Tunisko
Zdravím všechny na těchto zajímavých stránkách. V daleké cizině jsem se neztratil (jak se strachuje paní Vlasta) a po příjezdu jsem mile překvapen, jak čilá diskuze je na stránkách. Tak daleká cizina to zase nebyla, byl jsem v Tunisu, už podruhé, tentokrát s kamarádem ze sboru. Kdo rád cestuje, má rád exotiku a chce se vyhnout rizikům s tím spojeným, tak pro toho je právě Tunis. Zájezdy na poslední chvíli nestojí zase tak moc. Měl jsem snad obzvlášť štěstí. Superhotel s pěti hvězdami, letecky na týden s polopenzí jsem pořídil za necelých jedenáct tisíc, ale ceny se pohybují i kolem sedmi tisíc. Byli jsme v Sousse (což je docela velké město), hotel měl vlastní obrovský pozemek se zahradní úpravou, bazénem a ležel přímo u pláže. Moře čisté, teplé, vlnky do půl metru. Není nutno ležet jen u moře, cestovky nabízí na místě jednodenní i polodenní výlety. Jeli jsme se podívat do hlavního města Tunisu, do Kartága a do malebného městečka Sidi Bou Said. Na celý den s obědem v ceně. Ale jde dělat i samostatné vyjížďky, taxíky nestojí moc a jsou v letoviscích všudypřítomné, o ceně se výjimečně nesmlouvá. Podél pobřeží mezi Sousse a Monastirem jezdí vlak (říkají mu METRO), zpáteční jízdenka přijde na necelých 50 Kč. Jediným rizikem je prý zde voda, na pití se kupuje balená, v hotelových prodejnách a restauracích je drahá, v marketech přijde tak jak u nás (cca 7.50 Kč/láhev).
O Tunisu se dá napsat mnohé, tak ještě několik slov. Leží na pobřeží Středozemního moře mezi Alžírskem a Libyí. Po celou svou historii byla země značně ovlivňována Evropou. Tunisko má dlouhé, poměrně členité pobřeží s výrazným Gábeským zálivem, zvaným Malá Syrta a několika ostrovy, z nichž největší je Djerba. Do severní poloviny země zasahuje z Alžírska pohoří Atlas. Tunisko má středomořské subtropické klima s horkými léty a mírnými zimami, během nichž spadne většina ročních srážek.
Podotýkám, že
jsem letos byl shodou okolností v "lepším" hotelu a v největším turistickém
centru.
LIDÉ KOLEM
zdá se, že Tunisané jsou uctiví a přívětiví lidé. V turistických centrech na ulici potkáš lidi všech sociálních skupin, úředníky v oblecích, kravatách, normální lidi v dlouhých kalhotách a košili a sem tam i staršího člověka v místním kroji - v bílém hábitu s nízkým červeným fezem. Ženy a dívky moderně oděné i různě zahalené, zřídka je možno zahlédnou i ženu v tradičním berberském kroji. Personál v hotelu rovněž různorodý - potkáš zde rutinovaného číšníka, který ví z kterého hosta mu může něco kápnout a dalšího, z jehož počínání cítíš, jak se teprve rozkoukává a váží si toho, že zde vůbec je. Všichni pouze muži, ženy pracují převážně jen jako pokojské, výjimečně jako recepční, lázeňské nebo ve fit-centrech. Mezi hosty převažovali Němci (hodně starší manželé), méně bylo Rusů, Holanďané, pak podle řeči neidentifikovatelné národnosti. Několik Poláků, Čechů a Slováků. Češi se poznali většinou podle toho, že si k večeři nedávali pití. A také poměrně dost rodin s úplně malými dětmi.
POČASÍ
teploty ve stínu kolem 30ti stupňů, převážně jasno. U moře ráno bezvětří, v poledne vánek, navečer to pěkně foukalo. Ono to tam pořád nějak pofukuje, takže ty teploty lze bez problému snášet, nesmí být člověk moc choulostivý na průvan. Také je tam klimatizace, v lepším hotelu bezproblémová a ve všech prostorách. Klimatizovány jsou i zájezdové autobusy.
PŘÍRODA
kolem hotelů
převážně rajské zahrady s palmami, kvetoucími keři a květinami. Stejnou krásu
lze najít v zahradách domků na předměstích větších sídel. Za plotem je však
pustina. Zašedlé keře, zašedlé olivovníky vyrůstající z holé hlíny. Mezi tím
kolem měst plastové flašky a různý civilizační odpad. To je kraj kolem
turistických center u východního pobřeží. Ale mají i úrodné kraje na severu, kde
prý je to jiné. A na jihu oázy plné datlových palem. Ale když se podíváš na ten
šedavý keřík za plotem, uvidíš že má plno krásných miniaturních kvítků, které se
ztrácejí mezi dlouhými ostrými trny. Ono asi všude je možno najít krásu. I mezi
trním a šedí této vyprahlé přírody.
byli jsme v hlavním městě Tunisu, nedalekém Kartágu, v malebném městečku Sidi Bou Said a v Monastiru. Na vodní nádrže ve čtvrtém nejposvátnějším městě muslimů a městě koberců Kairouanu, stejně jako na zbytky obrovského kolosea v El Jemu, které jsem navštívil před čtyřmi lety jsem tentokrát jenom vzpomínal. Tunis má především rušnou hlavní třídu, jakýsi "Václavák", který začíná u plechového sloupu s hodinami, které mají symbolizovat nový čas Tuniska. Nahradily jezdeckou sochu prvního tuniského prezidenta, kterou přestěhovali na předměstí. Hlavní třída končí u brány medíny - historického centra s množstvím obchodních uliček, typických pro arabské trhy. Tunis, to je ale především muzeum Bardo s největší světovou sbírkou římských mozaik a s památkami na fénickou i římskou historii.
Sousedící Kartágo nepředstavuje jen archeologický areál s Antoniovými lázněmi, sousedící s přísně střeženou rezidencí tuniského prezidenta. Je to velké město s katedrálou Ludvíka IX. a vilami diplomatů, zastupitelských orgánů i místní smetánky. Kartágo bylo založeno v 9. st.př.n.l. Bylo to hlavní město silného státu, který ovládal středomoří. Ve 3. století př.n.l. vstoupili do boje o Středomoří Římané. Jablkem sváru se stala Sicílie, protože to byl strategický ostrov pro námořní obchod. Po známých třech punských válkách, které vedlo Kartágo s Římem Kartágo padlo, bylo zničeno a posypáno solí, aby zde již nikdy nevzniklo nové město. Za Caesara bylo znovu obydleno a stalo se hlavním městem římské provincie Afriky. Bylo třetím nejdůležitějším městem římské říše.
Městečko Sidi
Bou Said na skalách nad mořem má kouzelná zákoutí, spoustu zeleně a
nepředstavitelné množství prodavačů všeho možného. Je bílé a modré - bílé
stěnami domů, plotů a věžiček, modré rámy oken, arkýřů, vrat a vrátek. Ty jsou
okované do ornamentů a mají klepadla. Nahoře větší pro muže, dole menší pro
ženy. Prý aby se vědělo, kdo vchází do domu a aby (nedej Aláh) nepřišla otevřít
žena muži nebo naopak.
Monastir - přístavní město s 28 tisíci obyvateli má mezinárodní letiště a
leží na špičce skalnatého poloostrova při nejjižnějším konci Hammametského
zálivu. Nejvýznamnější stavbou je Ribat, pevnost s majákovou věží, založená v 8.
století. V posledních letech se vzkvétající, útulný Monastir stal
nejvyhledávanějším přímořským letoviskem. Hotelové komplexy se táhnou v délce
několika kilometrů podél šumícího moře s nepřeplněnými písečnými plážemi. Místo
s podmanivým kouzlem vyvolává pocit bezpečí, klidu a míru. V Monastiru
je kromě medíny a opevněného kláštera z konce 8. století s majákem na pobřeží
hlavně mauzoleum prvního prezidenta Habiba Bourgiby (1903-2000), který se
zde narodil. Mauzoleum s pozlacenou kopulí a dvěma minarety je impozantní
stavbou, která nemá chybu. Je volně přístupné a můžete zde fotit co chcete. Jen
se mi zdá, že trochu ztrácí lesk. Na malované židli s pultíkem za sarkofágem už
nesedí duchovní, předčítající zesnulému prezidentovi z koránu, galerie nad
hlavním prostorem není přístupná. Nový prezident prý Bourgibovu kultu tolik
nepřeje.
Ivo Řehoř
igore@centrum.cz
Fotogalerie:
Kartágo, Sidi Bou Said, Sousse, muzeum Bardo, Monastir, mauzoleum prezidenta Habiba Bourgiby, Habib Bourgib