Putování Novým Zélandem (4)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
V samotném Nelson, kam dorá¾íme kolem 2:00 p.m., právì probíhal Nelson Jazz Festival. Stadion, støedisko Festivalu, je na dohled, ale hlavnì na doslech zabukovaných noclehù, pøièem¾ konec festivalového programu je v nedohlednu. Pozdìji odpoledne jsme spoleènì navštívili mìstské centrum a „tmavou“ Tahunanui Beach. Tam jsme se podívali na sport, který je u nás ještì stále v plenkách kitting – tentokrát „kitting moøský“(ten bude u nás doma v plenkách patrnì v¾dy, pokud se do nich vùbec dostane). Zatímco si pánové znalecky prohlí¾ejí a pøitom komentují kvalitu místních plá¾ových dìvèat, já se dívám jinam a dùvodù proè tak èiním mám víc. Jednak na dálku špatnì vidím, i kdy¾ jsou zdejší dìvèata nepøehlédnutelná a vìtšinou patrnì pùvodem z moravských „Vìstonic“…, ale také proto, ¾e radìji sleduji moøský kitting.
Èerné plá¾e, jak jinak, "moøský" kitting a místní dìvy
Doma létám na padáku a jezdím na windsurfingu no a tady ty sporty provádí místní „souèasnì“! Jezdí na prknì a nechají se táhat padákem… Kromì toho se musím pøiznat, ¾e nejsem zdaleka takový znalec ¾en, jako mí kamarádi, dìdoušci Jiøí a Petr.
Nelson s Chuckem
Mùj pohled na støed mìsta Nelson
Pøi pohledu na okolní „holé“ kopce se mi také vybavují vzpomínky na mùj pøedloòský plán. Asi bych se tady nenudil a nìjakou dobu bych zde, na brigádì nebo i po ní vydr¾el… Škoda, ¾e mi to tehdy nevyšlo a 3x bìda pro moji angliètinu! V rámci letošní pøípravy na NZ jsem se sice pøinutil, skoro ka¾dý den èíst anglicky, a èasto jsem poslouchal a pracoval s výukovou kazetou, ale výsledkem moc nadšený nejsem. Od zaèátku našeho pobytu v cizinì se mi zdá, ¾e tìm anglicky mluvícím rozumím ještì ménì ne¾ loni. Snad se to „èasem“ zlepší, uvidím, vìøím ale pøedevším doufám…?!.
Sobota 9. ledna, 8:30 a.m. Z Nelson pojedeme opìt po SH6, vnitrozemím ostrova do mìsta havíøù Westport (LP-staré hornické mìsto, v okolních kopcích se však uhlí stále tì¾í), odtud pøes Charleston zamíøíme k unikátu na NZ, Punakaiki a nedalekých Pancake Rocks le¾ící v Paparoa National Park (LP – vyhlášen v r.1987). Odtud potom zamíøíme do Graymouth ( LP-zal.kolem 1860 v období zlaté horeèky, le¾í u Grey River a dle LP je nezajímavé) cíle dnešní cesty, kde i noclehujeme.
V 8:30 a.m. si pro nás pøijeli naši, do „rù¾ova vyspinkaní, oholení a navonìní“, dìdoušci, hotel je hotel, a spoleènì jsme vyrazili smìrem na Westport. Po cestì jsme navštívili Lake Rotoroa, které je pùvodem, jako ostatnì vìtšina jezer na Novém Zélandu ledovcové. Do vínku mu máma pøíroda dala uklidòující krásu. Byla to symbióza slunce, ticha, èisté vody a okolních zalesnìných hor, která¾to dnes byla násobena rodinkami èerných labutí, které zrovna vyvádìly mladé... Jak øíkají mí kamarádi a svìta znalí dìdoušci: „Èerné jsou nejkrásnìjší“?!
Info jezera Rotorua s èernými labutìmi - nejkrásnìjšími ze všech labutí...
Pohled na jezero Rotorua
Mìstské muzeum ve Westportu jsme bohu¾el nenavštívili (LP- v muzeu se uchovávají pøedevším památky na tì¾bu uhlí kolem øeky Buller). Øeku, která zde krásnì, mezi skalami, meandruje, jsme však vidìli a i zvìènili na fotkách.
V cestì nám le¾elo tentokrát malièké mìsteèko Charleston. Mìsteèko, které pro¾ívalo svoji nejvìtší slávu v období okolních zlatokopeckých horeèek. Kdysi zde bylo kolem 30-ti hotelù a bydlelo a¾ 18 000 obyvatel (LP). Dnes, kdy u¾ zde po zlatì není ani stopy, má mìsteèko jen 30 stálých obyvatel (LP) …
Toté¾ platí o dalším mìsteèku, kterým jen projí¾díme - Brighton. Místní zlatá horeèka zde trvala dokonce jen 4 mìsíce! Bylo to v roce 1867 a historické prameny uvádí, ¾e zlata zde bylo vytì¾eno více ne¾ v Charlestonu. Jen tak mimochodem, podle LP se zlato na Novém Zélandu tì¾ilo snad po celé zemi!
