Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Svìt lidí bez lidí
 
Bloudíme svìtem…
… kde toho hodnì ztrácíme a málo získáváme.
… kde øešíme tak moc ¾ivoty druhých, a¾ zapomínáme ¾ít ten vlastní.
… kde upøednostòujeme snadná øešení pøed tìmi správnými.
… kde trávíme spoustu èasu na cestách, ani¾ bychom znali cíl.
… kde nám docházejí zdroje, a pøesto zvyšujeme spotøebu.
… kde chce ka¾dý mít moc, ale nikdo nechce nést odpovìdnost.
 
Bloudíme svìtem…
… kde se neustále za nìèím honíme, ale kdy¾ se nás nìkdo zeptá za èím, mlèíme.
… kde upøednostòujeme kvantitu pøed kvalitou.
… kde sice víme, co je správnì, ale nedìláme to.
… kde máme technologie pro zisk èisté energie, ale pøesto ji vyrábíme špinavou cestou.
… kde pro udr¾ení míru musíme zbrojit.
… kde všechno klou¾e po povrchu a máloco jde do hloubky.
 
 
Jsme tuláci ve svìtì…
… kde lidé, kteøí zachraòují ¾ivoty nebo riskují ty vlastní pro druhé, jsou ocenìni zlomkem toho, co ti, kteøí kopou do míèe nebo se prochází pøed kamerami.
… kde neustále odkládáme vìci, které skuteènì chceme dìlat, a¾ na chvíli, kdy na nì budeme mít èas, tak dlouho, a¾ zemøeme.
… kde trávíme hodiny v práci, která nás nenaplòuje, jen abychom vydìlali peníze na ¾ivot, který nechceme ¾ít.
… kde vìøíme, ¾e štìstí se nalézá nìkde tam venku a musíme ho jít hledat, místo abychom zùstali doma a nahlédli do svého nitra.
 
Plahoèíme se svìtem…
… kde kráèíme po ulici plné lidí a pøitom jsme beznadìjnì osamoceni.
… kde sdílíme svùj ¾ivot online s celým svìtem, ale nedoká¾eme mluvit se svými blízkými.
… kde vìøíme, ¾e máme vìci pod kontrolou, pøitom jsme jen pírkem unášeným vìtrem.
… kde známe sice èím dál tím více odpovìdí, ale máme také èím dál tím více otázek.
… kde si stì¾ujeme, ¾e nemáme èas, a kdy¾ máme volno, nevíme co s èasem.
… kde se uèíme o hrùzách a omylech dìjin, abychom je vìrnì zopakovali a ještì znásobili.

 
 

Plahoèíme se svìtem…
… kde není nic svaté a neexistují v lidském jednání hranice, které by byly nepøekroèitelné.
… kde všichni mluví, ale nikdo nenaslouchá.
… kde disponujeme bezpoètem komunikaèních technologií, ale mluvíme spolu stále ménì a ménì.
… kde se ve škole nauèíme tisíce teoretických vìcí, ale v praxi nezvládneme ani jedinou.
… kde vlastníme èím dál tím více materiálních statkù, ale ztrácíme duchovní hodnoty.
… kde nevládnou ti nejschopnìjší, ale ti všehoschopní.
 
Touláme se svìtem…
… kde máme spoustu odborníkù, vysokoškolských titulù a bezpoèet vìd, ale málo moudrosti a málo skuteèných øešení.
… kde veèer usínáme, ani¾ bychom za den udìlali nìco, z èeho bychom cítili upøímnou radost, a pak se divíme, ¾e trpíme depresemi.
… kde máme tisíce virtuálních pøátel, ale ¾ádného pøítele, kterému se mù¾eme opøít o rameno a vypovídat se mu, kdy¾ je nám zle od srdce.
… kde ka¾dý umí spoustu cizích jazykù, ale souèasnì mu èiní problém øíct „prosím“ èi „dìkuji“ ve své mateøštinì.
 
 
Jsme pøipoutání ke svìtu…
… kde jsme zahlceni informacemi, ale pøitom je stále obtí¾nìjší nalézt pravdu.
… kde existuje tolik mo¾ností, jak se hýbat, a pøesto jsme tlustí a líní.
… kde plánujeme cesty na jiné planety, ale pøitom máme problém promluvit si se sousedem.
… kde všichni odsuzují totalitní a nesnášenlivé ideologie, pøesto jich je po celém svìtì plno.
… kde si nasazujeme tolik masek a hrajeme tolik rolí, a¾ zapomínáme, kým jsme ve skuteènosti.
… kde jeden èlovìk disponuje mocí vyvra¾dit miliony druhých.
 
Jsme pøipoutání ke svìtu…
… kde pøed námi le¾í tolik mo¾ností, a my si stì¾ujeme, ¾e nevidíme cestu.
… kde umírá etiketa a nikdo nevolá doktora.
… kde po nás ka¾dý nìco chce, ale málokdo je ochotný pomoci.
… kde originalitu válcuje prùmìrnost a kde host vyhazuje vrchního.
… kde se slušnost pova¾uje za slabost.
… kde není dùle¾ité, kdo má pravdu, ale kdo pøesvìdèí ostatní, ¾e ji má.
 
Bloumáme svìtem…
… kde se honíme za výsledky, a všechny, kdo nám nestaèí, necháváme za sebou, ani¾ bychom si uvìdomovali, ¾e stejný osud pøipravujeme i sobì.
… kde máme ohromné mno¾ství doktorù, lékù a medicínských postupù, ale také mnohem více nemocí a zdravotních problémù ne¾ kdy døív.
… kde pøemýšlíme nad tím, jak udìlat automobilovou dopravu ekologiètìjší, místo toho, abychom ménì jezdili a více chodili.
… kde se trápíme minulostí a strachujeme z budoucnosti jen proto, abychom zapomnìli ¾ít v pøítomnosti.
 
 
Naše bytí odtikává ve svìtì…
… kde místo toho, abychom se omezili, tak pøidáváme.
… kde ¾ije nejvíce lidí v dìjinách, pøesto se velká èást z nich cítí sama.
… kde umìní degraduje na továrnu na peníze a nerozhoduje kvalita, nýbr¾  potenciál prodeje.
… kde dobro vìènì ustupuje zlu a to chce nenasytnì všechno.
… kde ti, kteøí toho mají nejménì co øíct, nejvíce mluví a jsou nejvíce slyšet.
… kde se ve škole pøedává vzdìlání, ale nepìstuje se moudrost.
 
Naše bytí odtikává ve svìtì…
… kde úspìch patøí všem, ale neúspìch je jenom náš.
… kde nás média zahlcují katastrofami z celého svìta, ale netušíme, co trápí    naše nejbli¾ší.
… kde jsou nìkteøí okradeni o své dìtství a jiní nedospìjí nikdy.
… kde máme pluralitu názorù, ale není vhodné mít jiný názor ne¾ vìtšina.
… kde lidé vyvinuli technologie, aby jim slou¾ily, naèe¾ se stali jejich otroky.
… kde se trápíme nenaplnìnou touhou, i kdy¾ ve skuteènosti nic nepotøebujeme.
 
 
Kráèíme svìtem…
… kde se nerozlišuje mezi vojáky a civilisty, kde se støílí do ¾en a dìtí, a kde se bombardují nemocnice a školky.
…kde èást lidí umírá, proto¾e se nedostane k pitné vodì, zatímco jiná èást si pitnou vodou napouští bazény, zalévá trávníky a splachuje toalety.
… kde pøepravujeme jednu vìc pøes polovinu planety a souèasnì pøepravujeme stejnou opaèným smìrem.
… kde z jednoduchých vìcí dìláme slo¾ité a ze slo¾itých neøešitelné, a pøitom by se staèilo jen zastavit a pøemýšlet.
 
Ka¾dý den se probouzíme do svìta…
… kde nasloucháme více neznámým lidem ne¾ vlastnímu nitru.
… kde umíme vyprodukovat více jídla ne¾ kdy døív, pøesto lidé umírají hlady.
… kdy sice ¾ijeme déle, ale ne lépe.
… kde øešíme malichernosti a skuteèné problémy pøehlí¾íme.
… kde ka¾dý tou¾í po co nejvìtších právech a po co nejmenších povinnostech.
… kde se nezabíjí z nevyhnutelné nutnosti, ale pro zábavu a z rozmaøilosti.
 
