Co je to nejdra¾ší co máme?
Jistì, to je lehké uhodnout, nejcennìjší co máme je naše rodina. Poznáváme to hlavnì, kdy¾ jsou školní prázdniny. Bývávala u nás na prázdniny naše vnouèata, která jsou ale dnes ji¾ dospìlá a nyní jsou tedy na øadì ji¾ tøi pravnouèata.
No a právì jsou opìt školní prázdniny. Jako prababièka a pradìdeèek tøi ty malé najednou nezvládneme, tedy kdy¾ napøíklad trvají na tom, ¾e u nás chtìjí zùstat alespoò dva dny, tedy také s pøespáním. První na øadì byl tentokrát ten nejstarší pravnuk, kterému bylo zaèátkem èervna ji¾ dvanáct let.
Máme tøi lo¾nice a o dvì z nich jsme se s man¾elem pìknì podìlili, tak¾e ho nemusím rušit mým èastým noèním vstáváním.
Do mé lo¾nice vìtšinou ¾ádný z tìch pravnouèat nechodí, není tam pro nì nic moc zajímavého. Láká je spíš pokoj, kde jsou poèítaèe. Tedy ten man¾elùv poèítaè a také ten mùj. A potom pokoj, kde je piáno. Ne bohu¾el na nìj nehrají, jenom brnkají.
Nevím, co tentokrát toho dvanáctiletého Zachariáše do mé lo¾nice vlákalo, tedy dveøe byly otevøené, nevloupal se tam.
Najednou ale za mnou pøišel do kuchynì a povídá :
„Babi, sluší se to, abys mìla v lo¾nici nahatého mu¾ského?“
Docela jsem se vydìsila, snad tam nìkdo vlezl oknem?
Kdy¾ jsem do lo¾nice se Zachariášem vešla, tak jsem ty jeho obavy hned pochopila.
Snacha se synem mnì z jedné z jejich cest pøivezli ne pøíliš povedenou kopii Michelangelova Davida, asi 30 centimetrù vysokou. Dárek je dárek, postavila jsem tu sošku tedy na jednu skøíòku v lo¾nici.
Tak jsme si se Zachariášem sedli a já jsem mu zaèala vyprávìt o Goliášovi a Davidovi.
Chvíli opravdu poslouchal, potom se zvedl, znovu se na sošku podíval a vítìznì vykøikl:
„Já to vidím, má pøes rameno ten prak! Babi, kde je moje bible?“
®e si ještì po dosti letech na tohle pamatoval, to mì potìšilo.
„No ta tvoje „My first Bible“ Zachariáši je stále tam, kde bývala.“
Hned si pro ni bì¾el a èetl.
Toti¾ tak, kdy¾ Zachariášovi bylo asi ètyøi nebo pìt let a spával u nás velmi èasto i nìkolikrát za týden a já jsem mu èítávala, vìtšinou ne¾ šel spát, právì z té jeho dìtské bible, kterou jsme mu koupili.
Nyní tedy po znaènì dlouhé dobì u nás pøespával a takové milé pøekvapení. On si to ještì pamatoval.
Ale vyvázla jsem z toho pøece jenom dobøe. Prababièka pøeci mù¾e mít v lo¾nici sošku Davida, no proè ne i kdy¾ je nahatý.