O pokroku, jeho rubu a síťovce
Přes veškeré nářky nad problémy současnosti není pochyb o tom, že podmínky života se zlepšují a pokrok je vidět na mnoha místech a oblastech lidské činnosti. Ale, jak už to v životě bývá, s věcmi positivními jdou i určitá negativa. Ve své úvaze se proto pokusím přiblížit svůj pohled na některé vcelku náhodně vybrané skutečnosti.
Život bez válek a hrozby válečného konfliktu
Podle mého názoru je to ten největší a nejdůležitější pokrok. Skutečnost, že mladá generace žije v podstatně rozdílných podmínkách z tohoto hlediska třeba na rozdíl od mé generace všem mladým lidem upřímně přeji.
I když jsem válku prožil jako dítě a v ten moment nevnímal ty hrůzy, stačilo dospívání v poválečné době k uvědomění si toho zla, stačilo si uvědomit, že stejně starý hoch nebo děvče, třeba ze sousední ulice již nežije, že stačilo, aby jeho rodiče byli židé.
A stejně tak pocity v atmosféře reálné hrozby vypuknutí konfliktu nebyly nic příjemného. Přiznám se, že jako student jsem nečetl noviny, přesto během jedněch prázdnin jsem si několikrát noviny právě pro eskalaci hrozeb koupil a s obavami četl. Stavěla se tehdy berlínská zeď.
I později, když se nám narodily děti, nebyly ty zprávy o neustále rostoucím počtu raket z jedné i druhé světové strany od našich hranic nic povzbudivého.
Na tomto veskrze pozitivním vývoji však vidím rub v té až bezbřehé bezstarostnosti, nezájmu o signály nebezpečí u mladých lidí, nezatížených v předchozím nastíněnými zážitky mé generace. Podle mého to vytváří prostor pro ty hajzlíky, bohužel mocné a příliš lačné na zisky z výroby tanků, letadel, raket, raketových a radarových základen , jejichž taktikou je vytvořit opět atmosféru hrozby vojenské konfrontace.
Komfort vybavení bytů a domů
Pokrok byl dosažen ve vybavení bytů a domů. To co se dnes mladým lidem jeví jako samozřejmá součást bytu či rodinného domu vždy takovou samozřejmostí nebylo. Mám na mysli ústřední topení, tekoucí vodu, koupelnu a záchod jako součást každého bytu. Pamatuji si jak vítaným zpestřením vyučování na střední škole bylo šátrání školníka v kamnech při přikládání uhlí. A při tom to byla škola pouze několik stovek metrů od Václavského náměstí, škola moderní, nakonec se to poznalo i podle toho, že ta kamna, byť stála ve třídě byla obsluhována školníkem z chodby.
A stejně tak představa bytů bez koupelen se společným WC pro několik nájemníků na chodbě domu, či suché WC na venkově jsou nepředstavitelné pro generaci která vyrůstala v tak odsuzovaných králíkárnách a natož pro ty , kteří vyrůstají v králíkárnách s obloženou koupelnou a plovoucí podlahou. Omlouvám se za použití označení králíkárna pro moderní byty, vede mě k tomu pohled, že rozměrově jsou stejné ale nechtěl bych se nikoho dotknout, již jen proto, že celoživotní zadlužení za rozdíl v provedení koupelny ve mě vyvolává soucit k těmto majitelům.
V čem vidím ten rub? V ohromné energetické spotřebě a především ohromné závislosti a nepřipravenosti v případě problémů s dodávkou energií.
Nedovedu si totiž představit uhelné prázdniny, běžnou to událost mých školních let. Netopilo se ve škole, dostali jsme volno, běhali venku, zatopili si doma a za kapesné si koupili svačinu. Dnes by to nešlo, doma by se zatopit nemohlo a ani ta svačina by nebyla, nešlo by ji vyrobit. Že úvaha není z říše sci-fi ukázaly minulé dny v souvislosti s plynem.
