afriky“
Praha 10. května – 8. června, budova Českých center: výstava „Opavské kořeny Joy Adamsonové“ připomene původ i úspěchy světoznámé spisovatelky, malířky i ochránkyně přírody, která se narodila v Opavě v roce 1910 a zemřela v Keni v roce 1980. Výstava také představí její unikátní portréty příslušníků keňských kmenů, které se mezitím staly keňským národním pokladem, protože řada kmenů již zanikla. Nejširší veřejnosti je Joy Adamsonová známa především jako spisovatelka – napsala knížky „Příběh lvice Elsy“, „Příběh levhartice Penny“ a další, kterých se prodalo přes 5 milionů výtisků a které byly přeloženy do 25 jazyků. Výtěžek z prodeje knih i filmových práv pak věnovala Joy Adamsonová prostřednictvím své nadace „Elsa Wild Animal Appeal“ na podporu ekologického hnutí po celém světě. Výstavu připravila Zuzana Beranová pod záštitou Magistrátu města Opavy.
Praha, 17. května v 18.00, budova Českých center: přednáška „ Joy Adamsonová - Dlouhé safari z Opavy do Keni“ – přednáška s obrazovým doprovodem se zaměří na klíčové momenty z mládí slavné opavské rodačky, které měly vliv na její pozdější profesionální úspěchy, ale ovlivnily i její pohnutý osobní život. Přednáška současně představí Keňu, která se stala novou vlastní slavné spisovatelky, malířky i ochránkyně přírody. Přednášející: Zuzana Beranová.
Ostrava, 13. května – 30. května ZOO Ostrava, Pavilón slonů: výstava „Divoká Afrika Joy Adamsonové“. Výstava představí kořeny slavné opavské rodačky i to, jak pomáhala navracet zvířata do divoké přírody a zakládat národní parky v Keni. Výstavu připravila Zuzana Beranová pod záštitou Magistrátu města Opavy.
Dne 13. května v 15.00 proběhne ve výukovém centru ZOO Ostrava stejnojmenná přednáška Zuzany Beranové s obrazovým doprovodem.
Opava 31. května – 17. srpna, foyer Městského domu kultury Petra Bezruče v Opavě: výstava „Divoká Afrika Joy Adamsonové“. Výstava představí kořeny slavné opavské rodačky i to, jak pomáhala navracet zvířata do divoké přírody a zakládat národní parky v Keni. Výstavu připravila Zuzana Beranová pod záštitou Magistrátu města Opavy a ve spolupráci s Knihovnou Petra Bezruče v Opavě. Dne 31. května v 17.00 proběhne vernisáž výstavy s následnou stejnojmennou přednáškou.
Opava 6. června, Městský dům kultury Petra Bezruče v Opavě, hlavní sál: „Joy v naší rodině“ - beseda s nejbližšími příbuznými opavské rodačky Joy Adamsonové, kteří nyní žijí v Anglii. Beseda, která proběhne ve spolupráci s Knihovnou Petra Bezruče v Opavě, bude vedena v angličtině, překlad zajištěn. Začátek: 10.00