Za Charleston jsme vjeli do národního parku Paparoa National Park (LP – vyhlášen v r.1987). Je to nejmladší a nejmenší NP na NZ a k jeho nejvyhledávanìjším a nejzajímavìjším místùm patøí právì cíl naší dnešní cesty – Punakaiki. Tak¾e i my, jako i mnoho jiných dìdouškù ale i turistù, míøíme „povinnì“ k „lívancùm“- zajímavì zvìtraným vápencovým skalám v Pancake Rocks.
Dnes u¾ je prohlídka Pancake Rocks ryzí komercí. Soudím tak podle slov kamaráda, který oblast navštívil zaèátkem 90tých let a fotek, které mi ukázal. My jsme se u¾ pohybovali jen po vytýèených trasách s upravenými chodníky (døevo, beton) se zábradlím. Na místech s dobrým výhledem pak byly pøipravené terasy-lookouty. I kdy¾ se o tomto místì píše v ka¾dé turistické publikaci o Novém Zélandu, tak prohlídka opravdu stojí zato! Matka pøíroda se zde opravdu „pochlapila!“
Tudy se k "palaèinkám" vchází
A takhle vypadají palaèinky pøi pohledu z turistického chodníku. Bohu¾el jejich krása na malých fotografiích tak nevynikne...
Náš první NZ nelétavý, jen "chodící pták" zblízka
Po prohlídce „palaèinek“ ještì fotím na trávníku nìjakého místního „chodícího ptáka“, kterého vzápìtí zaèal honit pes holandského turisty. Pták opravdu nelétal ale pøed psem jen mimoøádné rychle a dùmyslnì klièkoval, pøièem¾ psovi celou dobu hlasitì spílal! Nakonec se unavili oba dva, pes i holandský turista, který psa èesky „honil“ slovensky„naháòal“ a nakonec i „uhnal alebo dohonil, Boha jeho“! Toho vyu¾il i chodící pták a s hlasitým køikem zmizel ve køoví a u¾ se nám víc neukázal.
Po kávì, v místní kafeterii, mizíme i my, ale v našem mitsubishi. Jedeme do nejvìtšího mìsta západního pobøe¾í Greymouth (šedivých úst), jak hbitì pøelo¾il Chuck - èeský jazykoznalec! Po cestì se nabízí staøièký „houpací“ most pøes Buller River, za 6 dollars, ale jako na Novém Zélandu jednou prov¾dy, bez slevy pro penzioners!
Øeka Buller s "houpacím" mostem
Èeské pøirovnání „jede jako s ukradeným“ se hodí na Bojana jako ušité. Bohu¾el pro nás, je vysoký rychlostní prùmìr spojen i vysokou spotøebou. Na stranì druhé ale Bojan dr¾í vysoký hodinový prùmìr ujetých kilometrù a tak záhy dojí¾díme do „Šedivých úst“. Letmo jsme si prohlédli støed mìsta a jako v¾dy hledáme pomocí GPS zabukovaný hotel a hlavnì „bottleshop s pivem“!
Nakonec se ukázalo, ¾e dnes poprvé budeme, všichni dìdoušci, spát v jednom kempu. To proto, ¾e místní „Holliday Park“ má na vstupní ceduli namalovaný i stan. Horší bylo, pro naše kamarády, ¾e kemp aè nový, poskytoval jen postele, bez povleèení a pøikrývek. Zatímco Petr vlastnil sleeping bag (SB) a byl v klidu tak oba bratøi ne! Vlastnili toti¾ spoleènì pouze jeden SB a ke všemu jen velikosti S. Nevím, nevím, pøece jenom u¾ mají svá štíhlá léta dávno za sebou…
Spoleèné veèerní posezení u piva, s rùznými historkami ze studií, se protáhlo a¾ do úplného vyèerpání jak historek, tak i zásob zakoupených v místním bottleshopu - ale stálo zato! Petrova historka o dlouhodobém podávání projímadla „svému nejlepšímu kamarádovi bìhem olomouckých studií“, by si opravdu zaslou¾ila písemného zpracování. Vlastnì dodnes nevím, jestli se o tom ten „nejlepší“ kamarád kdy dozvìdìl, pøípadnì jak vše dopadlo, kdy¾ se to dozvìdìl…
Ráno jsme se od Bojana dovìdìli, ¾e noèní souboj s bratrem o spacák prohrál a spal jen tak, beze všeho. Tím pádem prohrál, bohu¾el, i souboj s pièurkami. O tom ostatnì svìdèily èetné bodné rány na celém tìle – údajnì i na nejtajnìjších chlapeckých místech… Pro všechny pøípady si Bojan, hned na druhý den sleeping bag koupil. Náš stan, který stál na trávníku jen 10 m od zabukovaného pokoje, v souboji s vra¾ednými pièurkami zvítìzil! Stìnou stanu Jurek a spol, se tyto neprobily!
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora