Srpnové glosy ...
Policejní prezident Vladislav Husák přišel s návrhem, aby byla na některých českých dálnicích povolena rychlost 170 km. Kolem toho se rozvinula debata, zda tomu odpovídá technický stav dálnic a někteří argumentovali tím, že už před novým silničním zákonem takovou rychlostí mnozí majitelé silných aut běžně jezdili. (A někteří už zase jezdí – pozn. autora.)
Člověk, který se dopravním provozem zabývá, musí takové názory odmítnout. Nejde totiž jen o stav silnic, ale především o řidiče. Říká se, že chlap nepřizná dvě věci: že je špatný řidič a špatný milenec. Toto žertovné tvrzení je však pravdivé a pověst českých řidičů v Evropě potvrzuje, že patří k těm na dolním konci žebříčku. Jsou nezodpovědní, neochotní přijímat pravidla a řídit se jimi. Přidejme k tomu nezkušenost a hazardérství mladých řidičů, úbytek smyslového vnímání u starších, starosti rodinné i existenční, nemoci, únavu, vliv počasí, alkohol a drogy a mnoho dalších faktorů, které vstupují do hry a hovoří proti paušálnímu povolení uvolnit rychlostní limity. Při sledování německého seriálu Kobra vidíme, k jakým koncům neomezená rychlost vede. Výrobcům aut, opravnám, pohřebním službám, sanitkám apod. by to však prospělo.
Skutečnost, že s podobným návrhem veřejně vystoupí policejní prezident, jehož nedávno novináři přistihli při takové rychlosti, je šokující. Jeho úkolem je dbát o dodržování zákonů, za to je placen, ne však za jejich porušování a posuzování. Jeho vystoupení ho podle mého názoru diskvalifikuje na funkci, kterou zastává, a bude-li novou vládou vyměněn, bude to jen dobře.
V televizi jsme viděli slzy prolévané na pět let odsouzenou paní Jiřinou Kaplanovou, která poskytovala nesplatitelné úvěry řeznickému a fotbalovému magnátu Chvalovskému. Byl prý V.I.P. a pokyny k poskytnutí úvěru dostávala shora, od vedoucích činitelů Komerční banky, jímž se nic nestalo. Docela jí to věřím. Smlouvy však uzavírala jménem banky ona, a tudíž je za ně odpovědná. Určitě dostávala ve své odpovědné funkci nadstandardní plat. A tak, i když je mně 66leté dámy osobně líto, s rozsudkem souhlasím. Sám jsem se za bývalého režimu stal vedoucím katedry vzdělávání v jistém koncernovém podniku a finančně jsem si polepšil. Odpovídal jsem mj. za vydavatelskou činnost. Můj šéf mi předkládal k vydání rukopisy vedoucích pracovníků podniku a já s nimi uzavíral smlouvy za desetitisícové honoráře. Rukopisy obsahovaly popisy práce jednotlivých organizačních složek a jejich hodnocení, plány elektrifikace či řešily možné využití nových technických prostředků. Vycházely v několika desítkách, nanejvýš stovkách exemplářů. Zanedlouho jsem pochopil, že to je postranní cesta, jak z podniku vysát další peníze k již nadstandardním platům papalášů, a že můj šéf dostává z honorářů provizi. Smlouvy jsem ovšem podepisoval já a nesl odpovědnost. Vyvodil jsem z toho důsledek: po půl roce jsem z podniku odešel. To mohla paní Kaplanová také udělat a nemusela dnes stát před soudem.
Platí nový silniční zákon. Docela mně zajímalo, zda to je v provozu vidět. Trochu ano. Už mě nepředjíždí tolik aut, když jedu nejvyšší dovolenou rychlostí, ale je jich víc, než na počátku července. Zbytečně. S taxikářem, který neunesl, že jsem na Podbělohorské dodržoval předepsanou třicítku a předjel mě, jsem stál o 5 minut později na dolním konci Holečkovy ve frontě na zelenou. Do jednosměrky, kde bydlím, vjel řidič v protisměru a klidně tak zaparkoval, než se najedl v blízké restauraci. Že by si na něj někdo došlápl mi není známo. V hustém provozu vjíždějí řidiči na zelenou do křižovatky, i když nemohou pokračovat a brání kolegům z boční ulice v jízdě, když jim naskočí zelená. Motocyklisté klidně předjíždějí vpravo nebo za souvislou čárou a nic se neděje. Jeden do mne málem vrazil. Policistu, státního či městského, nevidno. Asi mají dovolenou.
