nejrůznějších událostí v nezměnitelné posloupnosti, ale všichni máme křestní jména, která do něj byla po staletí zapisována. Zvyk obsadit všechny dny kalendářního roku jmény se rozšířil v počátcích křesťanství a jmen je dnes podstatně více než dnů v roce. Proto není nic neobvyklého, že na každý kalendářní den připadá hned několik jmen najednou.
V našem seriálu pátráme po jejich původu nebo si připomínáme třeba významné nositele těchto jmen. Budeme rádi, když nám v tomto hledání pomůžete.
Víte-li nějakou legendu nebo znáte-li příběh, pojící se se jménem v kalendáři, napište nám ho (info@seniortip.cz) a staňte se spoluautory tohoto seriálu.
Svátek má Václav
Václav je staré jméno slovanského původu a znamená „více slavný, slavnější“. Podobný význam má i jméno Boleslav. Podle českého občanského kalendáře se jeho svátek slaví právě dnes, stejně jako jeho ženská obdoba, Václava. Toto jméno dnes nalezneme ve všech kalendářích, dokonce i ve světovém. Nejznámější z Václavů je bezesporu svatý Václav, který se stal našim ochráncem v dobách zlých i dobrých. Je to jediný český světec, který je uveden i v římském kalendáři.
Václav pocházel z generace křesťanských Přemyslovců. Byl nejstarším synem knížete Vratislava I. a Drahomíry, jeho prarodiče byli Bořivoj I. a Ludmila. Měl dva bratry Boleslava a Spytihněva, který však záhy zemřel, a dále čtyři sestry, z nichž je známá jen Přibyslava. Stal se knížetem, ale jeho protivníci v čele s bratrem Boleslavem jej na konci desátého století ve Staré Boleslavi zavraždili. Ihned po smrti začali lidé knížete uctívat jako mučedníka. Světce z něj učinil právě bratr Boleslav, který nechal jeho tělo po nějakém čase přenést do Prahy a tam pohřbít do kaple na Pražském hradě. Toto byl podle tehdejších zvyklostí kanonizační akt, který se rovnal svatořečení. Koncem desátého století bylo Václavovo jméno zařazeno do seznamu svatých. První, jemu zasvěcený kostel byl postaven roku 972 v Proseku u Prahy. Od jedenáctého století se objevuje jeho jméno a podobizna na mincích a vladařských pečetích. Václav se stal hlavním patronem našeho národa, ale nejen našeho národa, ctili jej i v dalších zemích tehdejší Evropy. Ve třináctém století vznikl slavný svatováclavský chorál, který se stal středověkým ekvivalentem novodobé státní hymny. Jeho slávu dále šířil císař Karel IV. Sám o něm sepsal legendu a nechal vyzdobit jeho kapli v katedrále svatého Víta. Královská koruna je od té doby zasvěcena svatému Václavovi a každý český panovník ji měl svěřenu pouze dočasně a při korunovaci se zavazoval, že bude vykonavatelem Václavovy vůle.
Kníže Václav se tak stal křesťanským, národním symbolem. Jeho obraz je na pečetích zemského soudu i pražské university a s jeho jménem jsou po staletí spojeny všechny významné události našich národních dějin. V roce 1848 byly před jeho sochou na nynějším Václavském náměstí v Praze formulovány české státoprávní požadavky a v roce 1918 zde byla vyhlášena samostatná Československá republika.
Václavské náměstí bylo mnohokrát svědkem významných událostí i našich moderních dějin. Vždy, když nám je jako národu nejhůře, utíkáme s důvěrou pod jeho ochranu. Pod Myslbekovou sochou na Václavském náměstí se v takových chvílích schází věřící i nevěřící. A tak se stalo, že sv. Václav se stal symbolem naší suverenity a svobody. Jeho osobnost přerostla rámec církve, a proto je od roku 2000 den 28. říjen po zásluze státním svátkem České republiky.