Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Běla,
zítra Slavomír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Proč mi mí Korektorané nerozumějí...?
 
V poslední době stále častěji se závistí a žárlivě vzpomínám na Mozartova sentimentální slova o tom, jak mu jeho Pražané rozuměli. Proč mluvím o tomto bavorském géniovi (Tonda Salieri byl stejně lepší), když v hudební oblasti stoprocentně rozeznám pouze Beatles od Smetany a Jardu Wykrenta od Edith Piaf? Stalo se to vše asi tak...
 
Kdysi jsem byl víc ve světě než doma, čeština mi moc nevoněla. Ač antiglot, soukal jsem si do paměti rozličná cizí slova, až jsem pochopil důvod zkázy Babylonské věže. A pak mě přestaly cizácké způsoby bavit. Navíc si víc a víc dovoloval můj ischias, stále častěji mě blízkovýchodní Arabové měli za židovského špeha a Izraelci zase za převlečeného islámského teroristu. Až mi došla trpělivost, trochu též síly, tak jsem zalezl za pec a začal raději znovuobjevovat své rodné Valašsko.
 
A také taje toho nejúžasnějšího jazyka, jakým je bezesporu moje mateřština. Stal se ze mě slovní hračička. Nevydal jsem se sice po stopách tvůrců staročeského hřebenového chvoštiště, klavírního silnobřinkoklapkostroje či kapesní smrkonosopleny, přesto jsem si začal vymýšlet, přejímat a kombinovat rozličné novotvary.
 
Naší, bůhví odkud přitoulané kočce jsem dal jméno Nina. Ne však jako vzpomínku na svá sibiřská putování, ale z mnohem prozaičtějšího důvodu; byla to zkrátka ve vztahu ke mně něžná, inteligentní a nezávislá altruistka. Navíc jsem přátele možná poťouchle zdravil: Jak se enkávéde nebo Jak se vejde? Uklidňoval jsem je: Z nejhoršího jsme uvnitř, Nesvěšujte, jste v pořadí či S důvěrou se na mě převraťte...! V mluveném projevu mi to procházelo, horší bylo, když jsem tato slovní spojení začal psát a jitřil tak vzdělanost počestné obce korektorské.
 
Možná těmto hodným a sečtělým lidem vadilo, že jsem z nich udělal národ Korektoranů, jelikož mi začali o hlavu otloukat nejen mé vlastní chyby a překlepy, ale hlavně netradičně pojaté slovní produkty, jimiž jsem mínil protestovat proti zažitým verbálním konvencím a klišé. Shakespearovi jsem říkal Třasohruška, zbořil jsem mýtus o Bohu, jenž měl, God save the Queen, ochraňovat královnu a místo toho jsem zavedl Got safe the Sex a Slivovici, tedy nutnost mít v rámci boje proti AIDS a šárce v bezpečí sex i karlátkovou medicínu.
To vše by mi ale možná prošlo, pokud bych nenahradil zjemnělost eufemismu eufeminismem, tedy mým označením pro všechny udatné Šárky a Vlasty Evropské unie. Rozlítil jsem též investigativní publicisty, jež jsem rozdělil na pulicisty a zhoubné cisty. Jak jste jistě pochopili, druhé pojmenování bylo pejorativní, zatímco to první přináleželo všem žurnalistům, jejichž reportáže by si zasloužily nejmíň Pulitzerovu cenu.
 
Vrcholem mé troufalosti však zřejmě bylo přetvoření francouzského slova šťastný - heureux - ve štěstíčko heurieux. Přiznám se, že na ten nápad přišel zřejmě francouzský básník, jenž si říká na jednom z webů Darmoděj. Mně se však toto jím používané slůvko zalíbilo a přiznám se, přichystal jsem s ním pro své milované korektory pastičku.
 
Nikde se v běžné standardní francouzštině toto slovo nevyskytuje. Povrdila mi to tajemnice francouzské ambasády v Praze paní Leroy. Ovšem dodala, že to může být básnická licence pro vyšší míru slasti. A o tu mi šlo.  Asi jako u nás třeba milovníkům motorismu, kteří se laskají s bouráčkem (nóbl auťákem), mají trabantisty za nestandardní prďoly a včasné objevení skrytého radaru za štístko.
 
Navíc jsme s mojí Pavlinkou jednou zavítali na noc do městečka Heurieux nedaleko Lyonu a bylo nám tam... no, báječně. Zkrátka štěstíčko... Tak proč mi moji Korektorané na začátku tuhé zimy nerozumějí, když jim nevadí, že už není povoleno chodit v kožiších, ale v kožichách, zatímco lingvisté se topí v hříchách a učitelům češtiny kručí gramaticky v břichách. Brr...
 
Břetislav Olšer


Komentáře
Poslední komentář: 07.01.2007  20:51
 Datum
Jméno
Téma
 07.01.  20:51 Ludvík
 06.01.  15:27 miša
 06.01.  13:28 Dagmar
 06.01.  07:49 Pavla