Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pozdě bycha honit
 
Když jsem si před časem přečetl, že se v Brně konala výstava fotografií paní Gréty Popperové bylo mi líto, že ji nemohu shlédnout. Teď je tato výstava v Praze, v Obecním domě, a hned jsem ji navštívil.
 
Margaretta Popperová  patřila k fotografům, kteří už v době před mým narozením, okolo roku 1930, pěstovali  tzv. novou fotografii. Věnovala se nejen ateliérovému portrétu a etnografické fotografii, ale zachovaly se i její jedinečné momentky z pražských ulic, které zachytily tehdejší život ve vynalézavých kompozicích a v nezvyklých úhlech pohledu. Ty způsobily, že se velice výrazně zapsala do historie meziválečné fotografie v ČSR. Cenili si ji už tenkrát, byla členkou Klubu německých fotografů amatérů v Praze a získala mnoho medailí a ocenění i na mezinárodních salonech.
 
To všechno jsem donedávna nevěděl, ač jsem Markétu, jak si nechávala říkat, protože Gréta bylo jméno v českých kruzích zprofanované, znal. Byla to totiž nejlepší kamarádka mé maminky. Téměř každý týden si pro ni přišla a šly společně na procházku: tu na Letnou, tu do Stromovky, tu do Šárky, podle počasí. V Šárce jsem jednou byl dokonce s nimi a pamatuji, že fotoaparát měla s sebou. Bohužel jsem tomu nevěnoval pozornost a ani mě nijak nezaujalo, když mi mamka říkala, že „teta Manteka“, jak jí říkaly moje děti, fotografuje.
Kde se dámy seznámily už nepamatuji. Asi na nějakém kongresu, kde maminka tlumočila. Markéta pracovala na Mezinárodním svazu studentstva u J. Pelikána, kde mohla využít svých jazykových znalostí. Na nějaké akci se asi setkaly, padly si do očí, a tak vzniklo jejich dlouhodobé přátelství.
Dnes už nežije, zemřela v roce 1976 a moje mamka o 20 let později. Dnes lituji, že jsem nevěděl, kdo je a co umí. Jak rád bych se mnohému přiučil. Její fotky ještě dnes jsou uměleckým svědectví doby vzniku.
Ivo Krieshofer
Další články autora:
Klapoklidez
Čekání na válku
Lidé zkazí všechno
Proměny pražské Letné
Milionářem snadno a rychle
Za teplem na Kanáry
Francii mám rád
Ischia - láska má
Izrael - cesta za kořeny rodu
Tamagoči pro dospělé
Nic není zadarmo
Je politika svinstvo?
Rodná ty mluvo
Můj přítel bolševik
Šestapadesátý
Jak námi manipulují
Povídání o nákupech
Pohled z okna - Fantazie?
Potomci a my
Velký rozruch
Kam půjdu na houby?
Sportovci nebo artisté?
Pohled z okna-neobvyklé setkání
On a Ona
Co jsme si představovali
Zahozené štěstí
Můj pan profesor
Kde bydlíte?
Pokec
Můj přítel milionář
Den blbec
První sex trapas
První selhání
Zasažen bleskem
První nevěra
Ztracený syn
První zkušenost
Dopis nové řidičce
Pomník mé stolici


Komentáře
Poslední komentář: 04.12.2006  10:54
 Datum
Jméno
Téma
 04.12.  10:54 Věra NL dotaz