Vánoce, bílé Vánoce
Ne nebyly a dodnes nejsou v¾dycky bílé, ale myslím, ¾e si je tak všichni radìji pamatujeme. Vánoce s vloèkami snìhu. Také napøíklad Ladovy obrázky nás o tom pøece ubezpeèují.
Tyto nejkrásnìjší svátky v roce se snìhem i bez snìhu byly v¾dy oèekávány s radostí a také s urèitým napìtím. Co nám asi Je¾íšek pøinese pod stromeèek, nebyli jsme moc zlobiví a pozdìji, kdy¾ jsme ji¾ vìdìli, jak to s tìmi dárky je, a i my jsme je kupovali sourozencùm a rodièùm, budou se jim naše dárky líbit?
Celá ta krásná pøedvánoèní nálada, peèení cukroví, všechny ty pøípravy – a to mluvím spíše o lidech, kteøí sice velmi dobøe znali ten pravý dùvod vánoèního slavení, ale nebyli mo¾ná natolik nábo¾ensky pøesvìdèení, aby dodr¾ovali Advent a podobnì.
Vánoce nám nezkazil ani dìda Mráz, my jsme chtìli a oslavovali narození Jezulátka. Kdy¾ opravdu napadl sníh, bylo to všechno ještì hezèí. Nezapomenu, kdy¾ jsme s man¾elem šli na pùlnoèní mši ke sv. Jakubu (bydleli jsme na Starém Mìstì) a Praha byla stále bez snìhu. Jaké to bylo nádherné pøekvapení, kdy¾ jsme vyšli z kostela, všude bílo a stále snì¾ilo. Jakési posvátné ticho po ulicích.
Kdy¾ jsme si vybrali po odchodu z vlasti ¾ít na Ji¾ní polokouli, ani jsme neuva¾ovali, ¾e budeme mít nyní Vánoce bez snìhu. Ale rozhodnì nás to neodradilo od slavení Vánoc. To dokonce myslím i na tu rybí polévku, bramborový salát, sma¾enou rybu, vánoèku a jablkový závin. Po nìkolik let jsem pomáhala nebo sama pøipravovala vánoèní programy pro SVU a pozdìji jsem takové programy dìlala v sydneyské sokolovnì. Ráno zaèal „market“. Krajanky prodávaly vánoèní cukroví, výtvarníci nabízeli svá díla. Odpoledne vánoèní program a potom ta pravá vánoèní veèeøe. Obvykle se to konalo nìkdy v druhé pùli prosince. V té dobì tu také ještì byly èeské pùlnoèní mše, kde jsme si zazpívali naše èeské koledy.
Australský Santa Claus nás nijak nevyvádìl z míry. Na druhou stranu, Australané zaèali krásnì zdobit své domy, a to nìkteøí ji¾ dokonce zaèátkem prosince. Jistì, ten jejich Santa Claus tam nechybí, ale jsou tam vìtšinou i ty jeslièky. Je tak pìkné procházet nebo projí¾dìt ulicemi vaší ètvrti nebo mìsta a vidìt, jak i tady v Austrálii jsou Vánoce tím krásnì pro¾ívaným svátkem.
Samozøejmì nebudu se zmiòovat o tom nesmyslném a pøehnaném nabízení vánoèního zbo¾í v obchodech. Tam jde o nìco docela jiného.
My zde ale pro¾íváme Vánoce s koledami, s ozdobenými stromky a i s tìmi jeslièkami. Potom zále¾í jenom na nás, jak Vánoce pøinášíme našim dìtem, vnouèatùm a v našem pøípadì i pravnouèatùm. Jak jim mù¾eme vyprávìt, proè Vánoce slavíme, kdo to byl Je¾íš Kristus a jak se narodil v jeslièkách. A ony to vnímají. Chceme, aby dokázaly pro¾ívat vánoèní svátky tak, jak jsme je pro¾ívali my.
Kdy¾ jsme pøišli s man¾elem a sedmiletým synkem do Austrálie, nikdy jsme u štìdroveèerního stolu a u stromeèku nebyli jenom my. První Vánoce v roce 1968 to bylo zvláštní, ale bylo to tak – 24. prosince, normální všední den, pøišla jsem z práce a rychle pøipravovala veèeøi a najednou nìkdo klepal na dveøe. Byl to listonoš a pøinesl balíèek od mé maminky z Prahy. Tedy nebyli jsme sami. A potom ka¾dé další Vánoce pøibývali kamarádi, tøeba dva mladí krajané, kteøí tu nikoho z rodiny nemìli. Jeden bohu¾el ji¾ ne¾ije, ale ten druhý se právì nedávno stal dìdeèkem. Prostì nikdy jsme nebyli jen ta úzká rodinka a to bylo krásné. Dnes slavíme èeský Štìdrý veèer s rodinou naší australské snachy a potom ten australský Christmas Day zase v jejich domì s celou jejich rodinou.
