|
||
Protože
moji předchozí nápadnici nebyli stále to pravé,
zvolila jsem po poradě s jinými spolužáky ten
nejmodernější komunikační prostředek - Internet.
Nyní jsem se neradila s Katkou a Petrou, ale se spolužačkou
Danielou, která nejlépe prospívala ve předmětu výpočetní
technika. Obratně jsme složily seznamovací inzerát a
v nepřítomnosti vyučujícího jej odeslaly. Dnes mám
pocit, že pan profesor naše konání stejně nějakým
způsobem měl pod kontrolou, protože příští hodinu
výpočetní techniky byla rubrika seznámení zablokována.
Ale i tato chvíle stačila k tomu, že se na scéně
objevil někdo. Pan inženýr, podle něho muž krásný,
přitažlivý ve věku pouhých 26 let. Musím říci,
že i moje spolužačka Daniela měla opravdu radost z
úspěšnosti naší společné akce. Protože moje e-mailová
adresa byla zablokována, přešli jsme na mobil. Já
jsem založením romantička, a tak si mě pan inženýr
získal květnatostí svého písemného projevu. Již
jsem se viděla zasypána růžemi, jejichž první várku
jsem měla obdržet na večeři ve známé restauraci
Modrá kachnička, kam mne pan inženýr osobně dopraví
vlastním automobilem. Tento vzdělanec se prezentoval
také jako motorkář, majitel světové značky Harley
Dawidson. Do výčtu jeho dalšího majetku patřil i útulný
sídlištní byteček, který měl v osobním vlastnictví,
drahé jízdní kolo, cyklistická kombinéza a rogalo.
On, i jeho rodina měli být věřící, matka byla učitelka
a otec ve službách generálního ředitele. Jeho bratr
byl majitelem autoopravny, druhé ženy a geniální
dcery Beáty. Byla jsem tím vším okouzlena. Pak došlo
k první schůzce, a jak je asi pro mě obvyklé, bylo
to u fontánky na Malostranské. Těšila jsem se na večeři
v exkluzivním restaurantu, ale tento den byl tento
podnik asi rezervovaný pro někoho jiného. Pan inženýr
Artur byl také poněkud starší, tak to asi dělají při
tomto seznámení všichni muži, měl delší kudrnaté
tmavé vlasy a brýle lenonky. Byl oblečen sportovně a
podle toto vypadala i naše schůzka. Šli jsme pěšky
do letenských sadů, měl zálibu v kyvadlu, které tam
kdysi nechal instalovat pan prezident Havel. Blíže mne
seznámil se svojí rodinou. Nejraději ze všech měl
svojí neteř Beátku, o které měl oblíbené úsloví
- Jo Beátka, moje chytrá opička. Tato hříčka přírody
a vrchol lidské inteligence žila se svojí matkou,
první ženou jeho bratra v malém městečku nedaleko
Prahy. Její matku, paní Irenu, také nesmírně
obdivoval. Měl k ní vřelý vztah, protože o toto dítě
vzorně pečovala se svým druhem, majitelem místního
baru. Stejný obdiv měla i její přítelkyně paní
Adriana, svobodná matka, učitelka z mateřské školky,
která spojila svoji životní dráhu s Alžířanem. Těšil
se, že tento muž jej dozajista pozve do své domoviny
a on tak za přijatelnou částku navštíví Afriku.
Druhá přítelkyně byla jeho tajnou, nenaplněnou láskou.
Byla to erotická tanečnice, která dokonce vystupovala
ve známém pořadu Peříčko, na což byl pan Artur náležitě
hrdý. |
||
Dále se
rozpovídal o svých dalších zálibách. Kromě jízdy
na motocyklu to bylo bezmotorové létaní. Pan Artur
byl rád, že jsem drobné postavy, protože v tomto případě
by nám stačilo pouze jedno rogalo. Letěla bych zavěšena
pod ním. To nebylo u erotické tanečnice Uršuly možné,
protože byla urostlá a měla bujné silikonové poprsí. Panu
Arturovi se sice velmi líbilo, ale tvrdil, že při
letu klade velký odpor vzduchu. Jako laik v tomto
sportovním odvětví jsem tuto skutečnost neuměla náležitě
posoudit. Za to jsem byla panem Arturem lehce vypeskována.
Také se mi svěřil, že několik let žil s
instruktorkou potápění slečnou Pavlou. Jejich soužití
mu velmi vyhovovalo. Tato slečna, díky své dnes
vyhledávané profesi, platila veškeré výdaje spojené
s provozem domácnosti. Špatné to nebylo ani v létě,
když ji doprovázel do tréninkových táborů u moře.
Díky ní poznal celou řadu přímořských letovisek.
On sám byl zaměstnancem norské firmy, ale původně
pracoval tam, kde před smrtí pracoval můj otec, a nyní
je tam zaměstnán i můj strýček a bratranec. Když
zjistil tuto skutečnost, projevil nezvyklou skromnost a
nechtěl, abych o našem vztahu strýčkovi a synovci
cokoliv říkala. S láskou vzpomínal na studentská léta,
která strávil na gymnáziu v Roudnici, kde byl samozřejmě
premiantem, a na léta strávená na strojírenské
fakultě. Byl rád, že jsem drobné postavy, a okamžitě
se zajímal o moje stravovací zvyky. On je velmi
skromný, živil se převážně rohlíky, na které
bravurně přepočítával veškeré výdaje. Svěřil
se mi i s tím, že si je nejraději kupuje ve Večerce,
kde na včerejší dostával slevu. Také mi důvěrně
sdělil, že od studentských let rád paří, k jeho
nejoblíbenějším nápojům patřil citrónový
fernet, kubánský rum, džin, vodka a někdy se jeho život
obohatí irskou kávou. To bylo ale tehdy, když to
platil někdo jiný, nebo firma. V soukromí dával
rozhodně přednost vodě se sirupem. Proto mi řekl, že
velmi rád vozí šéfovou a spolupracovníky na Klepáč,
kde se těmto radovánkám bezmezně oddává. Záviděl
svému kolegovi Evženovi, ženatému otci dvou dětí,
kterému nyní věnuje šéfová největší přízeň.
Jinak mi popřál vždy dobrou noc, protože byly
prázdniny, velmi decentně kolem desáté dopoledne mi
popřál krásný den. Poté byl pan Artur zaneprázdněn
i společensky. Byl natolik pozorný, že i z víkendu
na Klepáči, kde byl se svými spolupracovníky, mi
posílal zprávy o své sportovní činnosti, ale i o
stavu konzumace. Navečer však veškeré zprávy
ustaly. V pondělí se musel z těchto aktivit
vzpamatovat, v úterý se ozval a ve středu
následovala další schůzka, kdy jsem byla pozvána do
kina Galaxie. Asi jsem měla být celkově ohromena,
protože mi Artur představil další svůj trumf,
osobní automobil Felícii. V inzerátu sice deklaroval
terénní vůz Honda, ale sdělil mi, že pro jízdu do
kina se toto auto nehodilo. Lístky zakoupil sám, a světe
div se, byla jsem obdarována popcornem. Abych si ale o
sobě moc nemyslela - podle něho jsem pouze tuctová
dívka - tento pamlsek mi zakoupil proto, že tím
získal 2 body do spotřebitelské soutěže, a příště
bude mít jeho chytrá opička Beáta popcorn zcela
zdarma. Beáta je totiž podle něho také velmi šetrná
a on u ní stoupne opět v ceně. V tu chvíli jsem měla
pocit, že mu vlastně o nějaký vztah nejde. Miloval
vroucně jednu bytost, a to byla jeho Beáta, a než začalo
představení, neustále mne omračoval jejími školními
výsledky, inteligencí a tím, jak je mu toto dítě
podobné. I když se na filmovém plátně začal
odvíjet příběh, měla jsem pocit, že tu jeho Beáta
je někde s námi. Po představení jsem měla žízeň,
ale limonádu jsem si musela zakoupit již sama. Byla
jsem ráda, že jedeme domů, protože matka mě několikráte
volala s obavou, zda jsem v pořádku. Ani jsem jí nesdělila,
že před kinem mi Artur předvedl svou garsoniéru na
sídlišti. |
||
Myslím,
že si vůbec potrpěl na okázalá gesta. Když jsme přijeli
před náš dům, kde byla sousedka se svým druhem,
najednou mi padl kolem krku a začal mě vášnivě líbat.