Bude-li to takto pokračovat, zákon se zařadí mezi ostatní, které parlament schválil, ale nikdo se jimi neřídí.
Události v Libanonu, překažený útok na transatlantické letecké spoje, nedávný plošný výpadek elektřiny znovu ukázaly, jak je západní civilizace snadno napadnutelná. Terorismus se stal zbraní bezmocných a my všichni jsme ohroženi, protože patříme k bohatým zemím. Hitzballáhu stačily kaťuše z druhé světové války, aby potupily izraelský pocit nezranitelnosti, londýnským teroristům běžně dostupné chemikálie, jedna či dvě nálože na citlivém místě by stačily vyřadit z provozu rozvod proudu v celé Evropě. Teroristé nemusí mít ani příliš rozvinutou fantazii. Producenti filmových trháků jim nabízejí bezpočet možností, stačí si jen vybrat. To divákům znovu připomněl americký televizní film Žízeň, v němž bylo třistatisícové město ohroženo mikroorganismem, který se usídlil v zásobárně vody a v rozvodné síti. Představa, že rozpory mezi křesťanskou civilizací a islámem porostou, a že přijde doba, kdy budeme muset kontrolovat přístup k vodním zdrojům, rozvodnám elektřiny a plynu apod. tak, jako se kontrolují cestující na leteckých linkách, je úděsná. Je to ale tak nemožné?
Advokát zastupující obviněného policistu Tomáše Čermáka, který zbil Kateřinu Jacques, podal trestní oznámení na poslankyni Strany zelených v souvislosti jejím jednáním při letošním prvomájovém protestu v Praze. Paní Jacques s dětmi vyjadřovala svůj nesouhlas s povoleným průvodem neonacistů. Policie se starala, aby nedocházelo k fyzickým kontaktům mezi demonstranty a účastníky průvodu. Paní Jacques prý byla policistou Čermákem minimálně třikrát vyzvána, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupovala do prostor, kde by mohla kontaktovat zadní voj neonacistů, ale příkaz zcela záměrně a účelově neuposlechla. Neuposlechla ani dalších výzev a varování, že proti ní bude použito donucovacích prostředků, což se pak stalo. Alespoň tak to tvrdí policistův advokát. Poté paní Jacques, v té době vedoucí oddělení na Úřadu vlády, uvedla, že ji policista bezdůvodně napadl a zbil, o čemž svědčil mnohokrát v televizi promítaný filmový záznam a dokonce tvrdila, že jí ubližovali i na místním oddělení Policie ČR.
Všichni jsme byli v šoku, že se něco takového může stát. Dnes, po několika měsících, kdy byla paní Jacques zvolena poslankyní za Stranu zelených, se věc začíná jevit v jiném světle. Zdá se, že šlo z její strany o předem připravený marketingový tah, který ji měl zviditelnit a přispět k jejímu zvolení za poslankyni. I ty pohotové filmové záběry jsou podezřelou okolností mluvící v její neprospěch. Naproti tomu nekompromisní zásah policisty se teď dá považovat za odpovídající. Dělal svou práci. Policisté jsou přece cvičeni k tomu, aby postupovali tak, jak se stalo, bez ohledu na vedlejší okolnosti. Jsou příslušníky ozbrojené složky mající dbát na dodržování zákonů, což nebývá pro přestupce příjemné. Jsou neoblíbeni, a na tom zřejmě postavila paní Jacques svůj plán.
Oznámení na paní Jacques pro podezření z trestného činu útoku na státní orgán, urážku a pomluvu policisty považuji tedy za správné a paní Jacques by se měla odpovídat před nezávislým soudem, který rozhodne na základě svědectví a důkazů, jak to ve skutečnosti bylo. Poslankyně – neposlankyně.
Ivan Krýs