Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lenka,
zítra Petr.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Umění těšit se ze života
 
V sobotu v půl jedenácté ráno mne vzbudil telefon. Rozespale zvedám sluchátko, a slyším  hlas mé kamarádky. Zoufalý.
Za ty tři roky už jsem si zvykla. Tedy – nezvykla, ale nijak zvlášť mne to nepřekvapuje. Pravidelnost jejich, pro mne krutě ranních telefonátů o sobotách, svátcích a volných dnech je předvídatelná. V hodině, kdy já dosnívám svůj další nádherný sen o životě jaký bych měla, kdybych…, ona má již umytá okna, vyprané prádlo, vycíděný byt, a nudí se. Kdyby se jen nudila! Ona kvílí: „Co mám dělat? Kam a hlavně s kým mám někam jít? Teprve je sobota, venku je krásně, a čumím u okna a brečím! Jak je to možné, že ty jsi v pohodě! Na tebe nepadají ty stěny, nedráždí tě to ticho v bytě? JAK MUŽEŠ TAKHLE ŽÍT! „
 
Chápu ji, a je mi jí moc líto. Dvacet let prožila v nádherném manželství. Jsem oprávněna k tomuto konstatování, jelikož jsem toto manželství studovala  zblízka a do detailů po celých 20 let. Krásní, zdraví dva synové, bezvadný, milující a obětavý manžel, nádherný velký pes. Full house – jak říkáme my češi. Plný dům dění. Mluvení. Pohybu. Potřeb a srandy. Její chvilka o samotě, to byla chvilka, kdy si zalezla do koupelny a pustila sprchu. Pokud jí tam ovšem nevlítl pes, nebo se některý ze synů, který právě nutně potřeboval cokoliv z koupelny. Manžel tam vlítával pravidelně, protože ji miloval. Říkal tomu: „Nepotřebuješ umýt záda, miláčku?“
 
Pak přišla naše plyšová revoluce. Manžel, vedoucí pracovník, člen a výkonný činitel ve straně komunistické o své vedoucí  místo přišel. Zároveň díky paradentóze (za to teda revoluce nemohla, opravdu ne!) přišel o zuby. A o náladu. A o sebevědomí. A smysl pro humor. Najednou se v bytě pohyboval člověk podrážděný, nespokojený, s protézou a pocitem nesmírného ublížení.
Nejlepším lékem na tyto neduhy pánů středního věku, jak všechny víme, je milenka. Pozvedne sebevědomí, polichotí, pochválí, vyposlechne – a tak nádherně chápe! (zvláště, když je chytrá,  uvědomí si, že samotná s malým synem to bude mít v nastávající éře těžké, a že nějakého živitele rodiny asi potřebovat bude).
Bývalý ideální  manžel, nyní tokající skoro padesátník tedy odešel. Oženil se a získal pocit nových netušených možností, slibného vývoje a pocitu, že omládl.
Vzal si mladší ženu.
Vzal si s sebou i psa.
Vzal si s sebou sebevědomí mé kamarádky a vzal si s sebou také její dosavadní smysl života. Synové postupně odešli také. Oba do světa – oba úspěšní a naplno žijící. Nejdřív jeden, pak druhý!
Kdyby byl ještě třetí, (či dalších pět) odešli by i ti, protože taková je život!
V bytě zůstala najednou žena, kterou nikdo nepotřebuje. Nikdo po ní nic nechce. Bloumá z pokoje do pokoje, utírá znovu a znovu prach. Ticho. Klid. Koupelna i záchod - pořád prázdné místnosti. Hrající televize či rádio ještě více podtrhuje její pocit osamění. Kamarádky nemá, žila pro svoji rodinu a teď se vtírat do jiných rodin bylo pro ni ponižující.
 
Tři roky po večerech (ale často i v hodinách denních) kvílela a hledala chybu. V sobě, v manželovi, ve světě, ve vesmíru, v Havlovi, ve svých rodičích. Dostávala fobie z toho být sama doma. Představa, že nic nemusí, že v koutě netrčí koš nevyžehleného prádla, na sporáku nebublají tři hrnce, pes nevymáhá procházku a manžel milování, že se zase asi nedostane k tomu, aby konečně vyřadila všechny děravé ponožky a košile s roztřepenými manžetami ji postupně dostala do stavu deprese. Pocitu zbytečnosti. Marnost nad marnost….
 
Sledovala jsem její duševní devastaci s obavami. Stárla. Přestala o sebe pečovat – proč taky.
 
Jelikož můj život se odvíjel na základě absolutně odlišného scénáře, začala jsem trpět i já. Jejím zoufalstvím, bezradností. Neschopností žít!
Miluji svou kamarádku. Díky mnoha a mnoha věcem, kdy mne tahala z průšvihů, vždy mně pomohla, když jsem padala, a nezřídka i padla hluboko do temnot. Byla se mnou při  mých nejhorších okamžicích mého nabitého a šíleného života. Byla vždy oázou klidu a mým pevným bodem, když vše ostatní se hroutilo a černalo.
Cítila jsem obrovský dluh!
Teď se role obrátily a řekla jsem si, ne, v tom ji nenechám!
 
Po dlouhé době a dosti diplomatických náznacích jsem ji přesvědčila, aby se podívala na stránky Seniortip. Nejdřív nezabrala. „Co blbneš!“, říkala. „Já ještě nejsem senior! Je mně sotva padesát a nechci se zařadit mezi odepsané starce!“
Chvilku mi ještě trvalo, než jsem jí vysvětlila, že nejsme starci, že jsme lidi s chutí žít, i když hodně z nás zůstalo z nějakých důvodů samo. Konečně se mi podařilo vytáhnout ji na první akci. Prudce ožila! Zjistila, že se zde nešourají lidé nad hrobem, ale osůbky a osobnosti plné elánu a chutí žít! Teď už jen zírám, jak se zapojila do ruchu, jak chodí se „starci“ po horách, na srazy, na různé přednášky. Už se mi dokonce přiznala, že těm „starcům“ kolikrát  nestačí. A že tam má konečně pocit, že je mezi svými! Najednou nemá čas na okna, na prach, tiše usedající za její nepřítomnosti na nábytek. Zjistila, že má čas konečně sama na sebe, že může vlastně dělat co chce, co ji baví, k čemu má blízko! Dávno zasunuté sny a touhy – poznat záhady vesmíru, toulat se jen tak, bez povinnosti starat se o krmivo pro rodinu po horách. Chodit na procházky, poznávat, co jí dříve unikalo.
Omládla! Ale to my všichni, kteří jsme to prostě nevzdali jen proto, že padesátka zaťukala, či brzo zaťuká na naše dveře bytí! Nová přátelství, kamarádství, porozumění.
 
Moje veselá kamarádka mi teď neustále nadává, když sedím o víkendu doma. Že ztrácím čas, a teď je to ona, kdo mne přemlouvá, ať žiju!
Docela dobrý pocit mám…
Dagmar Jarošová


Komentáře
Poslední komentář: 30.05.2007  21:42
 Datum
Jméno
Téma
 30.05.  21:42 Ludmila T
 30.05.  10:51 Pavel
 30.05.  10:45 Gertruda Odpověď.
 30.05.  07:53 janina
 30.05.  07:45 wiki