V přestávkách mezi tím vykřikoval něco o snoubence
a vážné známosti. Zážitků bylo tolik, že jsem si
vše musela nějak uspořádat, ale pocit štěstí mezi
nimi nebyl. Převládal ve mně pocit trapnosti, ale
myslela jsem si, že se třeba něco změní. Poté jsme
si od sebe vzájemně odpočali, protože o víkendu
vezl Beátu ke svým rodičům do Roudnice na prázdniny.
Na můj dotaz, že ji veze snad k jejímu tatínkovi, mi
sdělil, že ten nemá toto zázračné dítě rád,
stejně jako její děda. Zálibu v Beátě ale měla
její babička, které byla údajně podobná. Při této
příležitosti vyjádřil obavu, zda se já budu Beátě
líbit. Ona totiž lustruje všechny jeho přátele a známé,
a velmi kritická je k zejména k ženskému pohlaví,
jenom proti bývalé přítelkyni neměla nic, učila ji
totiž podmořskému potápění. Když jsem se mu snažila
oponovat, že snad o mně nebude rozhodovat desetiletá
holka, smrtelně jsem jej urazila. Žádal mě rezolutně,
abych se mu za tuto nehoráznost omluvila. Jak může nějaká
slečinka s mozečkem slepice urážet Beátu, jeho
chytrou opičku. V tu chvíli bych ho s chutí něčím
praštila, ale jedna skutečnost mi to nedovolila. Jezdíme
každý rok v červenci s matkou do Mariánských Lázní,
a sobotní autobus jede z Florence v 6:30. První
autobus z našeho bydliště však vyjíždí po půl šesté
a bratr nás letos na Florenc odvést nechtěl. Využila
jsem tedy pana Artura, který slíbil, že mne s matkou
a kufry odveze. Z tohoto důvodu jsem se nechala takhle
ponížit a přistoupila jsem ještě na jednu schůzku.
Bylo to ve středu odpoledne, bylo úděsné vedro a
chystalo se k bouřce. Sešli jsme se netradičně na
Vltavské. Musím ještě podotknout, že pan Artur by
se uplatnil i jako velící oficír. Na schůzku jsem
musela přijít přesně, z dálky mne sledoval, zda
jsem čas dodržela a s oblibou mě nechal čekat. Dělal
to z důvodu, abych si jej více vážila, a pak, byla
to taktika, kterou vymyslela samotná Beáta. Inu, jeho
chytrá opička. Také přezkušoval moje znalosti z
oblasti techniky: Kdo podal patentní přihlášku na
elektronický telefonní přístroj s kovovou membránou
(r. 1876 Alexander Graham Bell). Kdyby se mě zeptal,
kdo vynalezl telefon, nepřipadala bych si jako pitomec.
Zkoušel moje znalosti z oboru jaderných elektráren,
zde se projevil jako částečný rusofil, zaměřil se
hlavně na Sovětský svaz. |
||
Také
projevil touhu být univerzálním géniem typu
Benjamina Franklina. Myslím si, že na schůzce by měl
řešit úplně něco jiného a že si to asi spletl s nějakou
vědomostní soutěží. Když nasadil bitvy druhé světové
války a španělské občanské války, kde padl bratr
jeho dědečka, byla jsem vysvobozena. Potkali jsme jeho
spolupracovníka Evžena. Evžen, jak jsem se již zmínila,
byl velmi pohledný, vysoce společenský muž. Jen měl
jednu chybu, byl ženatý a otec dvou dětí. Evžen
rychle sjel očima můj zevnějšek a byl viditelně
spokojen. Ani jsem nevěděl, že máš tak pěknou kočku,
to bychom mohli někam zajít. Artur s tímto setkáním
vůbec nebyl spokojen a tvrdil, že pospícháme. Evžen
byl viditelně spokojen, jako ryba ve vodě. To je masíčko,
pravil, a lehce mne plácl přes pozadí, a litoval, že
mě s sebou Artur nevzal na podnikový večírek. Tam
Artura doprovázela na Beátin příkaz její matka, s
čímž mužská složka podnikové společnosti nebyla
moc spokojená. Evžen se k nám bravurně přidal a
vedl lehkou společenskou konverzaci. Také když mě
vzal lehce kolem ramen, bylo dosti zřejmé, že to
Arturovi vadí. Při tom mi Evžen na něho práskl, že
Artur se chystá v nejbližších dnech do Norska na služební
cestu. To už ale bylo na Artura příliš. Vypeskoval
svého spolupracovníka za užvaněnost, která jej bude
stát pohled, jejž mi bude nucen poslat. Milého Evžena
to však vůbec nevyvedlo z míry a začal stáčet naše
kroky do malé vinárny na Letenském náměstí. Během
cesty stále litoval, že jsem nebyla přítomna na
podnikovém večírku, protože Arturova společnice se
mu zdála věkově i tělesně příliš zralá. Artur
se ho snažil zbavit za každou cenu a hledal nejrůznější
výmluvy. Pak se Artur obrátil ke mně, že jdu příliš
pomalu, vybavuji se s kdekým, a on díky tomu nesplní
svůj denní limit chůze. To se zase dotklo družného
Evžena, který mu řekl, že se stvořením, jako jsem
já, by prováděl úplně jiné věci než pěší
turistiku. To se dotklo Artura, který mu důrazně řekl,
ať nás nechá být, nebo že zavolá jeho žárlivou
manželku. A tak jsem s drahým Arturem zůstala opět
sama. Ten dlouho nemluvil a nápadně zrychlil tempo chůze,
aby mě potrestal. Když uviděl, že již skoro nemohu,
zastavil se a byl evidentně spokojený. K plné
spokojenosti mu zřejmě chyběla omluva, a proto jsem
se mu musela omluvit za to, že jsem s Evženem mluvila.
Tyto jeho omluvy mi pěkně lezly krkem, ale vidina, že
již v sobotu to vše skončí odvezením na autobusové
nádraží, mi dodala potřebné síly i sebevědomí. Můj
klid vytočil Artura do nepředstavitelných obrátek a
vmetl mi do tváře, že si na moji rodinu vzal
reference u svého známého, který byl dříve jeho
spolupracovníkem a s kterým nyní létá na rogalech.
Měl mu údajně říci, že můj otec dobře věděl,
kde je jeho místo, ale já a moje matka nosíme nos pořád
nahoru. Také začal kritizovat nové vybavení našeho
bytu, které jsme provedly během rekonstrukce a které
se mu zdálo příliš nákladné. Takové mrhání penězi
by on rozhodně
nepřipustil. Známý měl prý obavy, aby se z mojí
matky nestala veselá vdova a vše neprohýřila. Také
se mu moc nezdál náš pobyt ve světových lázních,
což je určitě finančně velice nákladné. Když
jsem mu oponovala, že matka má tento pobyt lékařem
doporučen ze zdravotních důvodů, řekl mi, že by
bábu vyléčil jinak. Pěkně jí nasadit hladovku, aby
pořádně zhubla a tak si organismus pročistila,
koupat by se mohla na koupališti a masírovat bych ji
mohla já. Taky by mohla jezdit na kole a v batohu vozit
kočku do přírody, aby měla pořádnou zátěž a něco
vypotila. To vše konzultoval s přítelem, který by si
s babou poradil, protože je sám již dvakrát šťastně
rozvedený a denně matku sleduje v jejím počínání.
Při této příležitosti Artur vyzvedl vysoké kvality
vlastností své matky, která je za všech životních
situací oproštěna od lehkomyslností. Jezdí na
dovolenou jedině do spřátelených farností, zejména
si oblíbila Žitavu, kde její pobyt vyjde s pomocí Boží
i místních farníků velmi levně. Z celé jejich
rodiny nikdy žádné lázně nepotřeboval a jak je jim
dobře na světě! V tomto jeho svatém rozhořčení
jsme došli kolem jeho oblíbeného kyvadla času až na
Klárov. Potom jsme došli pěšky až k Petřínu. Bylo
příšerné dusno, protože se schylovalo k bouřce a
velmi špatně se mi dýchalo, jsem totiž astmatička.
