Startování na Aljašce
„Ne paní, nemám elektrické auto" odpovídám už asi posté toto léto.
"Proč je tu tedy ta elektrická šňůra, co visí od chladiče?" ukazuje turistka.
"To je na startování auta v extrémně chladných podmínkách. Je to tak daleko
jednodušší", odpovídám.
"Ale co to přesně dělá?"
Jdu k autu, zvedám kapotu a ukazuji jí, a teď už i jejímu manželovi, vnitřek motoru, něco pro lidi žijící na severu zcela běžného.
"Vidíte tohle?“
Ukážu rozvodovou skřínku přidělanou na vnitřní straně blatníku.
"Je tady pět elektrických přípojek, které vedou k ohřívačům vody ve válcích, k olejové vaně, k převodové skříni, k baterce a k elektrickému topení v kabině. Dvě hodiny po zapojení je auto připravené nastartovat v jakékoli zimě. Čtyřicet stupňů pod nulou totiž může autu opravdu ublížit a při 50 už téměř nikdo nejezdí.
Ale opravdový požitek je, když nemáte elektřinu a nemůžete auto připojit na síť.
Pár roků jsme žili bez elektřiny, takže jsme museli užívat různé alternativy. Nejlepší bylo se přesunout někam dolů na jih, ale to není vždycky možné. Takže, když nemáte elektřinu a přijde 40 či 50 stupňů pod nulou, musíte podniknout určité kroky, aby se auto dalo nastartovat.
Prvním krokem je odnést baterku z auta a vzít ji dovnitř ohřát. Baterka ztrácí polovinu své síly, když je studená a, aby auto nastartovalo, je potřeba hodně energie.
Vyndat baterku není jednoduché a nikdy se to neobejde bez otlučených kloubů o ledovou ocel, když ji zkoušíte odpojit a uvolnit.
Zatímco se prohřívá v domě, zkoušíte druhý krok. Zuřivě hledáte tepelně izolační plachtu.
"Kde to proboha na jaře zůstala? "
Po odházení několika závějí přehodíte plachtu přes kapotu auta.
Teď potřebujete velký propanový hořák (něco jako velkou letlampu nebo autogen) a jeden díl roury od kamen opatřené na konci kolenem. Roura se zasune pod auto, koleno směřuje pod olejovou vanu, a na druhem konci do ní vsunete hořák, aby vedla teplo pod auto, ale plamen se nedostal k zaolejovanému motoru. Poté, co vám spadne sníh ze stromu za krk, zanadáváte si a zjistíte, že propanová bomba je prázdná.
No co, Seveřani to zvládnou! Dvouhořákový Colman, vařič na kempovaní, zakrytý kusem plechu, pracuje zrovna tak dobře, jen to zabere víc času!
Zasunete rozpálený vařič pod olejovou vanu.........
Krok 3., uděláte si kávu a čekáte hodinu.
Krok 4., vrátíte zpátky baterku, znovu si rozbijete klouby na ruce a zkusíte nastartovat...... Zanadáváte, zase odnesete baterku a pokračujete v ohřívání.
Pátý krok, káva...čekání.......
Donesete baterku, obijete si kotníky, nasadíte baterku, zkusíte nastartovat.
Nic.
Zaklejete a jdete na kafe.....
Vždycky, když nesete baterku dovnitř, s nadáváním si odřete zmrzlé klouby.
Na sedmý pokus auto konečně blafne a chcípne.
Zkusíte znovu. Chytne......chcípne...znova chytne a....chcípne.......a znova.
Našlapete plyn, nastartujete a přidržujete nohu na pedálu.
Motor se rozeřve a drží !!!!!!!!!!
Konečně jste připraveni vyjet... Jenže už je tma, a obchody i pošta ve městě jsou zavřené. Vrátíte se domů, uděláte si další kafe a řeknete si, že zítra je taky den.
A třeba bude tepleji......
(Redakčně upraveno)