Jako vždy v neděli v poledne zasedli poslanci k rozhovoru s Vladimírem Moravcem a řešili, kdo zasedne ve vládě a v parlamentu a jakou funkci získá. Globální oteplování, ozónová díra, energetická náročnost průmyslových velkoměst, tání ledovců, povodně a sucha, hurikány, tajfuny a tornáda, dokonce již i u nás – to nezajímá ani zelené. Není divu. Jak řekl filosof Václav Bělohradský 12. srpna v rozhovoru v Právu, jsou to všechno strany ekonomického růstu, podílejí se na obrovské mystifikaci reálných nákladů na něj, přijímají světovou hegemonii USA.
A právě ten Bělohradského rozhovor stojí celý za přečtení, i když to vyžaduje určitou duševní námahu.
„Stále racionálnější jedinci ve stále šílenější společnosti,“ charakterizuje současný stav tento filosof, a pokračuje:“Racionální chování jedinců, inspirované maximalizací vlastních výhod vede ke vzniku šílené společnosti, v níž existuje globální oteplování, zamořená města, nesmyslně nákladná mobilita založená na soukromém automobilu.
Kvalita života v průmyslových zemích závisí na dohodě mezi lidmi o způsobech, jimiž budou užívat prostředky, kterými věda a technika přeplňují náš svět. Globální kapitalistická ekonomika ale takové dohody ztěžuje tím, že místo hledání kolektivně nejvýhodnějšího řešení našich problémů vnucuje všem občanům jako převažující formu racionálního chování konkurenční boj o individuální výhody. Nejstrašnějším příkladem je hrůzné systémové podfinancování kolektivní dopravy ve prospěch dopravy soukromé.
Výrobci automobilů privatizují zisky a společnost, vlastně všichni pozemšťané, platí obrovské náklady na neracionální a neefektivní systém mobility, jakým je automobilová doprava. Z hlediska vlastenců planety Gaia, z hlediska naší příslušnosti k celku pozemského života, je vše veřejným statkem – statky soukromé jsou jen ideologické a mocenské konstrukce.
Západní model růstu je hluboce nemorální, jeho neetičnost je nenapravitelná. Etické je jen to jednání, které může být univerzálně platným principem pro každého člověka.
Všichni politici jsou dnes „staré struktury“, pouzí funkcionáři ekonomického růstu, v úzkém spojení s bavičským mediálním komplexem, který systematicky zastírá rozkol mezi individuální racionalitou a kolektivním šílenstvím.
Všude vyrostly supermarkety, ekonomika roste, o minulých vánocích Češi utratili více než kdy předtím. Četl jsem, že vědci vymysleli injekci, po níž budou spotřebitelé moci jíst, jak chtějí a budou přesto hubení.
Nastal věk svobody na Zemi: Žereš a žereš a přesto netloustneš. Pro budování takového světa stojí za to žít.
To jsou úryvky z rozhovoru, v němž Václav Bělohradský vysvětluje, že nepodpořil ve volbách Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje. Vyjádřil zklamání, že to nedokázala a že podpořila beznadějnou trojkoalici, v níž navíc důsledně antiekologická, „ecomachistická“ a technokratická ODS měla hrát rozhodující roli.
Václav Bělohradský se rovněž vyjádřil k současné „tyranii medií“, která má rozpustit všechny informace v jakési bavičské břečce, v níž plavou obrazy hurikány poničených měst spolu s fotografiemi mrtvého těla „královny lidských srdcí“ nebo Madony v černém prádle připoutané na jakémsi kříži z ocele.
V této souvislosti cituje jiného autora, Jana Miesnera: Media jako novodobí vykořisťovatelé obírají přírodu a lidi o jejich příběhy a dělají z nich výnosnou výplň mezi dvěma reklamními bloky.
Uzavírá, že tato všerozpouštějící a všezaplavující bavičská břečka dusí demokracii.