Měla jsem úplně rozpukané rty a jedinou touhu,
napít se. Tím jsem Artura pěkně naštvala, protože
Beáta, jeho chytrá opička, by jej nějakým pitím
neotravovala. Proto vyndal ze svého nezbytného batohu
malou broskvičku, kterou si ponechal po obědě na večerní
občerstvení, a trpce litoval, že se tohoto potěšení
kvůli mně musí vzdát. Protože tento nepatrný
kousek ovoce můj stav nezlepšil, dostala jsem
dovolení k nákupu dobré vody. Artur se osvěžil
ovocnou šťávou, protože po dobré vodě je stižen
průjmem. Když jsem začala hledat předplatní
legitimaci, že na Petřín vyjedeme lanovkou, Artur
rozhodl, že půjdeme pěšky. On si zásadně
legitimaci nekupoval, někdy jel do zaměstnání na
kole, a proto jezdil na lístky, ale jak se přiznal,
tak převážně načerno. Tento systém rovněž
vymyslela jeho vynalézavá malá šibalka Beáta, se
kterou mohl konzultovat vše. Jídlo, oblečení,
kulturu i obsahy schůzek se slečnami, včetně těch
našich. Při vzpomínce na toto dítě si vzpomněl, že
bych se za mé nepřístojnosti s Evženem měla omluvit
i zde nepřítomné Beátě. Zlobil se sám na sebe, že
v tom rozčilení na to předtím zapomněl. Jeho neteř
totiž omluvy přímo miluje. Když jsme konečně
vystoupali na Petřín, byla jsem únavou skoro mrtvá.
Zde se mi Artur svěřil s tím, že Beátu, svou
chytrou opičku, sem vynáší na zádech, aby si
neunavila nožičky, což si já nezasluhuji, protože
mám nedostatky ve znalostech technického směru. S
velkým opovržením hodnotil zejména ty, které se
týkaly jaderných elektráren. Pak jsem byla trestána
dalším usilovným pochodem ke stanici metra. Jakým způsobem
jsem se dostala domů, dodnes nemám zdání. Ten večer
mi Artur ani nepopřál dobrou noc. Abych rozptýlila
matčiny obavy, zda Artur splní, co slíbil, poslala
jsem mu zprávu a on opětně svůj závazek vůči nám
potvrdil. Stejně ale matka byla až do sobotního
odjezdu silně podrážděná, a její náladu nezlepšila
ani návštěva v salonu Irena, kde jí její kadeřnice
Andrea nechala dlouho čekat a také ji ostříhala
jednu stranu víc. Proto její počínání při balení
zavazadel bylo poněkud chaotické a vše jsem odnesla
já. V té chvíli jsem nenáviděla celý svět,
zejména Artura i kadeřnici Andreu. U Artura jsem věděla,
že se ho brzy zbavím, a to samé jsem doporučila
matce s její kadeřnicí. V sobotu ráno jsem byla v půl
páté probuzena do nevlídného deštivého rána,
které nejlepší vyhlídky na dovolenou neslibovalo.
Artur přijel včas a svůj závazek se ctí
splnil. Během jízdy se matka neustálým švitořením
starala o plynulou konverzaci a s úsměvem mu předala
velikou čokoládu pro Beátu. Dá se říci, že tím
se naše cesty rozdělily, i když zatím ne s
definitivní platností. Nevlídným počasím nás přivítalo
i místo našeho dočasného pobytu. Protože jsme byli
po cestě unavené, vysprchovaly jsme se a vyhřívaly v
pelíšku. Druhý den měl Artur odletět do Norska. O
tom, že mobilní telefony umožní komunikaci snad i z
mořských hlubin či nejvyššího vrcholku hor, mne přesvědčoval
drahý Artur svými zprávami o společenských úspěších
v daleké cizině. Pilně zde navštěvoval místní
hospůdky, kde ochutnával nejen různé rybí
pochoutky, ale nespočetné druhy piv a dalších nápojů
obohacených různými stupni alkoholu. Hned druhý den
se po jeho boku začala objevovat jakási mladá,
krásná Sandra. Nejprve mi sdělil, že mu byla přidělena
jako průvodkyně jejich mateřskou firmou. Nevím, zda
mu tuto dívku přihrál do cesty sám osud, nebo jeho
zaměstnavatel, ale spíše mi začalo vadit jeho
detailní líčení milostných dobrodružství s touto
slečnou. Přímo obludně mi líčil jejich milostné
dovádění na pláži, kam šli údajně sledovat
západ slunce. Hned následující dne jsem měla být
ohromena tím, že neteř Beáta souhlasila, aby při
návratu domů přivezl spolu s dárky i slečnu Sandru.