Ka¾dý den se probouzíme do svìta…
… kde se nìkdo rodí s velikým srdcem i jiný s kusem èerného kamene.
… kde ten, kdo nic nemá, dá spíš ne¾ ten, který má všechno.
… kde se rozmazávají hranice mezi dobrým a zlým, spravedlivým a nespravedlivým.
… kde ten, kdo by mìl mluvit, mlèí, a ten, kdo by mìl mlèet, mluví.
… kde všichni mluví o svìtových problémech, ale nikdo je neøeší.
… kde jsme na vrcholu blahobytu a na morálním dnì.
 
Jsme uvìznìni ve svìtì…
… kde neustále tou¾íme po nìèem novém, abychom to pova¾ovali za staré v okam¾iku, kdy to dostaneme.
… kde máme zástupy terapeutù, psychologù a ¾ivotních kouèù a povzbuzujících lékù, pøesto si nevíme rady se ¾ivotem a bojujeme s psychickými problémy.
… kde toho chceme tolik stihnout a dokázat a ¾ijeme tolik rùzných ¾ivotù souèasnì, ¾e ne¾ijeme naplno ani jediný z nich.
… kde se my lidé pova¾ujeme za pány tvorstva, ale pøitom nás doká¾e zabít nìco tak titìrného jako virus.
 
Jsme figurky na šachovnici svìta…
… kde mít nahradilo být.
… kde jedna zemì má potenciál znièit planetu pro všechny ostatní.
… kde v jedné èásti svìta umírají lidé hladem, zatímco ve druhé jsou popelnice plné jídla.
… kde média tvoøí realitu, která není reálná.
… kde zaèínáme stovky projektù, ale málokterý dotáhneme do konce.
… kde i kdy¾ máme vše, co mù¾eme mít, necítíme se š»astní.
 
Jsme figurky na šachovnici svìta…
… kde ¾ijeme vedle sebe, ale ne spolu.
… kde chorobnì tou¾íme po pozornosti druhých, ani¾ bychom o nìkoho projevili zájem.
… kde vám ka¾dý vynadá za chybu, ale málokdo vás pochválí za dobøe odvedenou práci.
… kde jsme navenek okázalí a bohatí, ale uvnitø zùstáváme strašidelnì prázdní.
… kde máme obrovské domy, ale veèeøíme sami.
… kde jedny drogy zakazujeme a spotøebu druhých podporujeme.
 
®ijeme ve svìtì…
… kde nerozhoduje kvalita výrobku, ale jeho cena.
… kde jsme se nauèili skvìle pøe¾ívat, ale ztratili jsme schopnost ¾ít.
… kde èlovìk ztratil kontakt s pøírodou, a tedy sám se sebou.
… kde se z lidského jednání vytratila slušnost a dùstojnost.
 
 
®ijeme ve svìtì…
… který by se zhroutil, kdyby nìkdo vypnul elektrický proud.
… který je globalizovaný, pøesto v nìm neexistuje nic spoleèného.
… který je zahlcený plastem, ale místo jeho redukce sílí jeho produkce.
… který je èím dál tím rychlejší, zatímco my jsme èím dál tím unavenìjší.
 
®ijeme v pøelidnìném svìtì…
… kterému ale zoufale chybí lidskost.
 
®ijeme ve svìtì plném lidí…
… ale bez lidí.
 
Jak tì¾ké je být èlovìkem!
 
Tomáš Záøecký

***
Fotokolá¾e Marie Zieglerová 
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 24.04.2022  22:33
 Datum
Jméno
Téma
 24.04.  22:33 Tomá¹ Záøecký
 20.04.  13:46 Blanka K,
 20.04.  11:25 Ivan
 20.04.  11:09 olga janíèková
 20.04.  09:30 Pøemek
 20.04.  09:29 ÈÁRYFUK
 20.04.  09:03 Von
 20.04.  06:44 Stanislav Vanìk
 20.04.  05:40 Ivan