Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pověsti k Šebetovu

 

Co praví legendy a pověsti...



Za císaře Josefa II. byly hromadně rušeny kláštery. Také klášter Hradisko byl 18. srpna 1784 zrušen. Zůstali zde jenom ti, co se věnovali vyučování mládeže, zabývali se vědeckou prácí a nebo ošetřováním nemocných. Ostatní řeholníci museli z kláštera odejít. Bohužel, moc tím utrpěla stará česká literatura. Díky nekompetenci císařských úředníků bylo zničeno mnoho uměleckých předmětů a knih. Tak vám teď předkládám jednu pověst, kterou vyprávěl pan Kavan, kastelán na zámečku.


Jednoho srpnového odpoledne, když už se chýlilo k večeru, bylo vidět na císařské silnici obláček prachu, který se rychle zvětšoval a přibližoval k Šebetovu. Za malou chvíli bylo vidět jezdce na koni. Byl to mladý muž, snědé tváře, oči měl polozakryty kloboukem s peřím. Na sedle mu visely dvě pistole, po boku měl kord. Řeholníci právě končili své večerní modlitby. Představený řeholníků byl již opravdu starý a podřimoval v lenošce, když před branou zámečku bylo slyšet kopyta koně. Pak zařinčely ostruhy a bylo slyšet rychlé kroky na schodech. Na galerii se objevil vrátný Damian s jezdcem a předal představenému list, opatřený pečetěmi. Oznámil, že přijel posel z Vídně od dvora. Představený požádal o svícen a pomalu rozbaloval list. Plamen svíce poskakoval po předmětech v místnosti a představený pomalu pročítal listinu. Mladý posel stál pomalu v pozoru před lenoškou, pod levou paží držel klobouk s peřím.


Pojednou listina vypadla představenému z třesoucích se rukou na zem. Ten sevřel hlavu do rukou a chvíli bylo ticho. Pak představený požádal Damiána, aby svolal bratry a všechny zámecké zaměstnance na nádvoří zámku. Zazněl zvonec, který všechny svolal a představený pomalu scházel schodištěm k nádvoří. Tam přečetl všem nahlas císařský list, který byl vlastně dekretem. Tím rušil klášter na Hradisku a veškeré jmění kláštera, budovy, statky, polnosti a ostatní zboží že se zabavuje ve prospěch státu. Dekretem bylo nařízeno, že se všichni musí neprodleně ze zámku vystěhovat. Kněží, mniši a veškerý personál, měli se prozatím ubytovat v klášteře. Tam měli vyčkat dalších pokynů. Všichni stáli jako přimražení a pak se pomalu rozešli do svých místností. Pak v místnostech blikala světélka svíček, lojových kahánků a i hořících pochodní. Všichni se připravovali na odchod ze zámku. Když se ráno rozednělo, vydali se řeholníci na cestu směrem k Rychvaldu, tudy vedla císařská silnice směrem na Konici a Olomouc. Kromě svých osobních věcí si nesměli nic odnést, to císařský dekret přesně vyznačil. Jenom představený si vyprosil u mladého císařského posla, který na vše dohlížel, velký zámecký kříž. Císařský posel nic proti tomu neměl. Jenže později se zjistilo, že tento kříž byl dutý a v noci do něj mniši ukryli svůj poklad. Tento kříž byl ale moc těžký, proto ho cestou někde zakopali, dodnes se neví kde. Jenom řeholníci místo znali, věřili, že se vrátí zpět a poklad si vyzvednou. Také stačili v noci zavalit část sklepů zámku, tu, kde měli uchovány bečky se vzácnými a drahými víny. Na ty se dodnes také nepřišlo.


Šebetov měl také svého vodníka


To kdysi žila v Šebetově Terezka, byla prý moc hezká a dlouhé bohaté vlasy nosila spletené do copů. A jak se uměla doma v hospodářství točit, byla všude, práci dělala rychle a s písničkou. Všichni o ní říkali, že ten mládenec, který ji dostane za ženu, že udělá terno. A že o nápadníky neměla Terezka nouzi. Hlásili se domácí i přespolní, ale Terezka všechny odmítala. Velice ráda chodila, pokud jí to čas dovolil k rybníčku v zámecké zahradě. Ten měl uprostřed malý ostrůvek, kde byly bílé břízky a byl zde vystavěn malý altánek. A byly zde také labutě.


Terezka se chodívala dívat na celou tu krásu. Jednou uviděla na břehu na hrázi rybníka pěkného mládence. Byl oblečen jako myslivec v zeleném, na hlavě měl zelený klobouk s peřím a na nohou červené boty s třásněmi. V ruce držel pestré barevné pentle, ty nabízel Terezce na zapletení do jejích copů. Již chtěla Terezka po pentlích sáhnout, ale najednou se zarazila, pokřižovala se a utíkala domů. Ještě stačila zahlédnout, jak něco v rybníce žbluňklo a mládenec byl pryč. V tom došlo Terezce, že to byl šebetovský hastrman.


A Terezka nebyla sama, která ho viděla. Lidé ho vídali sedat pod vrbou, jak si hraje s labutěmi. Ale nikdo z nich se nedal zlákat na pentličky a sladké řečičky. Až jednou .... To šel děda Machátů večer z lesa a nesl plnou nůši březového proutí, z nich chtěl udělat pár košťat pro domácnost. Bylo to již na podzim a všichni lidé si dělali zásoby na zimu. Děda se pořád pozorně rozhlížel, měl strach, aby ho neviděl panský myslivec. To by byl děda potrestán za krádež a musel by za to určitě dva dny robotovat na panském. Když šel kolem rybníka, uviděl na hrázi pod vrbou sedět malého chlapce, který měl na sobě jenom košilku a vyřezával si z vrbového proutí píšťalky. Každá píšťalka měla jiný tón a chlapec radostí tleskal rukama. Dědovi se chlapce zželelo, byl už večer, chladno a chlapec byl jenom v košilce. Chtěl ho vzít k sobě do chaloupky, aby se mohl ohřát na peci. Přistoupil k němu zezadu a chtěl ho vzít za ruku. Chlapec se k němu otočil obličejem a děda se celý otřásl ošklivostí. Místo dětského obličeje uviděl škaredý, starý obličej, velikánské vyboulené oči, široká ústa a nazelenalé dlouhé a nečesané vlasy. A jak po něm děda natahoval ruku, chlapec se mu vytrhl a skočil do rybníka, jenom to žbluňklo. Děda se celý strachem roztřásl, myslel si, že se chlapec snad utopil. Už chtěl volat o pomoc, když se ozval ječivý smích. Tak děda hned věděl, že se jednalo o vodníka.


Také na zámku se seznámili s vodníkem. Tehdy bydlela na zámku stará hraběnka Strachwitzová. Byla již dlouho nemocná, měla oteklé klouby a nemohla dýchat a nikdo jí nemohl pomoci. I když si nechala zavolat doktora až z Vídně. Až jí někdo ze zámku poradil starou bylinářku Špačkovou. Tak si ji nechala hraběnka zavolat do zámku a poprosila ji o pomoc. A Špačková jí poradila kořen puškvorce a devětsil, oboje mělo být vařeno ve víně a když tyto dvě věci měly vařit, mělo se do varu přidat březové listí rozdrcené na prášek. Ale jeden háček to mělo ... všechno muselo být posbíráno o půlnoci při úplňku. Tak komorník hraběnky Franz dostal rozkaz, aby všechno obstaral.


Když byl úplněk, vyšel Franz do zámeckého parku a natrhal vše, jak mu bylo poručeno. Už se vracel domů, když viděl, jak z okna panské spíže leze malý človíček, v jedné ruce láhev vína a v druhé pečené kuře. Franz se rozzlobil, pomyslel si, že vidí toho, kdo jim ze spíže kradl již delší dobu dobroty. Přitom zámecký kuchař nosil klíče od spižírny u sebe. Sice se pátralo po zloději, ale na nikoho nemohli přijít. Až tuhle noc ho viděl Franz a chtěl ho za tu krádež potrestat. Tak si ulomil silnou hůl a šel potichu za mužíčkem. Ten došel až k hrázi rybníka, sedl si a začal hodovat. Franz se k němu potichu přiblížil a už ho chtěl přetáhnout pořádně holí, když najednou mužíček zmizel v kořenech staré vrby. Na rybníce se voda zavlnila a komorník jenom viděl, jak mužíček na něj dělá z vody dlouhý nos a směje se. Franz hned ráno oznámil hraběnce a i kuchaři, kdo jim chodí na dobroty. Je to sám šebetovský vodník.


Olga Kotačka

Další články autorky



Komentáře
Poslední komentář: 27.10.2012  12:03
 Datum
Jméno
Téma
 27.10.  12:03 wiki