Podzimní podlovošské scherzo
Krásné, počasí, typického "babího léta" mě vylákalo opět k výletu na sever. Pohledy z vlaku byly ve znamení mlhy, která během cesty ještě více houstla (zatímco v Praze začínala řídnout), takže Říp a ostatní kopce byly zahalené v šedivém závoji. Dokonce ani Lovoš od nádraží v Lovosicích nebyl v dohledu. Smutný pohled, ale nepoddávala jsem se pocitu zklamání. Věřila jsem, že středohorská krajina nám nabídne něco zajímavého a hezkého - a mlha k podzimu patří.
Vydáváme se naší známou cestičkou na jihozápadním úpatí Lovoše, lemovanou keři a tu a tam ovocnými stromy, vystupujícími z mlhy, která dodává této scenérii nádech grafiky v tlumených barvách zelených, hnědavých a karmínu - jsou to hudební nástroje, které čekají na svého hudebníka Slunce, aby na ně zahrál. Ten zatím nepřichází, protože vládcem krajiny je teď Mlha, která si přeje klid. Ani ptáček nepípne...
Jen tu a tam listí snášející se k zemi, zašelestí. Na cestě se vytváří řídký koberec v okrových barvách, z něhož vykukují kameny. Zaujmou nás jemně orosené pavučiny ve vyšší trávě, potěšíme se ojíněnou modří trnek.
Přicházíme k naší, bohužel vyschlé studánce, Je obložena kamením - čedičem, který si podrobněji prohlédneme, všimneme si jeho jemných barevných odstínů a na některých místech i pórů, které jsou svědectvím dávných dramat. Kameny jsou oživeny třemi druhy lišejníků výrazně odlišných zelených barev a mechem.
Jsme v lese, kde kdysi bývaly sady, vzájemně oddělené nízkými ohradami poskládanými z kamení. Nasáváme jedinečnou vůni podzimu, Mlha začíná zvolna řídnout a po chvíli první sluneční paprsky prozáří koruny stromů a rozehrají orchestr barev do jasných tónů. I koberci, po němž jdeme, dodají jas a nakreslí vzory ze stínů stromů. Na obloze jsou už jen beránky, ale i ty zmizí.
Pod doteky slunce zazáří i kamení, které příjemně hřeje. Objevujeme další druh lišejníku, který nás fascinuje velmi neobvyklým, světle tyrkysovým zbarvením. Mezi kamením vyrůstá rozchodník velký a lomikámen. Odbočíme na malou loučku, z níž je překrásný pohled na jižní svahy a vrchol Lovoše. Obdivujeme stepní a skalnatou část kopce, na níž jsou velmi dobře vidět i kamenné sutě, Keříky uchycené v těchto místech, jsou nádherně vybarvené. Chvíli pozorujeme i čtyři lidičky, kteří sestupují z vrcholu.
Potom se věnujeme květeně na louce, kde doslova svítí sírově žlutý jestřábník a kozí brada, Některá už je odkvetlá a vytváří podobné "balonky" jako pampeliška, ale její ochmýřené nažky jsou větší. Nacházíme ještě dobromysl a řepík lékařský, kvete řebříček, mochna bílá, hluchavka bílá a světle fialový chrastavec, dokvétá i šalvěj přeslenatá. Svými listy se prozradí třezalka, kozinec sladkolistý, vikev a mnohé další. Louka je plná lučních kobylek, které nám odskakují od nohou, Přelétne babočka paví oko a několik bělásků. Zaujmou nás i drobní motýlci, spíše malé můry, které se nám nepodaří určit. Posedíme, vyhříváme se na sluníčku, které se pomalu, ale jistě blíží k západu.
Opět sedím ve vlaku s mnoha krásnými dojmy a tentokrát s výhledem na středohorské kopečky, které se vzdalují. A ještě se mi naskytne překrásný pohled na Říp, u jehož paty slunce zapadá... Díky za ten krásný den!
Jana Haasová
Další články autorky: