Tradiční Vánoční svátky se překulily a mě to nedá, abych se trochu nepoohlédla, nepozastavila…
Velice brzo před Vánocemi, nás - spotřebitele, obchodníci ladili na „Vánoční vlnu“, která pro ně znamenala nic než obchod a dosažení co největší tržby… že to těsně před Vánoci v obchodních centrech doslova vřelo, netřeba povídat.
Média umně promlouvala k lidem a vyzývala k lásce, přátelství a pohodě…. Lidé se předháněli co nejefektnějšími dárky, které byly mnohdy nad jejich možnosti…
Hodně se mluvilo o lásce a také odpuštění, ale co nejvíce – o pomoci bližnímu…
A tady se musím pozastavit.
Moje přítelkyně, stará paní, bydlí ve velkém domě, kde jsou samé tzv. svobodárky. Skladba lidi je tam různá. Jedni se cítí jakoby nadřazeni, jinými se, skoro pohrdá.
Ano taková tam panuje atmosféra!
Loni, na začátku zimy scházela ona paní, které je požehnaných 82 let, se schodů a dostala závrať. Byla (na svůj věk a těžký zdravotní stav) těžce zraněna, dvakrát zlomenou ruku, na noze obrovský hematom, dvakrát sešívanou hlavu, otřes mozku…
Ležela na podlaží v tratolišti krve a ony paní sousedky se na ni štítivě dívaly… nebylo nikoho, kdo by jí pomohl. Až na jednu ženu, kterou všichni ponižují a nemají ji rádi – prý spodina…. A tato žena zavolala záchranku, poskytla první pomoc a krev vymyla…. Slyšela jen nad sebou…. „proč to děláte, já bych to nemohla…“
Zraněnou paní přivolaná sanitka odvezla do nemocnice. Připomínám, že zraněná paní žije sama, ale je čilá, veselá a také má ráda lidi, jenže v tomto případě se o lásce hovořit nedalo, aspoň z té druhé strany.
A tak se ptám, jestliže jsou Vánoce svátky radosti a odpuštění, proč nevstoupí lidem do srdcí a ti nejsou schopni ani krizových situacích podat nápomocnou ruku. Pokud se totiž budeme držet biblické myšlenky, tak si myslím, že v tomto případě rozhodně platí, že ten nejmenší bude povýšen, což si ona, prostá, ale všemi pohrdaná žena, se srdcem na dlani, rozhodně zaslouží.
Povýšena je svým rozhodným činem – velkým srdcem a láskou k bližnímu.
Je mi z toho smutno a domnívám se, že vůbec nezáleží na okázalosti, na tom, jak se kdo před světem prezentuje, či na velikosti oslav, spojených s honosnými okázalostmi. Tady záleží na projeveném soucítění k tomu druhému a je jedno, jak je člověk okolím hodnocen, jeho velikost je v činech. Tady platí - hlavně chtít pomoci (!) nebo - v nouzi potkáš přítele…
Proto otevřeme svá srdce i v běžném, každodenním životě, rozdávejme lásku a porozumění. Věřte, i my budeme šťastnější…