Mohou pak společně poznávat krásy rodného kraje,
taje přírody a v neposlední řadě i jeho rodinu a některé
farníky. Bláhově se domníval, že mě tímto sdělením
úplně zničí a já budu někde v koutku přímo žrána
nepřízní svého osudu. V tom se hluboce mýlil. Ničím
můj život neobohatil, a dá se říci, že i svůj
praktický účel splnil a já měla dost jeho ponižování
a pletichaření. Něco tím spadlo z mé dušičky a
já byla opět svá a začala se zase dívat na svět
vlastníma očima. Bydlely jsme v samém středu města
s vyhlídkou na kolonádu, odkud jsme vyrážely na
dlouhé procházky překrásnými parky a já se plně
začala věnovat svým největším zálibám, kreslení
a fotografování. V tomto městě máme díky
pravidelným letním pobytům již celou řadu
známých, a tak se v žádném případě nenudíme.
Asi by se milý Artur divil, že několik pozvání jsme
musely z časových důvodů i odmítnout. Nám nejvíce
vyhovuje samota uprostřed této překrásné přírody.
Kromě přírodních krás věnujeme každoročně
pozornost i některým obchůdkům, ze kterých si vždy
přivezeme něco na sebe. Jednoho dne upoutala naši
pozornost krásná kožená bunda, zlevněná o padesát
procent. Proto jsme se s matkou dlouze radil, zda ji
koupit či nikoli. Ještě týž den jsme se do butiku
vrátili a já si bundu vyzkoušela. Byla skvostně
nádherná, padla mi jako ulitá, a tak jsem se o tuto
radost chtěla rozdělit i s Arturem. To jsem ale neměla
dělat. Bylo mi později jasné, že kdybych v tyto dny
udělala cokoliv, bylo by asi všechno špatně. Moji
velikánskou radost zkazil tím, že mě důkladně
vyplísnil za rozhazovačnost, ke které mne matka snad
dokonce vybízí a schvaluje ji. Během hovoru bravurně
přepočítal cenu bundy na možný počet rohlíků,
který by se za tuto částku dal pořídit. Tuto
nehoráznost by nemohl ani náznakem sdělit Beátě, ta
by se takové nerozvážnosti nedopustila, a to je jí
teprve deset let. Při jejich nedávném výletě do
zoologické zahrady ve Dvoře Králové po celičký den
nechtěla nic jíst, ani pít z důvodu nepřiměřených
cen, až slabostí chudinka omdlela. Měl ji rád i z
toho důvodu, že byla stejně asketická jako on, strýček
Artur. To mě úplně vytočilo a řekla jsem mu, že
bude nejlepší, když se již nebudeme stýkat. Tímto
sdělením jsem Artura smrtelně urazila, protože to
byl vždycky on, kdo kopačky dával, a ne aby je
dostával. Musím říci, že já jsem byla ráda, že
jsem se milého Artura zbavila. Ne však moje matka,
která velmi trpce nesla pomluvy známého. Krátce po
našem příjezdu domů jí osud ubohého známého přivedl
do cesty a matka jej podrobila kratšímu výslechu. Přiznal,
že pana inženýra zná, a matku urazil tím, že
neustále vyzvedával Arturovo vzdělání a k
autorství pomluv se moc nehlásil. Později jsem se
zcela náhodně dozvěděla, že Artur se dopustil
takových malých, nepatrných lží, kterými vylepšoval
svojí osobu. Pracoval v továrně, studoval při zaměstnání
a na žádné gymnasium nikdy nechodil. Ve svém životě
miloval jednu osobu, bezmezně a oddaně. Touto bytostí
byla jeho neteř Beáta, a já někdy měla pocit, že
se těší, až tato dívka dospěje. Já litovala úplně
jiné věci. Ne Artura a jeho otrocké lásky k Beátě,
ale toho, že jsem krásného a okouzlujícího Evžena
nepotkala v době, kdy byl ještě svobodný. Je fakt,
že pěkní chlapi jsou nejdříve zadaní. |
||
Jana Marečková |
||