Tedy, jsme na ji¾ní polokouli, ale Vánoce jsou radostné svátky jako v¾dy. ®e jsou bez snìhu a zimy, to pøece nevadí. V¾dy» dùle¾ité je to, co oslavujeme – narození Krista Pána – Je¾íška.
Stì¾í doká¾u pochopit, proè nìkteøí naši krajané trvají na tom slavit tak zvané „zimní vánoce“. To znamená, ¾e si „hrají“ na Vánoce nìkdy v èervnu, v èervenci. Dokonce se mezi nì pøipletlo i nìkolik trampù, kteøí se omlouvají tím, ¾e v zimì mohou dìlat v Modrých horách ohnì, co¾ je v létì vìtšinou nemo¾né.
Kdyby si udìlali jen tu „vánoèní veèeøi“, ještì bych to dovedla chápat. V chladnu to lépe chutná. Ale udìlat velikou oslavu, ozdobit stromek a nechat dìti se radovat jen z dárkù, ani¾ by tušily, ¾e je to jenom výmysl jejich rodièù. Co jsou potom pro nì Vánoce v prosinci? To bychom ji¾ také mohli vìøit tomu, co je psáno v „posvátné knize“ jistého nábo¾enství, ¾e Je¾íš se narodil v oáze pod palmami a je jen jedním z prorokù.
Vìøím, ¾e vìtšina našich krajanù stále slaví ty pravé Vánoce v prosinci, s krásnými èeskými koledami, a ¾e tøeba mají doma také alespoò malé jeslièky a ¾e jim nevadí, ¾e nad tím sváteèním èasem svítí sluníèko.
Na závìr mého vánoèního povídání vám ještì pøidám jednu krátkou báseò Bo¾eny Šamánkové z její sbírky „Jak ¾ivot šel“.
(klikni do obrázku)
* * *
Vánoce 2017
Vánoce opìt pøicházejí, domy i v naší ulici jsou krásnì ozdobené. Dlouho do noci tak vánoèní svìtla svítí, lidé ulicemi procházejí nebo projí¾dìjí a obdivují co jejich sousedé dokázali vytvoøit. Ne, to není takové to laciné pøipomínání Vánoc jen pro vìtší prodej jako ve všech nákupních støediscích, to je skuteèná oslava vánoèních svátkù.
Také jsou jistì dùle¾ité dárky, pro rodinu a pøátele. Však jim tím chceme udìlat radost a potom se tìšit s nimi, kdy¾ jim ty dárky pøinesou to pravé potìšení, které jsme pøi vybírání dárkù mìli na mysli.
Vánoèní pøání jsou ji¾ odeslaná a ve schránce nacházíme nyní pøání pro nás.
Dárky a pøání to je pìkné, ale Vánoce nám hlavnì ka¾dým rokem pøipomínají narození Je¾íše Krista.
Zatím jen s radostí posloucháme koledy ale dárky, ty budou a¾ pod rozsvíceným vánoèním stromkem.
To jsem si tak jako ka¾dý rok pøedstavovala. Najednou ale pøišel balíèek z domova ano jako vánoèní dárek a v balíèku byl v lehounkém rámu obraz Prahy.
Není to originál, jen pìkná kopie a ani nevím, jaký malíø to maloval. Je to krásný pohled ze Smetanova nábøe¾í pøes Vltavu, Karlùv most a¾ na celé panorama Hradèan. Ano dívám se a ten obraz mnì otevøel všechny vzpomínky na mìsto, kde jsem se narodila a vyrùstala.
Dostala jsem obraz krásný
podobající se básni
o lásce a o køehkosti,
o slávì i bezmocnosti.
Zas tì vidím mìsto moje,
Vltavu i mosty tvoje,
podloubí tvá, prùchody a dvory,
stará námìstí se sloupy je¾ zahánìla mory,
vì¾e, které zdola v¾dycky lekaly mi,
snad ¾e dlouhé vìky se v nich skryly.
Pøíkré cesty z Letné a z Petøína dolù,
úsmìvy tvých malovaných apoštolù,
všechno to co patøí jenom tobì,
èím pøetrváš v ka¾dé dobì,
to co kouzlí obraz krásný,
který mù¾e býti básní
o lásce a o køehkosti,
o slávì i bezmocnosti.
.JPG)