Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexandr,
zítra Lumír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála hospod


Snad nevadí, že chválu hospod píše nikoliv abstinent, to nehrozí, ale nepivař. Nemá to žádný mravní důvod, nejsou v tom žádné mravní zásady. Pivo mi prostě nikdy nechutnalo a nechutná. Těžko už to změním. Zato atmosféru hospod mám rád.

 


Ne vždy a ne všude, to bych lhal. Když se ovšem potká zajímavý interiér se zajímavými lidmi, bývá útulno. Vzpomínám po létech na atmosféru hospod let šedesátých. Jezdil jsem občas s partou dost ostrých hochů, starších. Vlastně jako závozník, stěhovák. Patrně jsem mezi nimi byl jediný maturant, ale nikoho to nezajímalo, byl jsem pro ně „mladej“, kterého vzali do party překvapivě snadno. Poznal jsem s nimi mnoho tehdejších hospod, některé byly i legendární. Sedět tam ve formance bylo i určité privilegium, nikoliv pro mne, to ne. Občas jsme zajeli a vedoucí volal na číšníka: dojdi pro mlíko, přijel mladej. Byla v tom ironie, nebyla v tom zloba. Byl jsem tenkrát podrobně informován o tom, kde se vaří nejlepší dršťková, kde guláš, kde se hraje gotes a kde se konají noční tajné stripy pro zvané. Zvaný jsem nebyl a nechodil, ale zasvěcený jsem byl. I tenkrát fungovalo podsvětí a s ním spojený polosvět. Měl svá pravidla, zákony.


Druhý hospodský svět měl jinou podobu. Vázal se na jednu konkrétní hospodu, tradiční, tmavé dřevěné obložení na stěnách, rozložité masivní stoly, židle klasické thonetky. Psala se léta šedesátá, kvetl ještě klubový život a v téhle tradiční hospodě se scházel v té době dost slavný ochotnický divadelní soubor. Za prvním sálkem, snad formankou, byl sál druhý, prostorný, rozměrný, s pianinem. Nebojím se napsat útulný. Vedoucí dělala bývalá majitelka, taková sušší, ale fortelná hospodská s drdůlkem, proslavená i skvělou kuchyní. Když v létě byla rodina venku, rád jsem zašel na oběd. Čistý a vyvětraný sál voněl, knedlíky paní hospodské byly proslavené, občas zašlo i pár přátel. Byl to svět osobní, nevirtuální.


I v dnešním virtuálním světě občas do hospody zajdu. V jedné, legendární, má hlavní stan dávný kamarád, jiná, poblíž bydliště, je hlavním stanem mladších, ale skvělých přátel. Zase dřevěné ostění, atmosféra, žádné zbytečné sprostoty, duch soudržnosti. Minule hrály oslavenkyni kytary, servíroval se špičkový guláš jednoho hosta. Ale hlavně tam bylo útulno, člověk potkával člověka. I vynadat si bylo možné přímo, ale nekonalo se. Mám rád svět hospod, svět rovných vztahů bez přetvářky. Putyky rád nemám, to přiznávám a vím, že ta hranice bývá někdy sporná.

Josef Hejna



Komentáře
Poslední komentář: 26.01.2011  10:40
 Datum
Jméno
Téma
 26.01.  10:40 autor
 26.01.  08:46 Kopřiva
 26.01.  08:11 Fanka
 25.01.  19:25 Atzlerova Hospoda našeho mládí
 25.01.  18:01 Lenka
 25.01.  14:54 Jaroslav
 25.01.  09:50 Pavel