Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (11) Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory! Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.
Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * *
Kouzelná lavice
Byla jedna lavice a ta měla velkou smůlu: vždycky v ní seděli ti největší uličníci. Podle toho taky vypadala – špinavá, okopaná, počmáraná.
Na začátku nového školního roku pan učitel rozhodl, že do ní posadí jenom jednoho žáka. Lavice už chtěla radostí nadskočit, ale když slyšela, kdo to je, radost ji přešla. Byl to Bohouš Zloch, dareba, který byl namočen v každé lumpárně. A sám se v lavici ocitl proto, že s ním nikdo nechtěl sedět. Trápení naší lavice pokračovalo. Bohouš do ní kopal, tloukl, ryl nožem. Lavice mu na oplátku shazovala na zem sešity a učebnice, zadírala pod kůži třísky a jak mohla, tak ho přiskřípla. Ale vůbec ji tahle válka nebavila.
Jednou v noci se z toho rozbrečela tak, že se na ní dokonale rozpila zbývající barva a rozmazala všechna špína. Vypadala hrozně! Učitel huboval, Zloch se dušoval, že za to nemůže, ale nebylo mu to nic platné. Nesl si domů poznámku, že ničí školní majetek a tatínek že má přijít do školy a uvést lavici do původního stavu.
Bohoušův otec si počínal jako zkušený lakýrník. Lavici důkladně omyl ředidlem, obrousil, vykytoval, natřel barvou a navíc ještě přetřel speciálním lakem, který si sám namíchal. Leskla se jako nová, byla nejkrásnější v celé třídě! Potom přišel Bohouš. Lavice trnula, že ji zase poničí, ale chlapec byl jako vyměněný. Dotýkal se jí, jako kdyby byla ze skla, opatrně na ni kladl věci a po vyučování ji dokonce utřel rukávem!
Největším překvapením ale bylo, že začal dostávat dobré známky. Správně odpovídal, nedělal chyby v diktátech, početní příklady mu vycházely.
Když se tomu spolužáci divili, odpovídal jim: „To je tím, že mi lavice napovídá. Za to, jak ji táta krásně natřel.“
„Jak může lavice napovídat?“ žasli všichni.
„Proč by nemohla? Slyšela už všechno tolikrát, že to umí zpaměti.“
„Proto se k ní pořád nakláníš?“ zeptala se spolužačka, co seděla na druhé straně uličky.
„Samozřejmě. Musím se na její desku dívat pod správným úhlem. Pak se na ní objeví písmena a číslice jako na displeji.“
Do týdne byla polovina lavic s přispěním rodičů jako nových. Ti, co v nich seděli, si však mohli vykroutit krk, jak hledali ten správný úhel, ale nic neviděli. Sesypali se na Zlocha.
„Zapomněl jsem vám říct,“ bránil se, „že deska musí být natřena speciálním lakem.“
„Jakým?“
„To já nevím. Ten zná jen můj táta!“
To by bylo, abychom na to také nepřišli! řekli si ostatní tatíci a zkoušeli na lavicích nejrůznější laky. V drogerii si mnuli ruce, ale kouzlo s napovídající lavicí se nikomu jinému nepovedlo.
A tak bych se vsadil, že si je Bohouš vymyslel, aby nemusel přiznat, že se začal konečně učit.
Asi to tak bude: můžete natírat svou lavici čím chcete, naklánět hlavu, mhouřit oči, hledat správné úhly pohledu…, ale nebude vám to nic platné. Jestli se na její desce něco objeví, pak jen to, co si do její plochy sami promítnete. Ze své hlavy, z toho, co jste se doma naučili.