Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miloš,
zítra Zora.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Strategie přežití - (3)


Krása motýlích křídel - tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 až skoro do poloviny letošního února. Když jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, že jsme se rozhodli ji alespoň částečně přenést na stránky Seniortipu ve formě seriálu článků. Národní muzeum, zejména autor a komisař výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstříc, poskytlo scénář výstavy a umožnilo užít i některé ukázky z panelů. Text ze scénáře vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil I. Antušek junior. Každý pátek máte tedy možnost nahlédnout do života motýlů, létajících perel přírody.


Strategie přežití

 

Poletující motýl je trvale vystaven útokům různých predátorů, ve dne hlavně ptáků, v noci zejména netopýrů. V průběhu evoluce se u motýlů vyvinuly dvě vzájemně se doplňující účinné strategie obrany. První spočívá ve využití jedovatých látek, druhá v co nejdokonalejším splynutí jejich těla s okolním prostředím.


U maskování jde v podstatě o tvarové i barevné přizpůsobení těla činící motýla nenápadným a obtížně rozeznatelným pro predátora orientujícího se zrakem.


Velmi rozšířeným typem je přizpůsobení zbarvení těla podkladu (tzv. ochranné nebo krycí zbarvení), na kterém motýl sedí. Tuto obrannou strategii využívají především různé druhy nočních motýlů. V jejich zbarvení se uplatňují šedé, hnědé až okrové odstíny, jejichž kombinací vznikají příslušné kresebné ornamenty zajišťující dokonalé splynutí motýla s podkladem. V souladu s vývojem barevného maskovacího ornamentu se vyvinul i odpovídající způsob chování, jako např. schopnost zvolit si vhodný podklad, shodný s kresbou křídel a správně zaujmout polohu těla. Některé druhy motýlů zesilují maskovací efekt zbarvení křídel s příslušnou polohou těla, jako např. na zemi sedící okáč metlicový (Hipparchia semele). Ten naklání své tělo na bok, aby co nejvíce zkrátil délku vrženého stínu. Velmi běžné u motýlů je napodobování částí rostlin nebo jejich orgánů (listů, květů, semen). Některé druhy motýlů napodobují i neživé prvky podkladu, jakou jsou např. výkaly ptáků.


Mnoho druhů tropických otakárků, jako např. otakárek (Graphium sarpedon) z jižní Číny, má na křídlech různě uspořádaná poloprůhledná okénka, která mají rovněž maskovací funkci. Někteří predátoři se totiž orientují pomocí stínu vrženého sedícím motýlem, a poloprůhledná okénka sedícího motýla rozkládají vržený stín a stírají tak vlastní obrysy motýla.

 


Graphium sarpedon - otakárek

 

Velmi častá u denních motýlů je kontrastní kombinace černé a bílé. Tato barevná kombinace v zástinu stromů s mihotavými průniky slunečních paprsků skrz koruny stromů rozkládá obrys letícího i sedícího motýla na několik částí.


Výstražné (aposematické) zbarvení
Pestře zbarvené druhy motýlů jsou obvykle jedovaté nebo nechutné. Jedovaté látky obsažené v tělech těchto motýlů pocházejí zpravidla z živných rostlin housenek přecházející v původním, nezměněném stavu, z housenky do tkání motýla. Jedovaté látky jsou pro motýla neškodné, protože jsou bezpečně uložené ve specializovaných tkáních. Ty se tak stávají nejen bezpečným skladištěm jedovatého odpadu, ale současně chrání motýla před predátory. V těchto tkáních se mohou ukládat pro obratlovce i velmi jedovaté látky, jako kyanidy, alkaloidy, kardiovaskulární jedy apod. Kromě pestrého zbarvení se jedovatí motýli vyznačují i pomalými pohyby a malou plachostí. Účelem požití jedovatých látek predátorem však není jeho zahubení, ale prožití otřesného zážitku, který natrvalo utkví v jeho paměti. U některých druhů se rostlinné jedy nashromážděné předcházející generací mohou dokonce vajíčky předávat i potomkům.


Vřetenušky patří mezi naše nejjedovatější motýly. Jejich nápadné zbarvení varuje útočníky před jejich požitím, protože ve svém těle obsahují nebezpečné kyanidové deriváty.


