Afrodité
Jak jsem slíbil, vracím se do krajů kolem řeckého Olympu, tentokrát přímo na něj, mezi bohy. K těm nejvzácnějším patřila Afrodité, bohyně lásky i krásy. Hned na začátku prozradím, že pokud se setkáte se jménem Venuše, jde jenom o římskou variantu stejné bohyně, někdy se také nazývá Venuše-Afrodité.
Přesný původ bohyně vám neprozradím, podle jedněch byla další z Diových bokovek, podle jiných se zrodila z mořské pěny. Proto se jí také někdy říká „z pěny zrozená“. Snad si ji vybavíte z povídání o Paridově soudu, při němž dohodila trojskému princátku nevěrnici Helenu a nastartovala tak zkázu bohatého města.
K Afroditě patří květy a vůně, láska a příjemné pocity. Pravda ovšem také je, že nebyla zrovna vzorem manželských ctností a jako žena nepříliš fešného a kulhavého Hefaista se podhrabávala až nečekaně ráda. Zanášela často a skoro veřejně, jednou ji dokonce k jednomu nevěrnému lůžku manžel, kovář, umně přikoval, ale ani to jí nezastavilo. Nebudu vypočítávat všechny její nemanželské děti. S bohem války Áresem povila čtyři děti, ale zapamatujeme si určitě Erose a jeho nebezpečný luk a šíp. Za zmínku ještě stojí syn Hermův, Hermafrodít, který měl dvě pohlaví a dal tak jméno málo existující přírodní odchylce. Dvě děti povila i Poseidonovi a patrně u vína přišla k dítěti i s jeho bohem, Dionýsem.
Jako bohyně lásky tomu citu nejen přála, ale jeho nedostatek uměla i trestat. Stručně jsem tady vyprávěl příběh chlapce zamilovaného do sebe, kterého známe jako Narcise. Utopil se ve studánce, zahleděný do vlastní krásy. Naopak sochař Pygmalion (také jsem ho zmiňoval) prosil o oživení krásné sochy a Afrodité mu nejen vyhověla, ale oživlá socha svému stvořiteli porodila i dítě.
Jak víme i ze Sněhurky, krasavice jiné krásky okolo sebe nemilují. Příběh krásné Psyché a syna bohyně Erose si možná povíme příště. Ovšem, když jsme u té ženské krásy, ta mužská, legendární, se jmenovala Adonis a o jeho lásku se dělila Afrodité s Persefonou, ženou krále podsvětí Háda. Tenhle příběh vám podrobně vyprávět nebudu, ostatně podle jedné verze Adonise zahubil na lovu divoký kanec, podle druhé he nechal zlikvidovat sám žárlivý Áres, bůh války. Mravy na Olympu trochu připomínají naši politickou scénu, nezdá se vám?