Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bludy
 
Jak bylo krásné po delší dobì opìt zavítat do hospody u Rudého Klokana. Díky povodním, které tento útulek zdevastovaly, majitel Jim Short za peníze od pojiš»ovny hospodu zvelebil. Pøestavìl ji v duchu starých èasù, kdy zlatokopové tuto èást Nového Ji¾ního Walesu obývali. Bar ze starých fošen, nábytek zrovna tak ze starého, tì¾kého døeva eukalyptù, stìny pokryté zašlými dobovými fotkami zlatokopù, farmáøù a døevorubcù, kteøí tvrdì v Austrálii zaèínali. Mnohem útulnìjší atmosféra ne¾ ty hospody, které v dnešní dobì existují ve studených, moderních lokálech velkomìst.
 
Hospodský Jim sem svým obleèením patøil jako vemeno ke krávì. Propocený kovbojský klobouk, kolem krku èervený šátek, ko¾ená vesta a zástìra se jménem hospody. Dohromady s celkovou vizá¾í oblièeje hospodského, který pokrýval šedivý plnovous, to všechno patøilo k dekoru. Tøi mosazné pípy obalené ledem èlovìka zmo¾eného ¾ízní obèerstvily nejenom australským pivem, ale k mému nemalému a milému pøekvapení se zde èepoval i náš Budvárek. Dvacáté první století se zde podepsalo zákazem kouøení. Co¾ jsem, oproti upoceným farmáøùm, kvitoval se zadostuèinìním.
 
“Tak co, kamaráde, jak je?” zeptal se pøátelsky Jim a pevným stiskem mnì málem rozdrtil kosti v mé pravici. “A co øíkáš hospodì?” pyšnì dodal. “Príma, co?”

 
 
“To teda gratuluju, Jime,” øekl jsem a objednal jsem si druhé pivo. “Musím øíct, ¾e je to tady trochu jako v ráji. A chlapi nekecají samý nesmysle, tak jako je tomu v barech ve mìstech. Tady se mluví o ¾ivotì.”
 
“Tak, tak,” souhlasil Jim, a dodal, ¾e v jeho hospodì ka¾dý mluví, tak jak mu zobák narost. “Kunèafti jsou tvrdì pracující farmáøi a ti nemají náladu na nìjaký ty politický kraviny a tu korektnost, která dnes pøevládá u vás ve mìstech.” Jim dodal, ¾e politika se u nìj v lokále nepìstuje. U nìj se debatuje o poèasí, o tom, jestli bude zase sucho, kdy zaset, kdy sklízet, jak jdou ceny za dobytek a za vlnu poøád dolu a jak Èíòané za chvíli budou vlastnit celou Austrálii. Samozøejmì, ¾e se vedou spory, který fotbalový tým letos vyhraje, jak bìhaj konì a na jakého je nejlepší vsadit. Hospodou vládne taková typicky chlapská, dobrá, bodrá nálada. Jen na ten zákaz kouøení si všichni trpce stì¾ují.
 
“No jo, chlapi, ale kdy¾ vono je to fakt ale hroznì škodlivý,” utrousil jsem trochu nesmìle.
 
“Na nìco èlovìk umøít musí,” pronesl lakonicky svatou pravdu farmáø Fred a dodal, ¾e vìda stejnì nic neví, proto¾e jsou to všechno bludy. “Voni ty makovice v¾dycky najdou nìco novýho, co tì zabije. Jeden den to doporuèujou a pøíští zjistí, ¾e je to škodlivý. A vùbec, v¾dy» je maj v kapse ty firmy, co vyrábìj ty pilulky!
 
“Jo, jsou to všechno bludy,” pøipojil se do debaty chlap tenký jako biè s rukama rozbrázdìnýma ¾ílama jako provazy. “Všechno, èím nás byrokrati a vláda krmí, jsou kecy, vejmysly a l¾i!” øekl a, aby si spravil náladu, tak jedním rázem do sebe nalil pùlitr oroseného piva. Høbetem ruky si otøel pìnu, øíhnul a dodal, ¾e to všechno pøivede Austrálii do neštìstí.
 
“Nejvíc se mi líbí, jak nám øíkaj, ¾e všichni ti emigranti jsou pro nás dìsnì dobrý, proto¾e tím, ¾e kupujou spotøební zbo¾í, tak stimulujou ekonomiku. Ale to, ¾e všechny ty lednièky a televize a kdovíco všechno, jsou vyrábìný v Èínì, kam jde taky profit, to u¾ nikomu zøejmì nedojde,” øekl jeden mu¾ a dodal, ¾e nám vìší bulíka na nos.
 
“To je to samý s prací. To nám furt øíkaj, jak nám bude dobøe, proto¾e emigranti budou dìlat jako mourovatí a to hlavnì práce, kterých se my prý štítíme.”
 
“Jaký práce asi budou dìlat, kdy¾ ¾ádná práce vlastnì neexistuje,” pøidal polínko do debaty další chlap. “Mìsta jsou jima pøeplnìný a k nám na venkov nikdo jezdit nechce.“
 
“To je tim, ¾e tady mohamedáni nikde nemaj ty jejich kostely,“ usoudil, pøe¾vykujíce párátko, zavalitý mu¾ stojící za barem.
“Muslimani,” ozval se doposud nic neøíkající, zasmušile vypadající chlápek sedící v rohu u okna lokálu. “Ty by nám tu byl èert dlu¾nej. Ti nám stejnì ještì jednou krky podøe¾ou,” øekl s netajenou záští a uplivl si na podlahu.

 
 
“Anebo nám daj bombu na knír!” ulevil si napolovic s humorem další piják.  “Evropa je prej u¾ teï v prdeli. Pak jsme na øadì my,” dodal a pokøi¾oval se.
 
“Tak hele, za prve mnì tady nikdo nebude plivat na zem a za druhý nechci tady slyšet ¾ádný kecy o politice, a» u¾ se jedná vo jakoukoliv!” zahømìl Jim od pípy. “I kdy¾ tedy s váma musím souhlasit, co se týká tìch bludù. Èemu teï lidi houfnì vìøej, je tedy fakt neskuteèný,” øekl ji¾ smíøivìjším hlasem Jim.
 
“Pánové, hlavnì nevìøte nièemu, co vidíte nebo slyšíte na internetu,” øekl jsem vá¾nì. “To je samej podvod, dezinformace a hoax,” dodal jsem.
 
“Vo tom nám nic neøíkej,” vlo¾il se do debaty další chlap s prostým výrazem v oblièeji. “Já sem nedávno èetl nìjakou zprávu, kde docela vá¾nì øíkali co ¾enskejch prej vìøí, ¾e v tom máme kost! Já sem z toho byl nakonec tak zblblej, ¾e i sám jsem tomu zaèal vìøit, proto¾e jak jinak by se to, ¾e jo…Teprve mùj doktor mnì vysvìtlil, ¾e je to blud.”
 
“Jo, jen nekecej, doktor ti øekl, ¾e tam máš gumu,” zavtipkoval další host.
 
To chlapy samozøejmì náramnì rozveselilo. A zaèala hluèná debata na toto zajímavé téma. Pijáci se mohli pøetrhnout, kdo øekne lepší a smìšnìjší historku. A¾ pøišla øada na, pro zmìnu inteligentnì vyhlí¾ejícího, mu¾e, který zøejmì opovrhoval pivem, proto¾e dal pøednost zlaté whisky.
 
Ten se rozpovídal o tom, jak jsou nìkteøí lidi tak naivní, ¾e vìøí, ¾e to Asiatky mají polo¾eno horizontálnì!
 
Chlapi koukali jako u vytr¾ení. Tak nìco takovýho ještì neslyšeli. Proto¾e oèividnì nikdo nemìl s asijskými ¾enami ¾ádné zkušenosti, nevìøícnì pokyvovali hlavami.
 
“No, tøeba to tak je,” moudøe prohodil stálý zákazník, ¾ivotem protøelý pohøebák Jack Black. “Jde o jinou kulturu - jiná zem, jiný mrav.” Já v péèi taky ¾ádnou dodnes nemìl, abych vám  s jistotou mohl øíct, jestli je to pravda nebo blud.
 
“Pánové”, ozval jsem se rezolutnì. Vìøte mnì, ¾e je to naprostej blud!”
 
“Jak to víš, ¾e jsi tak chytrej,” øekl jeden chlapík. “Zdá se, ¾e vy z toho Melbourne jste taky se¾rali šalamounovo hovno,” dodal.
 

“Helejte, kamarádi, o tomto fakt nemá cenu mluvit. To jste fakt tak na hlavu, ¾e nechápete, ¾e pøíroda je pøíroda a ¾e nás pán Bùh stvoøil jako mu¾ský a ¾enský a tím to vadne. Jo, nìkdo je malej, nìkdo velkej, nìkdo chytrej, nìkdo blbej, ale ¾ádný stupidní variance, o kterých tady ¾vaníte, ”vysvìtlil jsem nedùvìøivým farmáøùm. Ti se nakonec shodli, ¾e mám zøejmì pravdu, proto¾e kdy¾ jsem z mìsta tak jsem asi vzdìlanej.
 
“Kdy¾ jsme u tý pøírody, ozval se pivo èepující Jim, tak a» mnì proboha nikdo nevykládá, ¾e je to normál, ¾e chtìj dovolit, aby se teplouši brali, proto¾e to je podle mýho proti pøírodì,“ prohlásil nakvašenì. “To, ¾e budou v ¾ivotì hroznì víc š»astní, to je zase jeden velkej blud,” dodal.
 
“No já tedy nevím, ale jak to mù¾eš vìdìt, kdy¾ nejsi buzík?“
 
“Co kamarádi víme, tøeba je,“ s potmìšilým smíchem øekl nìkdo od stolu.
 
Jim prohlásil, ¾e si nìkdo koleduje o facku.
 
“Pánové, nechte toho, nedrá¾dìte pana šéfa. Vtip je v tom, ¾e my víme starou belu, jak se cítí. Já jsem si pøeèetl spoustu èlánkù, který ty sòatky buï obhajují, nebo naopak zatracují, a jsem sám z toho jelen,“ øekl jsem rozvá¾nì.
 
Nakonec se všichni shodli na tom, ¾e to stejnì nevyøeší, proto¾e to za nì vyøeší vláda. A ne¾ ztrácet èas hádáním se o tom, co je správné a co není, je lepší si dát další rundu.
 
“Stejnì bych ale hroznì rád vìdìl, jak je to doopravdy s tìma Asijatkama,” zasnìnì prohodil ten chlápek s prostým výrazem ve tváøi a zmaten si zapálil cigáro. “Na pøedpisy vám kašlu, proto¾e jsou to všechno bludy,”
 
“Jo,” jednohlasnì souhlasili náru¾iví kuøáci a pøipalovali si jeden od druhého. “Na tyhle bludy o nemocech sejøíme! Jime, pøines další piva a nic neøeš!“
 
Tuto naší nevšední debatu v kuchyni vyslechla Jimova ¾ena Betty. Ta celá upachtìná vešla do lokálu, mrskla utìrkou o bar, podívala se na nás a jenom pohrdlivì prohlásila: “Chlapi, tak toto se mnì jenom zdá. To, ¾e jste jako malí kluci a puber»áci, mì ani nepøekvapuje. To, ¾e jste takovým bludùm vìøili, ukazuje, ¾e máte vzduch mezi ušima!” A odešla zpátky do kuchynì dodìlat rudého klokana na smetanì.
 
Text: Ivan Kolaøík
Kolá¾e: Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 13.10.2017  10:48
 Datum
Jméno
Téma
 13.10.  10:48 Jana Reichova
 12.10.  11:00 Blanka K.
 12.10.  09:44 Ivan
 12.10.  09:04 Von