Často používanou obrannou strategií proti predátorům je kombinace ochranného a výstražného zbarvení (tzv. pseudaposematismus). Spočívá v náhlém, neočekávaném odhalení kontrastního zbarvení nebo kresby (tzv. fulgurace). Účelem této strategie je překvapit, šokovat nebo zmýlit predátora. Překvapený predátor zanechá pronásledování, nebo poskytne motýlu dostatek času k úniku a vyhledání nového úkrytu.

 

  


  
Výstražné (aposematické) zbarvení a kresba u nechráněných druhů jsou založeny na archetypech dědičně zakořeněných hluboko ve vědomí predátorů (nevyjímaje člověka). Například kombinace červené a černé je tradičně spojována se silami podsvětí, či jinými ohrožujícími faktory. Podobně jsou vnímány i oči, jejichž upřený pohled je podle archetypálního vzorce vnímán příjemcem jako projev dominantně agresivní povahy svého nositele.


Lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus) – velké oční skvrny často s anatomicky prokreslenými detaily mají při náhlém odhalení na predátora šokující účinek spojený s úlekem a zpravidla jej odradí od dalšího útoku.


Babočka paví oko (Inachis io) – černý rub křídel kombinovaný s kontrastně zbarvenou lícní stranou s očními skvrnami na purpurovém podkladě. Výstražný efekt zbarvení je navíc ještě zesilován chřestivými zvuky.


Inachis io - babočka paví oko


Mimeze
Jedovatí nebo nechutní motýli jsou převážně nápadně zbarvení, aby predátory upozornili na svou jedovatost, a ti si je trvale zapamatovali. Proto mnoho jedovatých druhů používá společně určité, běžně rozšířené barevné vzory, které jsou pro predátory snadno čitelné, a také zapamatovatelné.


Heliconius - evoluce motýlů

 

Tento jev, kdy chráněné, příbuzné i nepříbuzné druhy využívají k stejnému účelu shodný barevný motiv, se označuje jako Müllerova mimeze a kromě motýlů se uplatňuje i v jiných skupinách hmyzu. Připomeňme si například žluto-černé žíhání různých druhů vos a kutilek s jedovatým žihadlem. Obrovská výhoda této strategie spočívá v tom, že jednou jedovatým druhem postižený predátor si zapamatuje jeho vzhled, a pro jistotu se napříště vyvaruje útoku i na všechny podobně vypadající druhy. Aby zvýšily své šance na přežití, chráněné druhy jsou navíc vybaveny pevnou a zároveň pružnou kutikulou, odolávající i pevnému stisku zobáku nebo čelistí, takže upuštěný motýl nejeví zpravidla žádné známky vážného poranění.


Nechráněné, bezbranné druhy motýlů,využívají strategie nápadného vzhledu chráněných druhů jako předlohy k jejich napodobování. V přeneseném významu se tak beránek halí do roucha vlčího. Tento jev, zejména v tropických oblastech běžně rozšířený, bývá označován jako Batesova mimeze. Pro účinnost této strategie musí být však splněn základní předpoklad – napodobující jedinci se musí vyskytovat vždy v nižším počtu než jimi napodobovaný vzor.


Názorným příklad k tomuto jevu poskytuje otakárek (Papilio dardanus). Tento v Africe dalece rozšířený druh napodobuje různé druhy afrických monarchů podle jejich zeměpisného rozšíření. Zajímavé je, že k napodobování mají sklon jen samice, kdežto samci si zachovávají původní vzhled typický pro většinu otakárků.
http://www.alexfreeman.co.uk/thesis/3/3.html


Pokračování příští pátek...


Ivo Antušek

Krása motýlích křídel (1)

Motýlí rekordmani (2)



Komentáře
Poslední komentář: 07.04.2012  20:03
 Datum
Jméno
Téma
 07.04.  20:03 bea
 07.04.  18:04 Dixi
 07.04.  06:03 Bobo :-)))
 06.04.  15:25 Pavel
 06.04.  11:22 Věra
 06.04.  10:07 Vesuvanka díky
 06.04.  07:14 Hany
 06.04.  06:43 hera