Vybavení domácností technikou, moderní automobily
Zde je pokrok velmi markantní. Pamatuji si, jak otec, poté co vlastnoručně sestavil něco jako pračka z různě získaných součástek předvedl tento zázrak matce a téměř slavnostně vyhodil necky a valchu, dosavadní to nářadí na praní většiny hospodyněk. Stejně tak si pamatuji ta velká rádia, na kterých prosebně mrkalo magické oko, fascinovalo mě to tak, že jsem si vyrobil dvoulampovku sám na koleně a tím si získal kvalifikaci na pozdější opravy televizorů pro známé. Stejně tak nemohu zapomenout na troufalost se kterou jsem se pustil do rozebrání motoru a zabroušení ventilů mého prvého, pochopitelně značně ojetého auta.
Všechny tyto zážitky jsou dnes jako z jiného světa, naprosto se nehodící do současných poměrů téměř dokonalých ledniček, praček, televizorů, radií a všelijakých přehrávačů až po osobní počítače a počítači řízené motory aut.
Může zde být vůbec nějaký rub ? Může se zdát, že čím více různých přístrojů, tím lépe, a k čemu opravy, když se to nevyplatí a je lépe koupit nové.
Jen aby se ten kolotoč koupit-vyhodit neroztočil do takových obrátek, že to vyhozené nebude kam dát a to nové pro nedostatek surovin z čeho vyrobit a trochu mě mrzí i ta okolnost, že mladí již jen výjimečně vědí na jakém principu co pracuje, natož aby se pustili do nějaké opravy. Ono totiž nejde ani tak o to, že se vlastní opravou něco ušetří, ale on se tím člověk něco naučí, něco nového pochopí a nakonec si takového výrobku i více váží.
Samostatnou kapitolou jsou počítače, přehrávače a dalších zařízení z této oblasti. Zde mě přímo dráždí fakt v jaké míře se využívají pro zábavu, nikoli pro vzdělání, poučení. Pokud máte trochu odrostlá vnoučata pokuste si představit, jak dokonale by znala cizí jazyk, nebo i dva, kolik znalostí by získala z určité oblasti, kdyby, kdyby ten čas co proseděli u počítače hraním her si pouštěla programy výuky jazyků a podobně.
Počítače nabízejí nebývalé možnosti pro výuku a to navíc skutečně metodou Komenského, tedy hrou. A proto jsem téměř alergický, když se tato nabídka počítačů, tato jejich připravenost sloužit pro výchovu a výuku se nevyužívá, ale naopak se jim dává za vinu za co nemohou.
Abych byl konkrétní, slyšel jsem rádoby učence, který pokles kvality výuky a úrovně českých škol schvaloval na počítače, že prý jsou příčinou menši pozornost a soustředění dětí a další učenci dokonce přišli s návrhem, že by se děti ve škole měli učit psát tiskacím písmem, že jsou na tiskací písmo zvyklí z počítačů a tak se jim to plete a dělá jim to potíže. Těmto objevitelům bych vzkázal, že i moje generace nečetla knížky tištěné psacím písmen a nemá potíž číst tiskací písmo a psát psacím,že problém je zcela jinde, že to soustředění, zájem o věci pro život potřebné a užitečné odvádí ty špatné programy, ta přemíra povrchní zábavy, povrchní TV programy, vše řízené a podřízené zisku.
Nakonec mám hádanku. Co bylo jedním z nejdokonalejších nástrojů, alespoň v době zde popsané?
Odpovědi mohou být různé, ale pro mě je to síťovka.
Myslím tu nákupní tašku používanou v 50 a 60 letech. Tato síťovka byla schopná přestěhovat veškeré potraviny i pro vícečlennou rodinu z obchodů do domácnosti. Její výjimečnost vyniká zejména ve srovnání se současným stěhovacím zařízením pro potraviny pro rodinu, myslím tím to velesložité zařízení, no přece automobil. Zatím co takovou síťovku nic nezastavilo, pravda přibrzdit ji mohl třeba knoflík kabátu spolucestujícího v tramvaji, ale zastavit ne, tak auto zastaví jak nedostatek benzinu, tak i brzdové kapaliny a nakonec i dopravní policajt. Další výhodou bylo, že se vešla do kapsy, na auto potřebujete garáž a v neposlední řadě, ani se nekradly, myslím ty síťovky.
Jaroslav Petřík